ROZHOVOR / Velvyslankyně Státu Izrael Anna Azari popsala v rozhovoru pro deník FORUM 24, jaká v její zemi momentálně vládne atmosféra. A panika to není. Zároveň připomněla selhání světových médií v kauze bombardování nemocnice v Gaze. Hovořily jsme také o tom, že je nutné přemýšlet, „co přijde poté“, tedy až bude Hamás poražen.

Jak byste popsala své pocity po útoku Hamásu na Izrael? Co jste si myslela, co jste cítila?

Dozvěděla jsem se to od svého manžela, který je v Tel Avivu. Jak čas ubíhal, sledovali jsme, že se děje něco skutečně strašného. Pocity se stále měnily. Víte, nejsem zrovna někdo, kdo je zvyklý sedět v Praze u televize, ale od 7. října to dělám v každé volné chvíli, protože potřebuji vědět, co se děje. Snažím se vycítit náladu v zemi, zjistit, co cítí lidé, kteří tam momentálně jsou. Každý den byl a je jiný. Nejprve se dozvíte, co se stalo, pak zjišťujete další detaily a pak už se dozvídáte o pohřbech. Izrael je velice malá země. Když neznáte konkrétní rodinu, znáte někoho, kdo je jí blízký. Ve středu se konal pohřeb pětičlenné rodiny: matky, otce a tří jejich dětí. Neznala jsem je, ale znám jejich bratrance. A tak to v Izraeli chodí. Znáte někoho, kdo je spřízněn s lidmi, které najednou vidíte v rakvích. Je velmi těžké popsat všechny pocity.

Objevují se informace o tom, že například tajné služby měly o útoku signály předem. Byla v Izraeli nějaká jiná atmosféra? Nasvědčovalo něco tomu, že se něco stane?

Absolutně ne. Když to vztáhnu na sebe, samozřejmě že člověk ví, že v Izraeli se něco stát může. Ale pokud jsem někde očekávala problémy, bylo to na severní hranici s Libanonem, ze strany Hizballáhu. Hamás tu byl vždycky, ale nikdo nic netušil o tom, že dva roky připravuje něco takového.

Co teď Izrael potřebuje od svých přátel, mezi které patří i Česká republika?

Potřebujeme přesně to, čeho se nám dostává. Veřejnou podporu, kterou cítíme velice silně. Ministr Jan Lipavský přijel do Izraele jako první a od té doby jich jezdí celá řada. A to je to, co potřebujeme nejvíc. České politické špičky, ale nejen vláda, všichni nás podporují. Češi jsou členy Evropské unie i OSN a tam nám pomáhají. Ráda bych v tomto rozhovoru vyjádřila soustrast rodině Čecha, kterého Hamás taktéž zavraždil. Je mi to velice líto. Pak jsou tu Spojené státy americké a já bych řekla, že Joe Biden je momentálně nejoblíbenějším politikem v Izraeli. Jeho podpora je opravdová. USA nám dávají všechno, co mohou.

Co si myslíte o propalestinských protestech, které se odehrávají v některých evropských městech?

Víte, opravdu pochybuji o tom, že většina z nich jsou podporovatelé Palestiny. Někdy jde totiž o otázku načasování. Je důležité říct, že útok 7. října jen znovu dokázal, že tady nejde o Pásmo Gazy, ale o to, že Hamás chce zničit Izrael. Pokud by někdo udělal propalestinskou demonstraci 15. září, mohu to kritizovat, nebo nemusím, ale je to v pořádku. Ovšem každý, kdo takovou demonstraci dělá po 7. říjnu, podporuje Hamás. Nejsmutnější je, že právě Hamás je tragédií pro Palestince. Poradce premiéra Fialy Tomáš Pojar řekl velice přesnou věc, o které stále přemýšlím. Samozřejmě, že Hamás chce co nejvíce obětí na straně Izraele. Ale on chce i hodně civilních obětí na palestinské straně, aby vzbudili soucit a sympatie světového veřejného mínění. Skvělým příkladem v této věci je případ s bombardováním nemocnice.

V jakém smyslu?

Střela byla pravděpodobně vystřelena hnutím Islámský džihád, to je první věc. Za druhé ale musím říci, že jde o velké selhání světových médií. Vždyť novináři se neptali na naprosto základní věc: Jak může Hamás tak rychle spočítat, kolik je obětí? Jak věděli, že jich je právě pět set? My jsme neidentifikovali všechna těla doteď. A nikdo se neptá, jestli na informacích Hamásu není něco divného. To bylo velice neprofesionální. Já jim naprosto nevěřím. Nejde jen o nemocnici, ale celkově o všechny údaje, které od Hamásu přicházejí. Není způsob, jak je ověřit. Propaganda je vždy ve válce složitou věcí. A celá situace je pro Hamás jednodušší, protože bude klidně lhát, jak jen potřebuje.

