Deník FORUM 24 přináší exkluzivně ukázku z reportážní knihy Žlutý baron Zuzany Vlasaté a Jakuba Patočky, novinářů z Deníku Referendum. Její uvedení proběhne již v úterý 2. května v kině Světozor.

Kniha je rozdělena do tří částí. První se zabývá způsobem, jakým řídí své firmy Agro Jevišovice, Kostelecké uzeniny, hustopečský zemědělský podnik a Vodňanskou drůbež.

Pro čtenáře deníku FORUM24 nyní přinášíme kapitolu o nepřátelském převzetí firmy sedláka Bohumíra Rady z Jevišovic.

Část I. Proč to tu kupoval, když to zničil?

Kapitola 1: Jak Andrej Babiš připravil Bohumíra Radu o Agro Jevišovice

Když lidé Andreje Babiše spálili totálním herbicidem pšenici Bohumíru Radovi, z novinových zpráv se nikdo nedozvěděl, že případ byl jen malou částí velkého příběhu o tom, jak si Andrej Babiš představuje řízení firmy. A jak zachází s lidmi.

V pondělí 11. května 2015 volali Bohumíru Radovi jeho zaměstnanci. Hlásili, že po poli s jeho pšenicí ve Velkém Karlově na Znojemsku jezdí cizí postřikovače. Bylo jasné, že se děje něco strašného. Bohumír Rada okamžitě vyrazil na místo. „Trvalo mi asi hodinu, než jsem se tam dostal. Můj syn Vojta tam byl přede mnou,“ líčí.

Vojtěchu Radovi se před očima otevřel apokalyptický výjev. Pšenici, které scházel měsíc do sklizně, právě kropili neznámí chlapíci látkou, o níž se dalo předpokládat, že má za účel jediné: likvidaci úrody. Následoval rozhovor, který si Vojtěch Rada nahrál na mobil:

– Co tady děláte?

– Stříkáme.

– Víte, že to je naše pšenice?

– Dostali jsme takovej rozkaz, no…

– Od koho?

– Od hlavního. Klobouk nám to povídal. [Leoš Klobouček, agronom Agra Jevišovice – poznámka autorů]

– Co na to stříkáte?

– Roundup.

– Roundup? To je teda super. A to jste nastříkali všude, jo?

– No, to nám nakázali. Je nám to proti srsti, ale…

Ve středu 3. června 2015, kdy jsme na místo přijeli my, už nebylo na poli ve Velkém Karlově po Radově pšenici ani památky. Ze země naopak lezly maličké rostlinky kukuřice, kterou do půdy po zásahu Roundupem zaseli mezitím zaměstnanci Agra Jevišovice. Jen po okrajích pozemku, tam, kam kapky totálního herbicidu nedopadly, stálo několik téměř zralých pšeničných klasů. Všechno ostatní vzalo za své.

Když v květnu 2015 Agro Jevišovice, patřící do impéria Andreje Babiše, vypálilo v rámci sporů o půdu svému konkurentovi firmě Agro Boskovštejn sto šestnáct hektarů pšenice a sto sedmdesát hektarů kukuřice, vydali jsme v Deníku Referendum článek, jehož obsah následně převzala další média. A když se pak případ dostal do vysílání Reportérů ČT, mluvila o něm chvíli celá republika.

Znalec škodu vyčíslil na více než čtyři miliony korun. „Babišovi lidé zničili největší pole s potravinářskou pšenicí na jižní Moravě,“ shrnul tehdy případ Bohumír Rada.

Nejednalo se ale o ledasjaký spor dvou konkurentů. Bohumír Rada byl totiž původním vlastníkem Agra Jevišovice, on z něj vybudoval jeden z největších zemědělských podniků u nás. A dodnes trvá na tom, že jej o firmu Agrofert připravil nezákonným způsobem. S Andrejem Babišem vede několik soudních sporů.

Sedlák z Boskovštejna se poznává s Babišem

Rodina Bohumíra Rady žije po mnoho generací v moravské vísce Boskovštejn, kousek od Jevišovic, nedaleko Znojma. On sám se učil hospodařit od svého otce, a co umí, dnes předává svým dětem, které mu pomáhají. V současnosti řídí Agro Boskovštejn, ale do roku 2010 byl vlastníkem mnohem většího Agra Jevišovice. Tehdy ho o ně, jak říká, připravil Andrej Babiš.

