V Česku žijí tisíce Bělorusů a Bělorusek, kteří odsuzují agresivní válku Putinova Ruska proti Ukrajině. A zároveň upozorňují, že i jejich země, Bílá Rus či Bělorus, které my u nás říkáme Bělorusko, není prostě Rusko. Jenže Lukašenkův diktátorský režim učinil z jejich vlasti gubernii Ruské federace, která ji využívá pro chod své válečné mašinerie. Zatímco statečná Ukrajina vzdoruje a krvácí, sousední Bělorus je už okupovanou zemí. Putin, protagonista velkoruského šovinismu a imperialismu, vyhlašuje, že Ukrajinci a Bělorusové jsou součástí jednotného ruského národa – jenže to je nebezpečná lež. I proto nyní na FORUM 24 publikujeme hlasy svobodných Bělorusů a Bělorusek, kteří protestují proti barbarství Putinova Ruska.

Maryna Lonskaya, právnička (Praha)

Válku na Ukrajině prožívám velmi intenzivně. S Ukrajinci jsme vždy měli blízké vztahy a útok na Ukrajinu vnímám jako neobhajitelný akt agrese. Obdivuji mimořádnou solidaritu české společnosti. Cítím, jak se spojila celá země a funguje jako jeden organismus. Chceme být toho součástí, proto přispíváme finančně do veřejných sbírek, chodíme na veřejné akce na podporu Ukrajiny, sdělujeme informace přes sociální sítě.

Snažím se více komunikovat se svými známými původem z Ruska a Běloruska – část z nich má pocit kolektivní viny, bojí se odsuzujících reakcí české společnosti. Z tohoto hlediska jsem vděčná české vládě za snahu předejít potenciálním konfliktům, a také za podporu a solidaritu Rusů a Bělorusů žijících v Česku vůči Ukrajině. Většina z nás je tady právě proto, že se považujeme za nepřítele politických režimů v našich zemích.

Bojím se o budoucnost svých příbuzných v Bělorusku a Rusku – mají strach, nevědí, co je čeká zítra, zda je pošlou válčit, začnou bombardovat, zavřou hranice nebo se „jen“ zopakuje ekonomická krize z doby pádu Sovětského svazu. Rozhodně odmítám zapojení Běloruska do války, stejně jako i většina Bělorusů.

Nina Skepyan, historička (Slaný)

Bolest a pocit bezmoci. To jsou asi dvě nejpravdivější slova, která vystihují můj stav v prvních dnech války. Hned hledám způsoby, jak tuto situaci ovlivnit a změnit. Nemohu přijmout, že hlas jednoho člověka o ničem nerozhoduje. To neplatí! My, Bělorusové, se připojujeme k boji proti chaosu a zlu. Požadujeme stažení vojsk z Ukrajiny i Běloruska! Zejména ti, kteří sem do České republiky přišli na útěku před pronásledováním ze strany Lukašenkova režimu. Máme svou vlastní bolest, již chronickou, ale neméně strašnou. Tisíce vězňů, teror, země v podobě koncentračního tábora. Za takovou cenu se drží u moci jeden urputný diktátor, kterého před pádem v roce 2020 zachránila jen podpora Moskvy.

Jeho šéf v Kremlu počítá s tím, že má Bělorusko již v kapse, a nyní chce kočírovat i Ukrajinu. A když s tím Ukrajina nesouhlasí, tak na ni útočí se zbraní. Bělorusové lépe než kdokoli jiný chápou, proč se Putin rozhodl zničit Ukrajinu. Válka nebyla zahájena ani tak proti Ukrajině, ale proti svobodě a demokracii, protože Ukrajina se odvážila zvolit si jinou cestu.

Pravda člověka ve válce je přece vždy úplně jiná. Pro mnohé z nás je to šok, ale je to šok z obrazu, sami válku nezažíváme. Pro lidi, kteří se musí schovávat před bombami, kteří pohřbívají své blízké, jsou všechna slova prázdná, touží po akci, chtějí, aby toto peklo co nejrychleji skončilo. Také běloruští hrdinové bojují za Ukrajinu. Za její svobodu padl u městečka Buča první běloruský dobrovolník Illja zbaný „Litvin“.

Kiryl Jakimovič, horský průvodce (Praha)

Máme před sebou všechny důkazy, že to není nějaká speciální operace, je to skutečná válka, a válka nadlouho. Když vidím, že z území mého rodného Běloruska létají na ukrajinská města rakety, otřásá to mým svědomím, uvědomuji si, že to je válka i proti nám. Celá moje rodina, moji známí a přátelé nechceme být spojováni s touto válkou, protože běloruský národ nikdy nebyl a nechce být agresorem. Všechny kroky, co nyní činí běloruské vedení, hrozí tím, že Bělorusko by mohlo přijít o svou nezávislost.

Svou solidaritu s Ukrajinou vyjadřujeme nejen symbolickými gesty. Spolu s kamarády jsme pořídili a dali dohromady 20 kompletů výzbroje pro první běloruské dobrovolníky, kteří jdou bránit Ukrajinu. Vše od ponožek a bot až po neprůstřelné vesty. Toto zboží se rychle stává nedostatkovým, třeba pro helmy jsme museli zajet až do Berlína. Dodávka již vyrazila z Prahy směr Ukrajina.

Anna Taborovcova, lékařka (Praha)

V těchto dnech od pacientů a kolegů v práci slyším, že někteří lékaři v Česku odmítají ošetřit občany Ruska a Běloruska. Snad jsou to jen ojedinělé případy. Z pohledu lékařky s tím nesouhlasím, protože tyto kroky budou prohlubovat jen nenávist a xenofobii. My, lékaři, nesmíme při výkonu práce rozdělovat pacienty podle národnosti. Takoví lékaři jsou povinni odložit svůj bílý plášť, a pak vystupovat se svým občanským postojem. Pokud jsou ve službě a mají na sobě bílý plášť, musí pomáhat a starat se o všechny bez ohledu na národnost nebo víru. Jestli je to Čech, Rus, Bělorus, křesťan nebo ateista. Jsem ráda, že většina lékařů se stále chová profesionálně a léčí pacienty nezávisle na jejich národnosti.

Za dobu svého pobytu v Česku zde zažívám již druhou válku v Evropě. Od bombardování Jugoslávie můj názor zůstává stejný. Válka je špatná a je nutné udělat všechno proto, abychom ji co nejrychleji zastavili.

Poznámka: Jednotlivé názory a fotografie byly zaslány redakci deníku FORUM 24 a jsou publikovány se svolením autorů.