KOMENTÁŘ / Jeden z letošních víkendových dnů jsem trávil pod Krušnými horami. Ideální golfové počasí kombinující slunečno a vítr. Potěšilo mě, jak se na vrcholcích rozvážně otáčí větrné elektrárny a dokážou i v našich podmínkách vyrábět elektřinu obnovitelně a čistě. To až do chvíle, než mne spoluhráči usadili, že jsou to německá zařízení hned za hranicemi, a nikoli naše. Aha, říkám si, tak u nás asi fouká málo, jim kousek za hranicemi fouká víc? Anebo v čem je problém?

Večer jsem se na webu díval po našem národním energetickém plánu a záměrech stavět větrníky. Žádný aktuální jsem nenašel. Ale zpracovává se, jen má zpoždění, jak jsem se dočetl. V předpokládané spolupráci ministerstva průmyslu a obchodu s ministerstvem životního prostředí to prostě asi není snadné. A nejsme jediná unijní země, která je zpožděná. A když není plán, tak se větrníky nestaví, logicky … tedy v Česku. Kdo by je jinak stavěl, když ne stát nebo státní energetická firma…

Tak pravil Google Bard

V následujících dnech jsem si říkal, zda by disharmonii dvou resortů nemohla nahradit umělá inteligence. Je ale fakt, že pár týdnů předtím, na konferenci k tématu AI, jsem se přesně na energetickou agendu dotazoval zasvěceného odborníka na AI. Ten mne odbyl lapidárním výrokem „garbage in, garbage out“ neboli když do AI vložíme nepoužitelné, nepoužitelné z ní vypadne. Přeneseně řečeno, kde nejsou myšlenky a nápady, nevydá ani AI nic chytrého.

Po krušné krušnohorské zkušenosti jsem se ale přece jen odvážil a dotázal se právě zpřístupněného Google Bardu. Jeho/její odpověď mne fakt zaskočila. Posuďte sami, jaký by měl být energetický plán České republiky:

„Energetický plán České republiky by měl být založen na následujících principech:

Energetická bezpečnost: Energetický plán by měl zajistit, aby Česká republika měla dostatek energie za přijatelné ceny, i v případě výpadků dodávek energie z jiných zemí.

Udržitelnost: Energetický plán by měl podporovat rozvoj obnovitelných zdrojů energie a energetické úspory, aby Česká republika snížila svou závislost na fosilních palivech.

Konkurenceschopnost: Energetický plán by měl zajistit, aby Česká republika byla konkurenceschopná na globálním trhu s energií.

Sociální přijatelnost: Energetický plán by měl být vyvážený a neměl by mít negativní dopad na životní úroveň obyvatel České republiky.

Energetický plán České republiky by měl obsahovat následující kroky:

Investice do obnovitelných zdrojů energie: Česká republika by měla investovat do obnovitelných zdrojů energie, jako jsou solární energie, větrné energie a biomasa. Tyto zdroje energie jsou čisté a udržitelné a mohou pomoci snížit závislost České republiky na fosilních palivech.

Energetické úspory: Česká republika by měla investovat do energetických úspor, jako jsou zateplení budov a instalace úsporných spotřebičů. Energetické úspory mohou pomoci snížit spotřebu energie a snížit náklady na energie pro domácnosti a firmy.

Zvýšení energetické účinnosti: Česká republika by měla zvýšit energetickou účinnost svých průmyslových podniků. Energetická účinnost může pomoci snížit spotřebu energie v průmyslu a snížit náklady na energie pro průmyslové podniky.

Rozvoj inteligentní energetiky: Česká republika by měla rozvíjet inteligentní energetiku, která umožňuje efektivní distribuci energie a řízení spotřeby energie. Inteligentní energetika může pomoci snížit ztráty energie a zlepšit kvalitu dodávek energie.