„V roce 1998 jsem se stal předsedou malého zemědělského podniku. Během dvou let jsme byli jedni z největších v České republice. Na trhu s jateční drůbeží jsme měli podíl zhruba jedenáct procent, v prasatech pět, v mléce dvě procenta. Firma obhospodařovala kolem osmi a půl tisíce hektarů půdy. Vyráběli jsme obiloviny na krmivo. Zaměstnávali jsme celkem 320 lidí v našem regionu. Dařilo se nám do chvíle, kdy našeho hlavního odběratele, Kostelecké uzeniny, ovládl Agrofert,“ vypráví Bohumír Rada.

Agro Jevišovice a Kostelecké uzeniny původně fungovaly v synergii: „Byli jsme na ně navázaní asi z šedesáti procent. Měl jsem dobrý vztah s ekonomickým ředitelem Janem Bočkem, který z krachujícího podniku vybudoval perfektní firmu. Věřil jsem mu. Kostelec mi taky tenkrát ručil za úvěr. I banky tudíž chtěly, aby ode mě odebíral,“ popisuje Rada dobré vztahy v síti středně velkých zemědělských živnostníků, polistopadových selfmademanů.

V roce 2005 ovšem Kostelecké uzeniny získal Andrej Babiš, jeho třetinový podíl v masokombinátu se změnil ve většinový. Případ Kosteleckých uzenin podrobně popisujeme v následující kapitole. Pro Agrofert to byla vynikající akvizice, pro Agro Jevišovice začátek konce dobrých časů.

Zpočátku běžela spolupráce s Kostelcem obdobně jako za Jana Bočka. „Co jsem neprodal do Kostelce, vyvážel jsem do Německa, Rakouska, Maďarska, na Slovensko a do dalších českých jatek. Jenomže pak jsem podlehl Babišovu naléhání a slibům a začal jsem dodávat výhradně jemu. Tvrdil, že ode mě potřebuje pomoct, protože nemá jiného spolehlivého dodavatele,“ vzpomíná Rada na Babišovo vábení. Zprvu se tvářil jako velký přítel: „Navštěvovali jsme se, byl tu častým hostem, zval mě i k sobě,“ líčí.

Po letech si to ale vyčítá: „Tak jako dnes jeho voliči i já jsem tehdy uvěřil jeho slibům. Babiš se dušoval, že když začnu dodávat jen jemu, bude ode mě nakupovat za průměr cen Rakouska, Německa a Slovenska. Zdálo se to jako dobrá nabídka,“ říká Bohumír Rada.

Z původně oboustranně výhodné spolupráce se najednou stala nebezpečná závislost. „Získává si vás pomocí drobných službiček a slibů. Nic pro něj není problém. Dokáže se vlichotit lidem podobným způsobem, jako to dělal ve volební kampani, když rozdával koblihy. Nabídne například, že vám jeho řidič odveze auto z letiště a zaparkuje někde za pár korun. Vedle toho vás neustále krmí báchorkami o tom, že ovládne evropský obchod s drůbeží. Pořád opakuje ty svoje řeči, že bude nejmocnějším mužem, a tím pádem, že je dobře s ním spolupracovat,“ popisuje Rada Babišovy metody.

Dnes ví, že rozhodnutí věřit Andreji Babišovi a stát se na něm závislým byla chyba. Bohumír Rada naletěl a podcenil také varování, kterým mu měl být osud manažerů Kosteleckých uzenin. Mimo jiné i jeho starého přítele a obchodního partnera Jana Bočka. Jejich příběh popisujeme v následující kapitole.

„Když Andrej Babiš získal Kostelecké uzeniny, řídil je de facto sám. Vypadalo to tak, že během dne vyřizoval záležitosti svých chemiček a někdy kolem osmé hodiny večer se začal věnovat Kostelci. To mi pak třeba zavolal, že mu tam stojí dvě stě lidí a že nemají co zabíjet. Prosil, abych mu dovezl čtyři kamiony kuřat, protože některý z jeho odběratelů má zrovna na kuřecí maso akci,“ vzpomíná Bohumír Rada.

Měl rodinu, práce nad hlavu, i tak ale – jak říká – pokaždé Babišovi vyhověl. Vytáhl zootechnika, vzbudil lidi a šli chytat kuřata pro Kostelec. „Na jeden kamion potřebujete třicet čtyřicet lidí. Když v hale uděláte narychlo binec, kuřata z toho mají stres, nahrnou se na stěnu, některá pochcípají. Máte ztráty. Ve dvě v noci ale byly moje kamiony s kuřaty v Kostelci a Andrej Babiš mohl ráno splnit své dodávky do supermarketů. To samé u prasat,“ líčí Rada.

