Bylo nebylo. V jedné dříve demokratické zemi se za pomoci pomateného krále zmocnil vlády nad zemí bývalý příslušník represivního aparátu sousední země, ze které uprchl před spravedlností, jménem Andrej B. (pozor nezaměňovat s Johnem B., to byla loď !), přezdívaný též Koblihář, Bureš nebo Sorryjako.

Kromě toho je podezřelý z řady zlodějen a dalších nepravostí. Ve své nové zemi se vnutil do přízně obyvatel, kteří mu posléze svěřili místo strážce státní pokladny a po dalších čtyřech letech jejich obelhávání se usadil v křesle nejvyššího vládce.

V zemi do té doby platilo, že jakákoliv vláda, byť s podporou krále, musí napřed získat důvěru shromáždění volených zástupců lidu a potom teprve může začít vládnout. Andrej si ale do své vlády nominoval loutky ze své pofidérní družiny nevalné pověsti, zvané Anofert, a s jejich pomocí začal okamžitě provádět čistky ve správním aparátu země.

Obyvatelstvu země se snažil vnutit myšlenku, že tak koná pro jejich dobro, ušetří tak spoustu peněz za platy vyhozených úředníků a ty pak rozdělí mezi lid. Mnozí mu to dokonce uvěřili. Jaké ale bylo překvapení, když vyšlo najevo, že se žádná úspora vlastně nekoná, ale Andrej B. se tím pouze zbavuje svých názorových odpůrců, například těch, kteří si ho v dřívějším vládním období dovolili přehlasovat. Tím se měli dopustit smrtelného hříchu, za který jim Andrej (nikoliv Bůh) udělil trest exkomunikace ze správy země. Příkladem může být odborný nepolitický sekční šéf pro vědu a výzkum, které tato země dříve považovala za jednoznačně perspektivní obor. Andrej ovšem bez důkazu tvrdí, že je to černá díra na peníze. Jako pomstu zrušil i celou tuto sekci se všemi úředníky, kteří tam spolu s Radou pro vědu a výzkum odvedli spoustu poctivé práce. Přitom vedl plamenné řeči o zeštíhlování státní správy a úspoře peněz za platy vyhozených úředníků.

Opojen stejným bludem se tetelil na svém hradě i pomatený bájně lhavý král. Ale ouha, jeden z loajálních vysokých úředníků se podřekl, že všichni úředníci ze zrušených míst jsou převáděni na jiná volná místa v rámci téhož úřadu nebo na jiný úřad patřící ke správě země. Jinak by jim totiž podle stávajících pravidel muselo být poskytnuto poměrně vysoké odstupné, což by sice nebylo tak moc, ale každá korunka pro Anofert dobrá. Výsledkem je, že nula od nuly pojde a reálný úbytek úřednictva ve státní správě se dá spočítat na prstech jedné, možná obou rukou.

Vládní mluvčí a noviny v Andrejově vlastnictví to vydávají za obrovský úspěch a někteří občané dokonce tleskají. Tam až to dobačovala ta těžce zkoušená země. Zazvonil zvonec, ale pohádce zřejmě ještě není konec.