Jak hodnotíte rozhodnutí Evropské komise posílat do Gazy více peněz?

Chci zdůraznit, že my naprosto nejsme proti pomoci Palestincům, otázka je, jak to udělat, aby se tato „pomoc“ nekoncentrovala v rukou Hamásu. Je to velice komplikované.

Když jsem zmiňovala protesty v některých městech, viděli jsme dokonce, že někdo v Berlíně označoval domy, v nichž žijí Židé, Davidovou hvězdou. Jsou teď Židé v Evropě v bezpečí?

Věřím, že německé úřady dělají všechno, co je třeba. Ale Židé, kteří bydlí v domě, který někdo označil židovskou hvězdou, se jistě bezpečně necítí. A je třeba se zeptat: Pokud někdo označuje domy Židů Davidovou hvězdou, je to někdo, kdo chce svobodnou Palestinu? Ne, jde o antisemitský sentiment, který narůstá. Mnoho zemí to vnímá stále víc, nejen Němci, ale třeba i Francouzi, kteří některé demonstrace zakázali.

Už jsme mluvily o Hizballáhu na severní hranici. Vnímáte teď jeho nebezpečnost jako větší, budou dál využívat situace?

Ano, už to dokonce dělají. Útočí, ale zatím stále ne tolik, jak by mohli. Je to velice nebezpečné, jde o obrovskou teroristickou organizaci. Izrael nyní musí svoje síly rozdělovat a bránit i severní hranici. Po 7. říjnu je ale pro mě velice těžké předvídat, co tito lidé udělají. Jejich rozhodnutí nejsou logicky vysvětlitelná ani odhadnutelná.

Přesto vás poprosím o trochu předvídání. Jaké budou další kroky izraelské vlády? Vzniká národní vláda…

Už vznikla. Nevím, jaká budou přesná načasování jednotlivých kroků, zejména pozemní bojové operace v Gaze. Nevíme, kde tohle všechno skončí, a nebude to brzy.

Vy si myslíte, že je možné Hamás zničit? Že by poté Palestinci mohli žít vedle Izraele v míru?

Nemohu vám dát jednoznačnou odpověď. Lidé o tom samozřejmě diskutují. Velké téma je, co bude potom. Bude muset přijít celá řada kroků na mezinárodní úrovni. Faktem je, že na tuto otázku je ještě velice brzy. Nejde o to, jestli zničíme Hamás, on musí být zničen. Takže ano, vedou se o tom diskuze, ale jasná odpověď neexistuje.

Člověk o tom ale musí pochybovat i proto, že v posledních svobodných volbách Hamás vyhrál, má velkou podporu. Proto je těžké si představit jinou situaci.

Nebyla bych tak pesimistická. Ano, někdo volil Hamás, ale mnoho lidí ne.  Až vyhrajeme tuto válku, budou se muset plány možná ubírat podobným směrem, jako tomu bylo třeba v Německu nebo v Japonsku po druhé světové válce. Tam byl také nastaven nějaký mezinárodní kontrolní mechanismus, než mohlo dojít k postupnému zpětnému předání moci. Není možné takovou zemi zanechat napospas. Izrael nemá zájem Gazu ovládat. Nechceme ani, aby Gaza byla v chaosu a rozkladu.

Člověk v České republice, což je velice bezpečná země, si těžko může situaci Izraelců představit. Jsou samozřejmě daleko lépe připraveni na podobné situace, ale i tak se zeptám, je v zemi panika?

Ne. Samozřejmě přišla deprese. Ale není nikdo, kdo by někde nepomáhal, nedobrovolničil, pokud zrovna nemohl narukovat. Kdysi nikdo také nečekal, že bude válka v Evropě, a stalo se to. Lidé nepanikaří, jsou rozzlobení, ale chtějí bojovat. Myslím, že naši vojáci hodně ztloustnou, než půjdou do Gazy, protože jim pořád někdo nosí nějaké jídlo, co pro ně připravil. Teď ale vážně. Když byly povolány zálohy, přihlásilo se 130 % potřebných branců, tedy násobně víc, než armáda potřebovala. Vraceli se kvůli tomu z celého světa. Díky pomoci vašeho ministerstva zahraničních věcí byla vypravena i dvě letadla, jež domů dopravila Izraelce z České republiky, kteří se vraceli bránit svou zem. 

Takže dobré zprávy v těžkých časech.

Ano. Je to trochu smutné. Před touto válkou jsme byli politicky velice rozděleni. A někde hluboko možná stále jsme. Ale tváří v tvář nebezpečí si stojíme po boku.