První náznaky, že vstřícnost už nebude tak úplně oboustranná, na sebe nenechaly dlouho čekat. „Někdy kolem roku 2006 nebo 2007 mi začal Kostelec za kuřata platit méně. Při patnácti milionech kusů drůbeže, která jsem mu ročně dodával, dělá korunový rozdíl v ceně za kilo dohromady třicet milionů. Jeho ceny ale byly dokonce dvě až tři koruny pod obvyklými cenami. Nechával jsem mu tedy ročně de facto více než šedesát milionů,“ počítá Bohumír Rada.

Andrej Babiš tento postup zdůvodňoval množstevními rabaty a tím, že na něj tlačí supermarkety, které chtějí zákazníkům nabízet akce. „Jenomže takhle jsem ty akce celé odnášel já, ne on. Ždímal mě do roku 2010, kdy už ten tlak nešlo zvládat.“

Co následovalo, zažila spousta podnikatelů. „Nezaplatil jsem řádnou splátku fakturingové společnosti Bibby Financial Services. Babiš tu pohledávku koupil a podepsali jsme směnku. Ručil jsem mu i svým rodinným barákem. Nakonec na mě poslal exekutora, který mé dceři polepoval počítač značkou ‚exekučně zabaveno’, když se učila do školy. Tlak nešlo zvládnout, takže jsem mu Agro Jevišovice v roce 2011 prodal,“ shrnuje Rada.

Klidně si ty kuřata nechte

Proč Bohumír Rada narůstajícímu tlaku nečelil? Proč ze spolupráce s Kosteleckými uzeninami neodstoupil? Pro formulaci své odpovědi si bere do ruky tužku a papír a kreslí časovou osu.

„Jestliže chcete někomu k 1. lednu dodat kuřata, musíte je nejprve vypěstovat. To znamená, že potřebujete dodavatele jednodenních kuřátek. Než se takové kuře vyklube, musí být vajíčko jednačtyřicet dní v líhni – tam ho musíte vložit už někdy v listopadu. Jenomže aby bylo vajíčko, musí být i slepice, kterou je potřeba tři měsíce předem oplodnit,“ říká a zakresluje jednotlivé kroky na papír.

Čili pokud chcete například dodávat kuřata k 1. lednu, musíte mít už někdy 10. července předcházejícího roku uzavřenou smlouvu s líhní. „Abych Babišovi plnil zakázky, musel jsem mít smlouvu víc než půl roku dopředu. Když jsem šel za Babišem a ptal se na ceny na příští rok, vždycky mi přislíbil průměr Rakouska, Německa a Slovenska. Nakonec mi ale dal cenu, která byla nevýhodná. A když jsem se ohradil, řekl, že má ztrátu a že si mám ty kuřata klidně nechat,“ popisuje Rada Babišovy metody. V okamžiku, kdy měl Agrofert Radovo Agro Jevišovice vydáno na milost a nemilost, Babišova hra na přátelství skončila.

Model převzetí Jevišovic vykazuje rysy, o nichž jsme později zjistili, že jsou pro Babišovo podnikání typické. Některé příklady přinesou následující kapitoly, některé popsali už dříve přední čeští novináři, kteří se Babišovým podnikáním zabývali ještě před jeho vstupem do politiky.

Jiří Pšenička a Martin Mařík v roce 2012 v časopise Ekonom v článku Krachující holding Less by mohl převzít Andrej Babiš napsali: „Majitel Agrofertu nejprve takové společnosti pomůže finanční investicí, nebo přinejmenším odkladem splátek dluhů, které u něho daná společnost má. Subjekt se však dříve či později stejně ocitne v insolvenci, Babiš ‚váhá‘, ale nakonec se dohodne s ostatními věřiteli a podnik přejímá. Příznačná je ještě jedna typická fáze – miliardář, který si ani na veřejnosti nebere servítek, často tvrdí, že ho původní majitelé oklamali.“

Memorandum, které Babiš podepsal, ale nedodržuje

Nicméně situace, kdy si konkurenti vyřizují své napjaté vztahy vypálením úrody, nemá v českém zemědělství obdoby. Nikdo ze zemědělských expertů, s nimiž jsme hovořili, o žádném obdobném případu neslyšel.

Rada to pokládá za součást snahy Agrofertu zlomit jeho odpor. Babišovi lidé situaci samozřejmě líčí jinak: „Skupina Agrofert ve své historii koupila přes sedmdesát zemědělských podniků, ale s žádnými jinými vlastníky nevedeme soudní spory. Pan Rada je výjimkou,“ řekl nám mluvčí holdingu Karel Hanzelka ve snaze vylíčit Radu jako ojedinělého potížistu.

