Ilustrační foto FOTO: Profimedia.cz
FOTO: Profimedia.cz
KOMENTÁŘ / Krátce po děsivém masakru izraelských civilistů se začaly ozývat hlasy, že viníkem je Izrael. Po Evropě jsme viděli i mítinky na podporu Palestiny. U nás Britské listy rozšířily prohlášení propalestinské iniciativy „Ne naším jménem“, která kritizuje údajně nekritický vztah Česka k židovskému státu. Prohlášení obsahuje šokující a zrůdné sdělení, že si za své oběti Izrael může sám. V iniciativě se vedle silně levicových Čechů angažují také Palestinci, a to včetně vysokoškolských učitelů. Omlouvají přitom zvěrstva, která jsou neomluvitelná.
Novinář České televize a znalec Blízkého východu David Borek popsal v interview na ČT24 palestinskou společnost v Pásmu Gazy jako extrémně náboženskou a bigotní, kde se protiizraelská propaganda odehrává přímo v mešitách a nenávist má pak fanatický ráz. Borek se přitom pozastavil nad myšlenkovou akrobacií evropské radikální levice, která se posmívá katolickým konzervativcům v Polsku, ale přitom se doslova zamilovala do neuvěřitelně bigotního obyvatelstva na palestinských územích.
Není pro nás už ani překvapením, když nám radikálně levicový novinář sděluje na sociálních sítích, že mu právě nyní, po otřesném vraždění izraelských občanů, „bije srdce pro Gazu“. Je přitom paradoxem, že civilisté v blízkosti Pásma Gazy, kteří byli cílem vražedných útoků Hamásu, jsou většinou, jak upozornil David Borek, levicově-idealističtí farmáři, kteří volí levicové a sekulární strany.
Teroristé, kteří se připravovali na své řádění nejen vojenským výcvikem, nýbrž i modlitbami, tentokrát nebojovali tolik s židovskými osadníky, kteří vyzdvihují boží vyvolení svého národa. Oni se rozhodli zabíjet lidi, kteří vůči islámu žádný nábožensko-kulturní odpor necítí, nereprezentují okupaci palestinského území a sní o míru. Když Palestinci z Hamásu vraždili mladé lidi na hudebním festivalu, nezabíjeli žádné okupanty, žádné agresory. Nikdo už nemohl být nevinnější než jejich oběti.
Jakákoli omluva pro teroristy je nehoráznou a zrůdnou drzostí. Upozorňování na utrpení civilistů v Gaze lze očekávat. Ale zdejší obyvatelstvo si v jediných zdejších svobodných volbách v roce 2006 vybralo Hamás jako svoji reprezentaci. Zvolili si svobodně do čela zločineckou organizaci a s jejími praktikami se většinově identifikují. V takovém případě lze očekávat, že toto obyvatelstvo zakusí logické důsledky masakrování Izraelců.
Je přirozené, že bychom si přáli umírněnost a zabránění pravděpodobné humanitární katastrofě v Gaze. Ale je nyní plně na napadeném Izraeli, aby si sám zvolil prostředky, kterými obnoví bezpečnost svých obyvatel a autoritu svého státu v kontextu orientálních zvyklostí tamních okolních společností, kde jedině síla nastoluje pořádek.
Arabská média již spustila masívní prezentaci utrpení palestinského lidu, což má rozdmýchat vlnu protiizraelské nenávisti a přesvědčit útlocitné Američany a Evropany, aby nepodporovali Izrael a donutili ho k co největší mírnosti.
Jenže Izrael si nyní nemůže dovolit slabost. Nemá na výběr, jde o existenční otázku. A přežití Izraele se úzce dotýká osudu a stability západního světa. Kdyby se Izrael podvolil nenávistnému islámistickému terorismu, mělo by to katastrofální důsledky pro bezpečnost celé Evropy a rovnováha sil na světě by se ještě více vychýlila ve prospěch démonických režimů a zarytých nepřátel západní svobody.
Vedle nepokrytých obhájců palestinského stylu takzvaného národně-osvobozovacího boje, což je termín někdejší sovětské propagandy při omlouvání terorismu, tu existuje ještě jedna zákeřná tendence. Tou je snaha vyložit snadnost sobotního proniknutí na území nepřipraveného Izraele pomocí spikleneckých teorií, podle nichž se izraelskému premiérovi Netanjahuovi vypuknutí války politicky hodí pro překonání těžké vnitropolitické krize. Pro takové teorie nejsou faktické podklady a jejich cíl je opět ten samý: oslabit Izrael, rozdělit jeho společnost i politickou scénu a relativizovat zločiny Hamásu. Chyby izraelské vlády či armády jsou tématem pro izraelská média, nikoli tolik pro nás, protože my tím ničemu dobrému nepomůžeme. Před námi stojí docela jiná témata: Jak můžeme Izrael ještě více podpořit a jak zajistit, aby z eskalace na Blízkém východě neprofitovalo Rusko a aby v důsledku rozmělněné pozornosti Západu neoslabila Ukrajina.
Principy, jichž je třeba se držet, jsou vlastně jednoduše popsatelné, ale o to je těžší se jich opravdu držet. Být věrným spojencem Izraele a být věrným spojencem Ukrajiny je naším nejlepším projevem věrnosti sobě samým, vlastním hodnotám, zájmům i bezpečnosti.
A také je třeba jasně vědět, kdo je nepřítel. Nechceme si stanovit za nepřátele celé národy. Ale nelze nevidět, že Rusové v Rusku i Palestinci v Gaze z velké části podporují své zločinné vedení. A složitosti a specifické problémy obou konfliktních situací je možné řešit až tehdy, kdy bude zastavena agrese a násilí.
