Podobně jako premiér Babiš i ministr obrany Lubomír Metnar se snaží stylizovat do role podporovatele domácího průmyslu. Podobná dikce, podobný výsledek. Jde jen o slova pro tu část domácího publika, která je ráda slyší. Protože hmatatelný výsledek abychom hledali jako pověstnou jehlu v kupce sena.

Naposledy se ministr Metnar pochválil v rozhovoru pro Hospodářské noviny: „Když jezdíme po světě, Aeru Vodochody a jeho letadlu děláme propagaci.“ Výsledek? Prodej čtyř letounů L-39NG do Senegalu je nejistý. A to je vše.

Premiér Babiš o sobě nejednou prohlásil, jak usilovně po světě lobbuje za české firmy. Je to chvályhodné a dobře se to poslouchá. Jsme proexportně orientovaná ekonomika. Máme-li uspět z dlouhodobého hlediska a mít perspektivu rozvoje v oborech s vysokou přidanou hodnotou, musí se exportéři prosadit především s produkty, které jsou v České republice vymyšleny i vyráběny. Vymanit se z pozice montovny pro velké koncerny úspěšnějších zemí. Počítají se výsledky.

Jedny z nejkomplexnějších produktů vyvíjí a vyrábí letecký průmysl. A v tomto ohledu se vládám, a ani té poslední, podpora českého výrobce opravdu nedařila a nedaří. Aero Vodochody za nevládní peníze vyvíjí na první pohled atraktivní proudový cvičný letoun L-39NG. Ministr Metnar, který pochopitelně věrně kopíruje přístup svého premiéra, prohlásil, že společnosti i letadlu dělá po světě propagaci.

Jaký výsledek tvrzená propagace má? Čtyři letouny L-39NG v lehké bitevní verzi se pro Senegal zatím prodat nepodařilo. Udaným důvodem je, že se kvůli covidovým opatřením nemohly sejít zástupci Aero Vodochody a Senegalu a podepsat předjednanou smlouvu. Tento nákup je odložen na neurčito. Přitom lze pochybovat, že prodej čtyř kusů do západoafrické země, jejíž letectvo dnes provozuje několik transportních letounů a pár vrtulníků, nebude pro budoucí obchodní úspěch stroje velkým příslibem. Ani k tomu prozatím neúspěšnému obchodu ministr Metnar svou propagací nepřispěl. Nabízí se možnosti jinde? Nevíme, a protože to nevíme, lze s velkou mírou jistoty říci, že nenabízí. Není co zveličovat, není se čím chlubit.

Konkrétně pro Aero Vodochody to není vůbec dobrá situace. Hospodářský výsledek firmy je již několik let ztrátový. Vývoj L-39NG je nákladný, a prozatím to vypadá, že si jej firma vyvíjí do šuplíku, případně jako hobby. Jedinou reálnější nadějí projektu zůstává nákup čtyř kusů podnikem leteckého průmyslu LOM Praha, již jednou ovšem vládou, v níž již Metnar seděl jako ministr obrany, odmítnutý.

Propagace ve světě, o níž ministr hovoří do médií, může být kromě dalšího kouřovou clonou pro fakt, že s novým vlastníkem Aera Vodochody, skupinou OMNIPOL a maďarským podnikatelem Andrásem Tomborem, přichází do Aera nový ředitel, Viktor Sotona, který dosud v rámci Omnipolu vedl pardubickou společnost ERA. Výrobce pasivních sledovacích systémů VERA NG, které vláda pro AČR koupila za trojnásobnou cenu oproti ceně, kterou v roce 2014 zaplatilo NATO, a dvojnásobnou oproti původnímu plánu – kauza z počátku roku stála místo Metnarova náměstka Říhu, ale ředitel Sotona se s duem Metnar – Babiš dohodnout uměl.

Je celkem jisté, že hlavním Sotonovým úkolem v čele Aera Vodochody bude prosadit nákup nových letounů Ministerstvem obrany ČR, protože bez jejich využití domácími ozbrojenými silami se exportní úspěch dostaví jen velmi těžko. Ministerstvo obrany přitom nečekají snadné roky, a bude muset velmi dobře každou akvizici připravit a obhájit. Aby to nedopadlo jako s jiným projektem Aera Vodochody – bitevníky L-159. Ztráty původně velkolepě nastaveného projektu platil, kdo jiný, český daňový poplatník.

Obecná prohlášení o „propagaci“ domácího průmyslu nemají žádnou hodnotu. Samozřejmě že český ministr v zahraničí pěkně hovoří o českých společnostech. Koho však zaujal, koho přesvědčil? Nikoho.