Je nicméně evidentní skutečností, že Agrofert nedodržuje to, k čemu se Radovi písemně zavázal. Když Rada ve zcela nevýhodné situaci Agro Jevišovice odstupoval Babišově firmě Navos, obě strany 7. ledna 2011 podepsaly memorandum. Agro Jevišovice se v něm Radově nové firmě Agro Boskovštejn zavázalo podnajímat patnáct set hektarů půdy. To ale nikdy nedodrželo.

Agro Jevišovice totiž podepsanou smlouvu o podnájmu patnácti set hektarů, kterou má Deník Referendum k dispozici, nikdy nezaregistrovalo na pozemkovém úřadě. Vložilo na něj až smlouvu na dvanáct set hektarů, což byl ústupek, k němuž Rada svolil v obtížné osobní situaci. „Drželi můj dům v exekuci. Jak jsem s nimi měl vyjednávat?“ říká.

Ani smlouvu na dvanáct set hektarů ovšem Agro Jevišovice nedodržuje. „Babiš Jevišovákům řekl, aby mi dali patnáct set hektarů, oni se zavázali pouze k dvanácti stům, a také o ně se mě soustavně pokoušejí připravit,“ zlobí se Bohumír Rada. Že mu Jevišovičtí skutečně neposkytli ani smluvních dvanáct set hektarů, dosvědčuje například faktura za rok 2013, kde si nechávají platit za pozemky jen o něco větší nežli poloviční. Vše se navíc odehrává na Znojemsku, kde je velká nouze o zemědělskou půdu, takže k novým polím někde o „vesnici dál“ by se Bohumír Rada dostal jen těžko.

Ve sporu, který vyvrcholil bezprecedentní likvidací Radovy úrody, Jevišovice využily pozemkových úprav v obci Velký Karlov. Jedná se o uplatnění vcelku nových zákonných norem.

Česká krajina je rozparcelovaná do množství pozemků, u nichž se v průběhu let měnili vlastníci v důsledku rozmanitých smluv či dědických vztahů. Na mnoha místech situace dospěla ke zcela nepraktickému uspořádání, takže někde na sebe pozemky jednoho majitele nenavazují, jinde třeba zůstal obecní hřbitov odříznutý bez příjezdové cesty.

Zákon o pozemkových úpravách má tento chaos změnit, tím, že zasahuje do vlastnických vztahů s cílem „vytvořit racionální podmínky pro hospodaření vlastníků půdy“. V katastru Velkého Karlova skončilo správní řízení k pozemkové reformě v roce 2014, což znamená, že tam právě v důsledku ustanovení daného zákona k 1. říjnu 2014 zanikly všechny nájemní vztahy. A s nimi rovněž podnájemní smlouvy mezi Babišovým Agrem Jevišovice a Agrem Boskovštejn Bohumíra Rady.

Jevišovičtí a Agrofert se pokoušeli této skutečnosti využít, aby nemuseli dodržovat svůj závazek podnajímat Radovi půdu. Mluvčí Agrofertu Karel Hanzelka, na kterého nás odkázal šéf Agra Jevišovice Antonín Kyjovský s tím, že jde o citlivou věc, Deníku Referendum napsal: „Přestože pan Rada věděl, že podnájem pozemků dotčených touto úpravou k 1. 10. 2014 končí, tak pozemky na konci září 2014 a v dubnu 2015 neoprávněně zasel.“

Bohumír Rada samozřejmě věděl, že smlouvy v souvislosti s pozemkovou reformou zaniknou, neviděl ale jinou možnost, jak ve složité situaci jednat: „Mám dohodu podepsanou Andrejem Babišem, že mi Jevišovice mají podnajímat patnáct set hektarů. Moje smlouva na dvanáct set hektarů platila do 30. září roku 2017. Jednal jsem tedy v dobré víře, že budou obdobné podmínky platit i po pozemkových úpravách – a zasel jsem ještě v době, kdy jsme měl na pozemek platnou smlouvu.“

Postřik Roundupem na Radovu úrodu nedopadl jako rána z čistého nebe. Agro Jevišovice si s jeho firmou pár týdnů před zásahem vyměnilo několik dopisů, kdy jej žádali, aby pšenici a kukuřici z pozemku odstranil, v opačném případě – psali – tak udělají sami a budou požadovat náhradu nákladů. Dokonce mu v jedné chvíli nabídli odškodné, avšak v částce nižší, než jsou náklady vyjádřené znalcem Bohumíra Rady.

