V době, kdy se v médiích přetřásají údajné klientelistické vazby na Olomoucku, požádal podnikatel Radim Jančura z Janečkova Nadačního fondu proti korupci ministra financí, aby mu osobně pomohl v jeho sporu s Českými drahami. Nepochybně se skrytým úmyslem získat vlastní prospěch. A Andrej Babiš mu vyhověl.

Osobní zásah ministra financí

Ve stínu teatrálních policejních zásahů proběhlo na ministerstvu financí jednání Andreje Babiše, ministra dopravy Dana Ťoka, ředitele Českých drah Pavla Krtka a majitele firmy RegioJet Radima Jančury. Co mu předcházelo?

Jančura ostře kritizoval plán ministerstva dopravy uzavřít na provoz rychlíkové linky Brno – Olomouc smlouvu na deset let bez veřejné soutěže. České dráhy toto rozhodnutí obhajují tím, aby mohly použít na nákup nových vlaků peníze z evropských fondů ve výši 1,1 miliardy korun. Proto připravily projekt a tuto dotaci musí vyčerpat do konce letošního roku. Zákon tento postup umožňuje.

O tom, že státní správa dokáže být někdy velmi pružná, svědčí abnormálně rychlá reakce ministra financí. 12. října se Jančura o záměru Českých drah dozvěděl a Babiš už o den později inicioval inkriminovanou schůzku. Jejím výsledkem je podle Jančurovy interpretace dohoda, že ministerstvo dopravy sice uzavře s Českými drahami smlouvu o provozování vlaků na trase z Brna do Olomouce, ale od prosince 2017 začne rychlíkové spoje provozovat vysoutěžený dopravce. Tady se otevírá šance pro soukromé firmy, a o to Jančurovi šlo.

Klientelismus v krystalické podobě

Konkurence na železničních tratích je jistě potřebná. Vytváří tlak na nižší ceny a vyšší komfort cestování. Problém však je, že je nemyslitelné, aby byla prosazována tímto způsobem. Navíc jen u některých vybraných tratí, na které ukáže spřízněný železniční dopravce. K jednání na ministerstvu financí, kam byly pozvány špičky resortu dopravy, vůbec nemělo dojít. Je totiž krystalickou ukázkou klientelismu na nejvyšší úrovni.  Proč?

Jak vyplývá z definice, klientelismus je neoficiální systém v politice založený na protekci a konexích. Radim Jančura z Janečkova fondu, bývalý volič Věcí veřejných, je dnes jedním z čelných podporovatelů Andreje Babiše. Podporoval jej v parlamentních volbách, jeho autobusy jezdily po celé republice polepené reklamou na hnutí ANO. A jak už avizoval, jistě mu pomůže i v nadcházejících krajských volbách.

Kolik vznikalo v minulosti i současnosti pochybností, zda podporovatelé politických stran a hnutí ve volbách někdy nesledují svoje úzkoprofilové cíle? Vložil by se ministr financí do tohoto sporu osobně, pokud by se jednalo o podnikatele, který nemá s ANO nic společného?

[ctete]17824[/ctete]

Jančurova lídrovská demokracie

Jančura si ví rady i s námitkou, jak naložit s vyčerpanými penězi z evropských fondů, aby se nemusely vracet. Po veřejné soutěži by podle něj „vozy Českých drah dotované z evropských peněz přešly na nového provozovatele. Vlaky by jen změnily barvu.“ Zřejmě myslel barvu žlutou, se kterou už jeho vlaky brázdí trasu Praha – Ostrava. Jak je to prosté.

V únorovém rozhovoru pro Echo24 Jančura prohlásil, že Babiše vidí jako přínos a velmi pozitivní změnu. Vyslovil se proti tradičnímu demokratickému systému zdola a podpořil tzv. „demokracii lídrovskou“. Lídr přitom musí mít jméno a nemůže být „nějaký Sobotka nebo Hašek, tedy člověk, který v životě nepracoval a je z nějaký dědiny na jižní Moravě“.

Dnes je vidět, jak si Jančura tuto „lídrovskou demokracii“ představuje. Pokud má problém v prosazování svého byznysu, na pomoc si pozve vysoce postaveného politika. I když může tvrdit, že mu jde o transparentnost, takovýto postup je nepřijatelný. Pokud na jedné straně členové správní rady Janečkova protikorupčního fondu horují proti klientelistickému systému, nelze na druhé straně takto průhledně prosazovat vlastní podnikání přes svoje politické patrony.

Věc se ještě může teoreticky zadrhnout. Ministerstvo dopravy údajnou dohodu zpochybňuje s tím, že se musí prověřit její reálnost. Ale poddajnost „nestranického odborníka“ v dresu ANO Dana Ťoka nedává žádnou záruku, s jakým výsledkem.

Výběr projektového manažera na mýto nevadí

Pozoruhodné je i to, že Andreji Babišovi nevadí jiná zakázka na ministerstvu dopravy, která byla přidělena bez veřejné soutěže. Jde o projektového manažera, který má připravit nový tendr na mýto.

Ťok nejdříve zrušil veřejnou soutěž na výběr firmy, kterou vypsal jeho předchůdce Antonín Prachař. Nakonec rozhodl o výběru společnosti Deloitte za 52 milionů korun. Je více než dvojnásobně dražší než vítěz vybraný Prachařem (23 milionů), a to za méně než poloviční období tři roky místo dříve soutěžených sedmi let. Nepřístojnost tohoto kroku je do očí bijící, a nic se neděje. Někde se zkrátka „transparentnost“ výběrových řízení hodí, jinde ne.

Premiér Bohuslav Sobotka by měl jasně ministrům Babišovi a Ťokovi sdělit, že tudy cesta nevede. Babišův tisk aktuálně v souvislosti s údajným klientelismem na Olomoucku plamenně píše o „bourání prohnilého systému“. O opakovaném střetu zájmů svého majitele, tentokrát v souvislosti s podnikáním Radima Jančury, však mlčí. Že se tak chová drtivá většina médií, je jen tragickým důkazem, v jak vážné situaci se v současné době nacházíme.

[ctete]18742[/ctete]