Andrej Babiš se pochválil, že současný kabinet patří mezi nejlepší v polistopadové historii. Určitě platí, že jeho vláda je nejvýkonnější v bujení byrokracie, posilování dozoru státu nad občany a vlamování se do jejich soukromí. Náběh k mentalitě fízlovacího státu, zahalený do bohulibých frází, po kouskách ukrajuje z naší svobody.

[ctete]57323[/ctete]

Presumpce viny pro občany, ne pro politiky

Nikoho by nemělo překvapit, že právě Babiš si libuje v posilování represivního aparátu. Policejní a šmírovací stát je mu blízký, vždyť užitečnou průpravu absolvoval už za minulého režimu. Nejraději by měl na všechny „složky“, aby mohl – podle potřeby – nahlížet do života každého z nás. Model dohlížecí kurately, která nectí presumpci neviny řadových občanů (ale přesně naopak), je v přímém protikladu s ministrovým počínáním v podezřelé kauze Čapí hnízdo.

Sociální demokracie mu v tomto trendu zdatně sekunduje, nicméně hlavním tahounem omezování osobních a podnikatelských svobod je ministr financí, jemuž čím dál spolehlivěji vypomáhají jeho ministři z hnutí ANO. Neplatí přitom Babišova předvolební teze, že stát je špatný hospodář, a v době růstu má šetřit. Rád se chlubí výběrem daní, na čemž má zásluhu zejména rostoucí ekonomika. Nikdy ale nemluví o rekordním růstu vládních výdajů a počtu státních úředníků s jediným cílem: posilovat moc státní správy. Příklady této praxe utěšeně narůstají.

Pokuta za urážku úředníka

Služební zákon nenaplní deklarované cíle, že přinese odpolitizování státní správy. Drtivá většina úředníků v nejvyšších pozicích, která byla dosazena koalicí před jeho účinností, posty ve „výběrových řízeních“ obhájila. Zákon přinesl státním úředníkům vyšší platy a řadu nových benefitů, včetně zabetonování pracovního místa, o kterých se běžným zaměstnancům může jen zdát. Tím si vláda buduje armádu vděčných pomocníků, kteří budou o to ochotněji sloužit jejím cílům.

Do této atmosféry patří aktuální změna přestupkového zákona. Mimo jiné zavádí přestupek urážky úřední osoby při výkonu funkce, za který může následovat pokuta až 10 tisíc korun. Tím úředníky vyčleňuje z množiny jiných profesí, kde jsou zaměstnanci konfrontováni s kritikou občanů. Z úředníků je tak vytvářena privilegovaná kasta, která může tohoto nástroje potenciálně zneužívat.

Pelikánovo třídní hanobení

Z podobného ranku jsou aktivity ministra spravedlnosti Roberta Pelikána (ANO). Oč méně výsledků má v důležité rezortní agendě, o to více chrlí nápady typu zavedení trestnosti veřejného hanobení skupiny osob za příslušnost k určité třídě a pro jejich sexuální orientaci. Veze se tak na módní vlně zakazování „nevhodného“ vyjadřování, znamenající ve skutečnosti omezování svobody slova, a tím i oklešťování demokracie.

Jak upozorňuje právník Aleš Rozehnal, ochranu demokracie, společnosti, práv a svobod jednotlivců je třeba dosahovat především mimotrestními nástroji. Trestnými činy mohou být pouze nejzávažnější případy protispolečenských jednání. Tam, kde postačí k regulaci civilní právo, jsou trestněprávní prostředky nejen nadbytečné, ale v právním státě také nebezpečné a nepřijatelné. A ministr Pelikán je vlajkonošem zesilování trestní represe za svobodu projevu.

Kontrolní hlášení DPH

Mezi nové zákony, které nejvíce komplikují život podnikatelům, je povinnost podávat kontrolní hlášení DPH pod tvrdými sankcemi. O její absurditě nejlépe vypovídá skutečnost, že podle autora Andreje Babiše má být účinným nástrojem proti tzv. karuselovým obchodům. Jak ale upozorňuje předseda Asociace podnikatelů a manažerů Radomil Bábek, tyto podvody se týkají firem s obratem nad 100 milionů korun, kterých jsou z celkového počtu 500 tisíc plátců DPH jen dvě procenta (z nich jsou odhaleny pouze desítky případů ročně). Na druhou stranu zavedení tohoto šikanózního nástroje umožňuje potenciální zneužití obchodních dat.

Elektronická evidence tržeb

Vlajkovou lodí Babišova tažení proti malým podnikatelům, zatímco jeho Agrofert i díky štědrým státním dotacím, veřejným zakázkám a daňovým úlevám vzkvétá, je elektronická evidence tržeb (EET). Ve vzorovém Chorvatsku nesnížila šedou ekonomiku a nezvýšila výběr daní, protože tisíce drobných podnikatelů a firem zkrachovaly. Podle oponentů uvaluje nové administrativní povinnosti na podnikatele, zvyšuje jim náklady, ohrožuje ochranu jejich soukromí a opět nabízí možnost zneužití získaných dat.