„Co by mi bylo platné, že mi někdo uhradí náklady? Potřebuju přece úrodu prodat a vydělat, bez toho se nedá živnost provozovat. To je, jako kdybyste byl stolař, vyrobil stůl, někdo ho rozbil a řekl vám, že vám zaplatí dřevo,“ poznamenává ke své situaci. Proto trval na svém a žádal, aby mu Jevišovičtí umožnili úrodu sklidit v řádném termínu. Odvolával se přitom na memorandum a na to, že podle původní smlouvy mohl na pozemcích ještě několik sezon hospodařit.

Podstata je neoddiskutovatelná: Andrej Babiš se jako předseda představenstva Agrofertu spolu se dvěma svými podřízenými vlastnoručním podpisem pod memorandum Bohumíru Radovi zavázal, že mu poskytne patnáct set hektarů půdy, na nichž bude moci dále hospodařit. Závazek vzápětí Babišovi podřízení odmítli dodržet a dnes se z něj různými kličkami pokoušejí vyvázat prakticky úplně.

Jestliže ministr financí Andrej Babiš říká, že by chtěl stát řídit jako firmu, právě přístup Agra Jevišovice je jednou z ilustrací, co tím skutečně myslí. Je to právě jeho firma, která řeší spor brutálními metodami, jež v českém zemědělství nemají obdoby.

Bez ohledu na právní stránku věci, která nemusí být zcela přehledná, je zjevné, že postup Babišova Agra Jevišovice nelze pokládat za legitimní. Jedná se přece o zemědělské plodiny. „Jeden starý agronom z Velkého Karlova, když spálené pole viděl, povídá: Za socialismu by vás za tohle všechny zavřeli, včetně Babiše. Rozumíte, to byla potravinářská pšenice, pekl by se z ní chleba…,“ říká Rada.

Andrej Babiš nám napsal dopis. Ukázalo se, že nemluví pravdu

Andrej Babiš zareagoval na reportáže o sporu Agra Jevišovice a Radova Agra Boskovštejn, které jsme uveřejnili v Deníku Referendum dopisem. Oslovil nás na sociální síti Twitter: „Pane Patočka, kdyby Vás zajimala pravdivá fakta o zemědělci, kterému Agrofert spálil pole, tady jsou…“

Pod textem dopisu je podepsán tiskový mluvčí Agrofertu Karel Hanzelka. Základním argumentačním postupem Agrofertu v celém textu není vyvracení Radových tvrzení, ale zpochybňování jeho osobní věrohodnosti: „Nechceme a nedovolili bychom si jakkoli zasahovat do Vaší novinářské práce. Jen prosím sami zvažte, nakolik je pan Bohumír Rada důvěryhodnou osobou s dostatečným morálním kreditem a nakolik mohou být jeho tvrzení pravdivá.“ Babišova „pravdivá fakta o Bohumíru Radovi“ jsme se samozřejmě vydali prověřit.

Ke svému dopisu Agrofert připojil osm fotografií. Šest z nich je nadepsáno titulkem „Takto hospodařil Bohumír Rada”, nad dvěma stojí „Takto hospodaří Agrofert“. Záměr je jasný: Radovo hospodaření reprezentují záběry údajné laguny se znečištěním v Jevišovicích, černá skládka v Hevlíně, zbytky uhynulých zvířat a krve na poli. Hospodaření Agrofertu má dokládat, jak po Radovi uklidili.

Když jsem si přijeli zdokumentované místo prohlédnout, ukázalo se, že fotografie Agrofertu neodpovídá realitě. Na místě přímo v areálu Agra Jevišovice, které mělo být podle fotografie důkladně uklizené, v době naší návštěvy ležely na několika stech metrech čtverečních hromady stavebního odpadu. Mezi kusy asfaltu, cihlami, štěrkem a hlínou bylo vidět i několik ojetých pneumatik. Až poté, co jsme fotografii místa zveřejnili v Deníku Referendum, bagristé odpad začali zahrnovat hlínou a zarovnávat jej na úroveň půdy.

Bohumíra Radu jsme s tvrzením Agrofertu konfrontovali. Že vyvážel na pole „jateční zbytky“, odmítá. Jednalo se o špatně zpracovaný odpad z bioplynky v době, kdy byl její provoz v záběhu a obsluha ještě neměla zvládnuté technologické postupy. Rada nijak neskrývá, že ne vše v jeho hospodaření bylo bez chyb. Ale pokud se jich dopustil, vždy přijal trest a zjednal nápravu.

