Stále více lidí si klade otázku, co se to s námi děje? Jsme vyděšení, nervózní, máme strach, podléháme falešným emocím. Klíč k vysvětlení se skrývá v nezvládnutí rychlého nástupu nových informačních technologií, jejichž specifická část – elektronická média – nás přeprogramovává, aniž si toho jsme vědomi. Zásadním problémem digitální komunikace je, že bourá odstup, který je nutnou podmínkou pro existenci respektu. Neexistence odstupu otevírá prostor pro voyeuristické přihlížení. Společnost bez respektu a bez distance přechází na společnost skandálu. A ještě další vlastnost má respekt – je spojen se jmény. Naproti tomu digitální komunikace povzbuzuje anonymitu.

Každý, kdo vstoupí aktivně se svým názorem na stránky internetu, na sociální sítě, se zpravidla dočká reakcí dalších uživatelů. Ty jsou velmi často nesouhlasné, urážlivé, plné vulgarismů. Takovéto reakce veřejnosti se označují jako „shitstorm“. Ten je rovněž anonymní, čímž v sobě skrývá neobyčejnou sílu. Na jméno jedince je navázána zodpovědnost, příslib a důvěra, ale shitstorm odděluje poselství informace od posla. Když anonymní pisatel píše svou reakci, bezprostřednost digitální komunikace mu umožňuje dát průchod probíhajícímu afektu. To klasická Gutenbergova technologie papíru a písma velmi komplikuje. Výsledkem rychlosti digitální komunikace je, že se elektronický prostředek stává médiem afektu. Stačí otevřít diskuse na stránkách Parlamentních listů.

Shitstorm má o to větší vliv, čím je společenské prostředí méně obsazeno autoritou a mocí. Mělké hierarchie, což je problém české společnosti, umožňují snadné ovládnutí lidí pomocí afektované elektronické komunikace. A jelikož souhlas má oproti nesouhlasu výrazně větší sílu, protože je více slyšet, je tím preference negativních elektronických informací jasná. Stačí se podívat na Babišovu cestu k politické moci. Už název jeho hnutí  A(ktiv) N(espokojených) O(bčanů) a volba politických sloganů – rozkradená země, politicko ekonomické mafie, matrix, ukradených 600 miliard ročně ve veřejných zakázkách… Těžko by uspěl s pozitivní vizí, stejně jako řada dalších protestních hnutí. Aktuálně Babiš a Faltýnek používají negativní hesla i při své obhajobě v kauze Čapí hnízdo – objednávka domácích a zahraničních mafií, prolhaný vyšetřovatel Nevtípil apod. A jelikož Havlova politika respektu a úcty k druhým se z naší společnosti vytrácí, nastupuje ohlušující shitstorm.

Ohlédneme-li se do historie, v politice vždy uspěje suverén. Po první světové válce byl za suveréna považován ten, kdo rozhodoval o vyhlášení výjimečného stavu. Po druhé světové válce ten, kdo ovládal prostorové vlny (rozuměj zejména rozhlas a televizi). A dnes? Suverénem, a tedy politickým vládcem, je ten, kdo kontroluje shitstormy na síti. Proto byly v loňských parlamentních volbách deklasovány demokratické strany a triumf zaznamenala protestní a extremistická hnutí. Ovládly shitstormy.

Afektované shitstormy, negativní informace, anonymní komunikace jsou klíčovými pilíři „společnosti rozhořčení“. Chcete-li dnes upoutat pozornost, je třeba vybudit vlny rozhořčení. Ovšem pozor, nikdy nevíte, kam se rozhořčení pohne. Je totiž nestálé, nevypočitatelné a amorfně se přelévá bez kontroly. Vlny rozhořčení brání věcné, nehysterické diskusi. Naše scéna je aktuálně formována rozhořčením, hněvem a skandály, a proto neprobíhá tvořivá diskuse aktérů. V téhle atmosféře bez sebeovládání nelze zakládat stabilitu, od níž by se odvíjela celospolečenská politika starostí o reálné současné a budoucí potřeby společnosti.

Tady někde hledejme odpověď na otázku, proč se dnes bezcílně potácíme v atmosféře bez budoucnosti. Dnešní česká společnost je fragmentovanou masou rozhořčených skupin, které jsou rozptýlené a prchavé. A jak je známo ze světa, takováto společnost nevytváří žádnou budoucnost. U malého národa je obrovské riziko, že tuto budoucnost za nás začne vytvářet někdo jiný, cizí. A samozřejmě, ne k obrazu našemu, ale svému.