Zákon o prokazování původu majetku

Návrh zákona o prokazování původu majetku, rovněž z dílny ministra financí, který dosud původ svého majetku v devadesátých letech přesvědčivě neprokázal, je dalším střípkem šíření presumpce viny. Pokud vznikne podezření, že si daňový poplatník nemohl na pořízený majetek vydělat legálně, bude muset před úředníky obhajovat svoje příjmy, a to i retroaktivně. Dnes musí vinu prokázat orgán veřejné moci. Po přijetí této úpravy stát poplatníka obviní z čehokoliv a ten bude muset prokázat, že to není pravda. Finanční úřady dostanou další nástroj, jak šikanovat občany při sebemenším podezření či udání, přičemž daňový výběr se nezvýší a „velké ryby“ si poradí.

Centrální registr účtů

Ministerstvo financí prosadilo centrální registr účtů fyzických a právnických osob vedených u bank a záložen, který bude spravovat Česká národní banka. Podle Babiše se tak zefektivní boj proti daňovým únikům a praní špinavých peněz. Podle oponentů je registr prvním krokem k tomu, že bez jakékoli kontroly bude mít řada úředníků přehled o účtech všech občanů. Vzhledem k tomu, jak často dochází k úniku dat, je to další nebezpečný průlom do ohrožení soukromí těch poctivých.

Zdravotnický registr

Koalice hodlá uplatnit principy „velkého bratra“ i ve zdravotnictví. Hodlá zavést centrální registr, do kterého budou státní úředníci bez souhlasu pacientů ukládat nejcitlivější údaje o našem zdravotním stavu. Tím je vážně ohrožen princip lékařského tajemství. Autoři nedbali varování kritiků, kterým vadí možnost zneužití takto shromažďovaných dat. Nevyslyšeli ani výhrady asociace specialistů IT, že „propojení těchto vysoce citlivých údajů s rodným číslem pojištěnce je naprosto nepřípustné. Selhání lidského faktoru u takto budovaného systému může být nezjistitelné. Proto i nepostižitelné.“

Cenzura internetu

Zákon o hazardních hrách z dílny Andreje Babiše znamená dosud nevídaný průlom do svobody internetu. To tvrdí i poslanec Jan Farský, kterého jistě nelze považovat za obhájce nelegálního hazardu. Jeho odkazy mohou být záminkou k blokování webových stránek. Ministerstvo financí dostává nejen podle Sdružení internetového rozvoje téměř neomezenou pravomoc v netransparentním řízení cenzurovat internet.

Protikuřácký zákon

Protikuřácký zákon z dílny ministerstva zdravotnictví pomíjí svobodu volby, jelikož nekuřácké nebo kombinované provozy u nás tvoří už 60 procent všech podniků. Je přímo namířen proti svobodnému podnikání. Podle odhadů může kvůli němu v kombinaci se zavedením EET zkrachovat až třetina hospod, zejména na venkově.

Konečná podoba zákona dosud není schválena a o jeho kontroverznosti svědčí i 200 pozměňovacích zákonů. Původní verze mimo jiné obsahuje zákaz kouření na veřejných akcích pod širým nebem s hrozbou vysokých pokut, ale i zákaz elektronických cigaret a vodních dýmek v čajovnách.

Prolamování domovní svobody

Současně stále více přibývají snahy vlády prolamovat domovní svobodu. Podle nových schválených pravidel budou moci policisté zabavit zbraň už při pouhém podezření, že její držitel je nebezpečný nebo má psychické problémy. A to i přímo u lidí doma, bez soudního příkazu. Tato pravomoc znamená podle pravicové opozice nepřípustný zásah do soukromí a nelze vyloučit, že skončí u Ústavního soudu. Může obtěžovat poctivé držitele zbraní a tragédiím nezabrání.

Prolomení domovní svobody s možností jeho zneužití už dříve prosadil ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO). Podle jeho představy budou moci do domácností vstupovat úředníci kvůli kontrole, čím lidé topí. Pokud nebudou vpuštěni dovnitř, hrozí jim pokuta až 50 tisíc korun.

Pozadu nezůstává ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová (ČSSD), která plánuje, že domy a byty se budou moci pronajímat pouze se svolením sousedů. Tento návrh by mohl zkomplikovat svobodné nakládání s vlastním majetkem u drtivé většiny bezproblémových nájemních vztahů.

Invaze státu sílí

Invaze státu do osobních a podnikatelských svobod, spolu s rostoucím počtem odposlechů a jednotlivými policejními excesy, v poslední době sílí. A je zjevné, že kreativitě státních dohlížitelů a pečovatelů, kteří chtějí regulovat co nejširší oblasti lidského počínání nad rámec dosavadních pravidel, dosud není konec.

[ctete]55166[/ctete]