Naproti tomu stejný, očerňující metr, jaký Agrofert uplatnil na Bohumíra Radu, by bylo možné uplatňovat i na něj. Například jsme před drůbežárnami ve Střelicích vyfotografovali bedny s mrtvými kuřaty. Za vraty farmy Újezd jsme viděli ležet uhynulé prase. Na polích v Bojanovicích jsme si prohlédli velké vypálené plochy, na kterých nic neroste – zřejmě důsledek laxně rozmíchaného postřiku, zkrátka špatného hospodaření. Příkladů nepřijatelného hospodaření Agrofertu je ale víc.

Agrofert v dopise Deníku Referendum na svou obhajobu také napsal: „A mimochodem, Bohumír Rada by si měl zamést před vlastním prahem. V roce 1998 udělal to samé. Podle svědků nechal zlikvidovat chemickým jedem úrodu konkurenčnímu zemědělci v katastru sousední obce Slup panu Františku Svatbíkovi.“ František Svatbík se ve skutečnosti jmenuje Svadbík. Dnes je již po smrti. My jsme ale hovořili s jeho dcerou Marcelou Kratochvílovou, která v roce 1998 pracovala pro svého otce jako účetní. Událost, kterou Agrofert popisuje, se podle jejích slov nikdy nestala.

Jak se tedy historka datovaná do doby před sedmnácti lety zrodila? Agrofert se o ní měl dozvědět z udání jistého Jana Holého. Bohumír Rada jeho jméno zná. Sám jej před několika lety zaměstnával ve své bioplynové stanici ve Velkém Karlově: „Všichni tu vědí, že jsem ho musel propustit. Ztrácela se tam nafta,“ říká.

Klamání o příčinách Radových ekonomických problémů

Počátkem roku 2011, kdy Agrofert koupil Radovo Agro Jevišovice, se v médiích objevoval pouze jeden výklad této akvizice: podnikatel Rada se zadlužil na neuvážlivém chovu krokodýlů nilských. V dopise, který nám Agrofert poslal, o něm píše jako o „nechvalně proslulém a vysoce ztrátovém“.

Za nápadem chovat v České republice krokodýla nilského stála Radova úvaha, že bude dravé plazy krmit zvířecím „odpadem“ ze svých drůbežích a prasečích chovů. V budoucnu pak vydělá na prodeji krokodýlího masa a kůže. Připadalo mu to jako win-win řešení: ušetří na asanaci a získá na krokodýlích produktech. Nešlo to ovšem tak hladce. Porážce krokodýlů stály v cestě chybějící paragrafy – prvního krokodýla v Agro Jevišovice porazili až v roce 2013. Za Babiše.

Že by ho chov krokodýlů přivedl na mizinu, je ovšem Rada schopen snadno vyvrátit. Investiční náklady projektu podle něj byly velmi nízké. Cena jednoho mláděte se pohybovala v řádu desítek dolarů. Investice do jejich výběhu byly rovněž malé, šlo pouze o rekonstrukce starších objektů ve vlastnictví firmy.

Hospodářský výsledek Agro Jevišovice za období leden až červenec 2010 – tedy ještě před převzetím Agrofertem – byl 81 396 409 korun. Krokodýli se podíleli na ztrátě sumou 546 092 korun. „Do toho ovšem nebyla účtována zvířata, která krokodýli sežrali a za která bychom jinak museli platili asanačním podniku devět korun za kilo. Kdybychom tyto ušetřené peníze zaúčtovali, mám za to, že by krokodýli vykázali jen malou ztrátu,“ říká Rada.

Vedle krokodýlů podle Agrofertu k Radovu „špatnému hospodaření“ patřily i „riskantní ztrátové investice na Ukrajině, v Rumunsku a na Slovensku“. K tomu Bohumír Rada podotýká, že ukrajinskou firmu prodal za výhodných podmínek ještě v roce 2008 – tedy dost dlouho před prodejem Agra Jevišovice Babišovi. Koupila ji francouzská společnost Agrofuel SA za dva miliony eur. K tomu je ještě potřeba přičíst jeden milion eur za postoupení pohledávek firmy. Kupní smlouvu potvrzující Radova slova máme k dispozici.

