Bývalý šéf teroristického hnutí Hamás Ismáíl Haníja, který byl v červenci zabit při leteckém útoku na jeho rezidenci v Teheránu. FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
PONDĚLNÍ OHLÉDNUTÍ / Svět za hranicemi ČR v minulém týdnu nabídl řadu zajímavých událostí, které by stály za zmínku. Nám možná nejbližší je roztržka Polska a Maďarska kvůli maďarskému podlézání Moskvě. Z globálního hlediska je ale jistě nejdůležitější vývoj na Blízkém východě. Po raketovém útoku Hizballáhu na děti a dospívající hrající fotbal Izrael zabil jednoho z velitelů této teroristické organizace Faúda Šukra a pár dní na to pak zřejmě i šéfa jiné teroristické skupiny Hammás Ismaila Haníju. Ten zemřel při výbuchu v Teheránu, a pokud by se potvrdilo, že to je práce Izraele, bylo by to majstrštyk Mossadu a potupa pro Írán. Západní státy vyzývají své občany, aby opustili Libanon, kde působí první jmenovaná teroristická parta, protože se bojí, že dojde k eskalaci konfliktu.
Rozšíření bojů samozřejmě hrozí. Přesněji řečeno, boje už se dávno rozšířily. Je spíše otázka, zda se podaří situaci opět zklidnit. Někteří komentátoři varovali před tím, že zabití význačných představitelů teroristických organizací povede k další eskalaci. Bylo by ale dobré si připomenout, že oba jmenovaní fungovali ve velení organizací, které EU naprosto právem označuje za teroristické.
Smí se zabíjet teroristé
Hizballáh označovala od roku 2016 za teroristickou organizaci dokonce i Liga arabských států. Skončila s tím až v červnu letošního roku. Čím si to Hizballáh zasloužil, těžko říct, protože se nezměnil ani trochu. Faúd Šukr se nejspíš podílel na bombovém útoku na kasárna v Bejrútu v roce 1983 a měl na starosti transfer a zařazení pokročilých raketových systémů z Íránu do výzbroje Hizballáhu.
Ismail Haníjá byl pak hlavním strůjcem odporného vražedného útoku na Izrael z loňského podzimu. Ani pro jednoho není opravdu třeba plakat. Obavy z eskalace mají reálný základ, ale oba dva pánové představovali pro Izrael naprosto legitimní cíle. Pokud měl příležitost a prostředky, je snad s podivem, že je zlikvidoval?
Hlavně, prosím, neeskalujme
Obavy z eskalace jsou samozřejmě na místě, ale stejně tak je na místě se ptát, co všechno jsme pro neeskalování konfliktu ochotní udělat, respektive neudělat. Třeba takové zabití Reynharda Heydricha vedlo k ohromné eskalaci represí a násilí v protektorátu. Možná jsme si to měli rozmyslet, což byl ostatně protežovaný narativ za doby vlády komunistů.
Slovíčko eskalace se stalo takovou prázdnou formulkou, až zaklínadlem. Je to něco, čemu se prostě je třeba za každou cenu vyhnout. To je přirozeně nesmysl. Každou situaci je potřeba hodnotit zvlášť. Minulý odvetný útok ze strany Íránu skončil zachycením drtivé většiny útočících dronů a raket. Izrael může oprávněně doufat, že se to podaří zopakovat, a spolehnout se tak na svou vojenskou sílu.
