Poslední vývoj povolebního vyjednávání v krajích jen potvrzuje, že komentáře, aplaudující drtivý úspěch Andreje Babiše, byly poněkud nadnesené. Minimálně ve třech krajích se vítězné hnutí ANO octne v opozici. Je to zrada na voličích, jak tvrdí prezident Miloš Zeman, nebo důsledek vlastních chyb, který šéfovi ANO umenšuje koaliční potenciál?

[ctete]79874[/ctete]

Zrada na voličích?

Především se sluší zopakovat, že přehnané mediální zveličování volebních výsledků hnutí ANO pokračovalo i letos. Je skutečností, že od parlamentních voleb v roce 2013, kdy ziskem 18,65 procenta hlasů obsadilo druhé místo, ANO všechny následující volby vyhrálo. V roce 2014 volby do Evropského parlamentu ziskem 16,13 procenta hlasů, komunální volby téhož roku výsledkem 14,59 procenta a letošní krajské volby s celkovým počtem 21,05 procenta voličů.

To na druhé straně nesvědčí o výrazné dominanci protestního hnutí, které stále těží z novosti a populistické přímočarosti. Jakkoli se tyto volby nedají vzhledem k různé míře závažnosti a účasti voličů úplně srovnávat, ani v jednom případě nedosáhlo výše celostátních preferencí, v té době avizovaných všemi agenturami. I v posledních krajských volbách volební štáb ANO očekával 30 procent hlasů, což připomíná úspěšnost interních průzkumů Jaroslava Tvrdíka pro ČSSD v éře Jiřího Paroubka.

Díky slabému výkonu většiny ostatních a roztříštěnosti politické scény hnutí ANO opticky dominuje, nicméně následující vyjednávání v krajích naznačují, že nezúročí devět vítězství v krajích jejich přetavením v posty hejtmanů. To se ukazuje zatím v Královéhradeckém, Pardubickém a Plzeňském kraji, přičemž nemusí jít o konečný stav.

Hned se objevují výkřiky o zradě, která se vymstí, přičemž podobné situace, mající různé důvody, nejsou například v komunálních volbách ojedinělé. A přihodí se i v parlamentních kláních jako v případě Slovenska, kde vítězové voleb Vladimír Mečiar a Robert Fico nesestavili vládu. To se ostatně přihodilo i u nás Jiřímu Paroubkovi v roce 2010.

Andrej Babiš považuje dohody, na jejichž základě je hnutí ANO vyšachováno se hry, za podvod na voličích. Znovu mu vyšel naproti prezident Miloš Zeman, který stále přiživuje staré spory s předsedou ČSSD Sobotkou a očekává, že majitel Agrofertu mu jeho podporu oplatí v prezidentské volbě.

„Pokud jde o povolební vyjednávání, v některých krajích dochází k nesportovnímu a někdy až politicky bizarnímu spojování různorodých stran do koalic s jediným cílem: vyšachovat vítěze. Taková spojení mohou být chápána jako určitá zrada voličů,“ prohlásil Zeman.

Krajská vláda s komunisty mu naopak nevadí. Nabídku ANO, že by v případě vzniku koalice ANO a KSČM v Ústeckém kraji zůstal hejtmanem Oldřich Bubeníček (KSČM), vnímá jako „velkorysé gesto“.

Zemanova loutková vláda

Prezident Zeman hovoří o „zradě na voličích“ a sám přitom projevil absolutní pohrdání elementárními demokratickými pravidly. Měsíc po nevysvětlené a spektakulární Šlachtově a Ištvanově razii na úřadu vlády jmenoval vládu Jiřího Rusnoka. Tehdy měl k dispozici 101 hlasů pro pokračování pravicové vlády v době, kdy se vracel hospodářský růst.

Do „nestranické“ vlády jmenoval své kamarády, podporovatele a sponzory, přičemž ani jeden z nich neprošel volebním testem. Neobtěžoval se vyjednávat většinovou podporu v Poslanecké sněmovně, ale jeho lidé přesto začali provádět masivní čistky na jim svěřených úřadech. Chovali se jako na dobytém území, jako by hodlali dovládnout až do řádného termínu voleb. To se nakonec nepodařilo. Zemanův loutkový kabinet nezískal důvěru a vše směřovalo k nástupu Babišistánu v předčasných volbách.

Později obdržela řada členů Zemanovy vlády trafiky ve státní správě v čele s expremiérem Jiřím Rusnokem, který byl Zemanem dosazen do pozice guvernéra České národní banky. Okolnosti sestavení vlády a získávání její podpory v parlamentu by zasloužily pozornost policie a státního zastupitelství, což se v jinak tehdy bujaré atmosféře honu na politiky kupodivu nestalo.

Hovořit o „zradě na voličích“ je tedy zrovna v Zemanově případě nejen účelové a utilitární, ale i nesmírně pokrytecké.

Babišovo vyčleňování

Andrej Babiš na aktuální vývoj reaguje pokračováním ublíženeckého kolovrátku, že se „tradiční politici“, kteří čtvrtstoletí devastovali a rozkrádali zemi, spojují proti němu. V jiných případech ovšem neváhá s těmito „starými strukturami“ uzavírat spojenectví a domlouvat krajské koalice. Jinými slovy: Zločinec je ten, kdo s ním neuzavře dohodu.

Především platí, že vytváření většinových koalic jako výsledek politické dohody obsahující více aspektů, než prosté aritmetické počty, je legitimní. V případě krajských voleb tento jev není plošný, proto je hysterie Babiše, Zemana a s nimi spřízněných komentátorů nadnesená.

Současně je nutné zdůraznit, že samotný Babiš se před volbami vymezoval vůči ostatním konkurentům. Oligarcha s temnou minulostí je paušálně označoval za zloděje a korupčníky, přičemž jediné ANO je čisté a svaté. Tím mohl urazit řadu slušných lidí, kteří se s ním dostávali do konfrontace. Neustálým zdůrazňováním, že on není politik a parlamentní demokracií pohrdá, devastuje politiku jako řemeslo a vyčleňuje se sám.

Problém hnutí ANO v regionech spočívá také v tom, že se jedná často o nestabilní a názorově nehomogenní formace, poslepované z programově neukotvených přeběhlíků z jiných stran a hochštaplerů, kteří válčí s nováčkovskými idealisty. To v řadě měst vedlo k vážným konfliktům a rozpadům buněk ANO. Nejistota z jejich nevyzpytatelného chování vede ke zvýšené opatrnosti.

Dále je zjevné, že Babiš zneužíval svoje média k cíleným útokům na politickou konkurenci za pomoci masivních úniků od spřátelených policistů a státních zástupců. Důvodů, proč vůči hnutí ANO panuje zvýšená nedůvěra, je tedy víc.

Navazující kampaň

Přes tyto výhrady se zřejmě nenaplní Babišova chmurná předpověď, že anonisté udrží jen čtyři hejtmany. V některých případech je výměna sociálnědemokratických hejtmanů vysloveně žádoucí, jako v případě Moravskoslezského, Středočeského nebo Jihomoravského kraje. Zejména milovník Putinových Nočních vlků a zaměstnavatel obskurní lobbistky Jany Mrencové, Michal Hašek, už zřejmě svůj part dohrál do konce.

Jedna volební kampaň končí, druhá kontinuálně navazuje. Příští rok proběhnou zásadní volby do Poslanecké sněmovny. Ukážou, jestli bude mít oligarchický otesánek tolik síly, že skutečně uchvátí celou republiku. Ostatní demokratické strany mají jediný, ale velmi obtížný úkol: Zabránit mu v tom.

[ctete]80155[/ctete]