Rumunskou firmu vlastnil Rada v roce 2010 – tedy v okamžiku, kdy se nad ním stahovala mračna – teprve zhruba dva roky. „To je doba, kdy do pozemků běžně musíte investovat. Dávat je do pořádku. Pak teprve se vám investice začne navracet. V době, kdy jsem ještě vlastnil Agro Jevišovice, nás ale podnikání v Rumunsku nemohlo finančně ohrožovat,“ říká. K provozu slovenských drůbežáren měl Radu přemluvit přímo Andrej Babiš: „Prosil mě, abych se o to postaral, že má své výkrmy drůbeže zavřené, že nemá co porážet ve své firmě Hyza. Že prý to jeho lidé neumí a kradou,“ líčí událost Rada.

V každém případě můžeme říct, že Agrofert nemluví pravdu, pokud tvrdí, že se Rada podnikáním s krokodýly, na Ukrajině, v Rumunsku a na Slovensku dostal do fatálních dluhů. Možná na nich nevydělával, jak zamýšlel, ale v celkovém objemu hospodaření firmy se jednalo o marginální položky.

A tak se dostáváme ke klíčovému argumentu, že Radovo Agro Jevišovice dlužilo Agrofertu 250 milionů korun, a že tím pádem holding „neměl jinou možnost než společnost odkoupit a převzít“. Také Bohumír Rada potvrzuje, že základní podíl na jeho dluhu měl právě Agrofert. Jenomže podle Rady byl právě přístup Agrofertu příčnou, proč se v dluzích ocitl. „Agrofert coby největší český odběratel držel ceny drůbeže do roku 2010 okolo jednadvaceti korun. Poté, co ode mě získali Agro Jevišovice, začaly ceny okamžitě stoupat,“ říká.

Potvrzují to data Státního zemědělského intervenčního fondu. Zatímco v první polovině roku 2010 se cena za kilo jateční drůbeže pohybovala okolo dvaceti korun a v lednu 2011 – termín podpisu smlouvy o nákupu Agro Jevišovice Agrofertem – byla na 20,92 korunách, v březnu už stoupla na 21,27 korun, v květnu na 22,29 korun. A v lednu 2013 stálo kilo jateční drůbeže skoro 25 korun. Na konci roku 2014 se cena vrátila na 23,45 korun a na stejné úrovni zůstala i v následujících měsících až do července 2015, kdy jsme se věcí důkladně zabývali.

Bohumír Rada z Agro Jevišovice dodával do firem Agrofertu – Kostelecké uzeniny, Vodňanská drůbež, brněnský Promt, THP Topoĺčany – patnáct milionů kuřat ročně, tedy třicet milionů kilogramů. Při rozdílu až čtyři koruny na kilogramu tak mluvíme o hypotetických ztrátách v dvojnásobné výši, než uvádí Rada sám: tedy až 120 milionů ročně.

Když se pro srovnání podíváme, jak hospodaří Výkrm Třebíč, což je značka, pod kterou Andrej Babiš sjednotil produkci drůbeže v Agrofertu, ztrátu tu vykazovali i v roce 2013, kdy byla cena drůbeže po většinu roku nad 24 korunami. Agrofert je sám sobě dodavatelem směsí a služeb, ceny jateční drůbeže vzrostly, a přesto jeho vlastní společnost vykazuje ztráty.

Výmysly o zachráněných pracovních místech a osobních dluzích

Agrofert rovněž uvádí, že zachránil až tři sta pracovníků Agro Jevišovice před nezaměstnaností. Podle výroční zprávy Agro Jevišovice za rok 2014 má společnost 135 zaměstnanců, pod vedením Bohumír Rady zde ale pracovalo přes 330 lidí. Takřka dvě stě z nich již tedy v Agru Jevišovice nepracuje.

„Chovy prasat v Bojanovicích, Černíně, Bitovánkách, Jevišovicích, Plavči, Rozkoši, Slatině, Stupešicích, Velkém Karlově, Křidlůvkách a Valtrovicích dávaly práci třiceti osmi lidem. Chov skotu ve Stupešicích dvěma, chov drůbeže ve Velkém Karlově sedmi, autodoprava patnácti, výroba krmiv v Černíně plus doprava třiceti osmi. Jen tu dohromady mluvíme o 105 zrušených pracovních místech pro lidi žijící v regionu s málo pracovními příležitostmi a složitou dopravní situací,“ vypočítává Rada pod Babišem zrušené provozy.

Obdobně pochybný je údaj o třiceti milionech osobního dluhu, který měl Agrofert, jak uvádí v dopise, který nám adresoval, Radovi odpustit, čímž ho měl zachránit před osobním bankrotem a umožnit mu tak nadále podnikat v zemědělství. „Žádný osobní dluh jsem neměl. Ručil jsem Jevišovicím osobní směnkou za půjčku třicet milionů. Všechno ale bylo splaceno,“ říká Rada. Proti Radovi byla v této souvislosti vedena exekuční řízení, která ale byla zastavena, neboť všechny pohledávky byly – jak uvádí usnesení pověřeného soudního exekutora Marcela Kubise – zaplaceny.

Agrofert rovněž připomíná, že Bohumíru Radovi v minulosti udělila Česká inspekce životního prostředí pokutu sedm milionů korun za provoz bioplynové stanice ve Velkém Karlově bez nutných dokumentů. Stanici chybělo integrované povolení a posudek EIA.

Bohumír Rada se ze odpovědnosti nijak nevyvléká. Konstatuje ovšem, že jeho bioplynová stanice byla vůbec prvním zařízením svého druhu v České republice. Legislativa pro jejich provoz vznikala až později. „Nemohli jsme si z ekonomických důvodů dovolit provoz zastavit a zmíněná povolení jsme vyřizovali postupně,“ říká Rada. Pokuty má ovšem na krku i Agrofert. A co hůř – jak popíšeme v deváté a desáté kapitole – sám dokonce provozuje některé své podniky bez povolení a placení pokut se vyhýbá, dnes už za pomoci svých lidí ve státní správě.

Dále v dopise Agrofertu stojí, že Bohumír Rada byl v roce 2003 pravomocně podmínečně odsouzen okresním soudem ve Znojmě za nezákonné vykácení stromů v přírodním parku Jevišovka. To se skutečně stalo. Rada to vysvětluje takto: „Agro Jevišovice hospodařilo na pozemcích, které na 160 kilometrech sousedily s lesy a břehovými porosty. Většina pozemků byla v chráněných oblastech. Evidence LPIS v podstatě vyžadovala každoroční ořez větví, kácení náletů, nemocných stromů nebo stromů, jenž omezovaly průjezd zemědělské techniky při polních pracích a senosečích. Tuto údržbu dělalo přes zimu asi pětadvacet traktoristů. Nenařizoval jsem osobně, co mají kácet. Od toho byli ve společnosti technici, manažeři, nebylo to v mých silách hlídat. Na druhé straně jsem vždy řešil problémy způsobené zaměstnanci tak, že jsem věc vzal na sebe. Nechtěl jsem, aby byli mí zaměstnanci popotahováni soudy.“

Abyste měli strach

Proč Andreji Babišovi na diskreditaci Bohumíra Rady tolik záleží?

Agrofert v dopise Deníku Referendum píše: „Domníváme se, že málokterý novinář si však klade otázku, kdo vlastně Bohumír Rada je a jakou má minulost.“ O rozmanitých prohřešcích v minulosti Bohumíra Rady jsme při našem psaní od počátku věděli, sám Rada se k nim ostatně staví čelem.

Ovšem křečovitá snaha Agrofertu očernit Radu tvrzeními, vydávanými za „pravdivá fakta“, z nichž se však při bližším zkoumání klubou polopravdy či vyložené lži, ve výsledku znevěrohodňuje Agrofert i jeho vlastníka Andreje Babiše. Proč mu na diskreditaci Bohumíra Rady záleží tak moc, že kvůli tomu zřídil dokonce nepravdami a manipulacemi překypující web?

Zatímco všechna česká média psala o tom, že Babiš zničil svému konkurentovi úrodu za čtyři miliony, Babišova Mladá fronta Dnes vydala manipulativní článek pod titulkem „Zemědělci se přou o Babišovo pole, zasetou pšenici zničil herbicid.“ Soudy se vlečou a projednávání záležitosti policií vykazuje rysy pochybného postupu. Poté, co policie věc odložila, nařídilo jí státní zastupitelství na základě Radovy stížnosti se k věci znovu vrátit.

Celá okázalá kampaň Babišových mediálních mágů, jejímž cílem je vylíčit Radu tak, aby si od něj „pes kůrku nevzal“, ve skutečnosti působí jako pokus odvést pozornost od zcela reálných temných praktik jejich klienta. A také jako vzkaz ostatním Babišovým obětem: Mlčte, nebo podobnou mašinerii nasadíme i na vás.

To ostatně potvrzuje i sám Rada: „Důležité je vědět, že lidí, se kterými Babiš naložil jako se mnou, je moc, určitě desítky. Nebojují ale, protože mají strach,“ říká. Faktem je, že když jsme Babišovu argumentaci podrobili důkladnému rozboru a bod po bodu jsme ji v Deníku Referendum vyvrátili, už nám neodpověděl.

[ctete]120393[/ctete]