Energetický plán České republiky je důležitý pro budoucnost země. Energetický plán může pomoci České republice snížit její závislost na fosilních palivech, zvýšit její energetickou bezpečnost a snížit její emise skleníkových plynů.“

Energetická bezpečnost jako základ

Nahlédnuto z perspektivy našeho domácího diskurzu je Bard v tématu naší energetiky v souladu s vžitým akcentem na soběstačnost jako základ energetické bezpečnosti. Přemýšlí „česky“. Správně formuluje, že plán je důležitý, abychom dokázali skloubit několik strategických úloh, které jsou podmínkou odklonu od fosilních paliv, a dokázali se rozvíjet směrem k novým technologiím a „inteligentně“. Rusko proto ani zmiňovat nepotřebuje.

Mimo hlavní pole naší domácí debaty je tím, že akcentuje obnovitelné zdroje, úspory a inteligentní řízení či správu spotřeby novými technologiemi a vůbec se přitom nedotýká pilíře našich záměrů, kterými je jaderná energetika. Jak je to možné, je hloupý, nebo nekompetentní?

Na přímý doplňující dotaz, proč se nezabývá jadernou energetikou, je mi s omluvou doporučena odborná literatura nebo vyhledání příslušných odborných statí na webu. Omluva zní takto: „Bard není schopen poskytovat informace o jaderné energetice, protože to není jeho hlavní oblast. Bard je schopen poskytovat informace o široké škále témat, ale není schopen poskytovat informace o tématech, která nejsou součástí jeho tréninkových dat.“ A basta… což tedy neřekl/a.

Geopoliticky manipulovaný zkrat

Odpověď zní autenticky, ale také trochu jako výmluva, nezdá se vám? Při čtení české dokumentace si Bard musel/a leccos načíst, třeba wikipedii. Kouzlo je spíše v tom, že na agendu jaderné energetiky jako realistický plán u nás nedokážou dobře odpovědět ani odborníci, kromě toho, že nové reaktory potřebujeme, protože jiné zdroje nemáme a máme know how a mnohaleté zkušenosti. Jak to ale uděláme, na to už odpověď hledají těžko.

Důvodů je několik: 1/ Navázání Česka na ruský Rosatom byl geopoliticky manipulovaný zkrat či podvod, zakořeněný zejména okolo proruských prezidentů a rovněž na Rosatomem prolobovaném ministerstvu průmyslu. Vše bez ohledu na negativní stanoviska tajných služeb. Záměr se znemožnil sám konáním Ruska ve Vrběticích. Škodlivost tohoto řešení je zřejmá i dnes, nejen v Záporoží na Ukrajině, ale také v Maďarsku, v projektu Paks, který Orbán poslal touto nezodpovědnou cestou.

2/ Mezi ostatními dodavateli jaderných technologií bude těžké si vybrat. Někteří nevyhovují, jiní se navzájem soudně blokují a nebudou schopni nové bloky dodat. Jiní spíše nabídnou cenově těžko dostupnou nabídku. 3/ Výstavba nemůže být hotova v době, kdy to potřebujeme, a všude, kde běží, se prodlužuje a extrémně prodražuje. 4/ Již současné pokusy o manažerské řešení aktéra výstavby (ČEZ) vyvolávají jak v modelu znárodnění, tak rozdělení podniku situace, které vláda patrně není a nebude schopna uřídit a financovat.

Ponechme nyní stranou dopady na vodní hospodářství, tepelný režim krajiny a další. Výše uvedené asi stačí k neodbytné otázce: Jaké máme alternativy? Odpověď, která zaznívá zejména z ministerstva průmyslu a obchodu, zní „malé reaktory“. Po konzultaci v odborných kruzích jsem si udělal závěr, že to je obdobná odpověď jako ony dva jaderné bloky. Technologie v současné fázi není pro takové použití k dispozici a časové odhady vývoje jdou na horizont nejméně dekády a dále. Potíž je tedy v tom, že mýtus malých reaktorů nebo nových velkobloků vláda nejen nadále živí a šíří, ale díky tomu také „blokuje“ masivní tlak na obnovitelné zdroje, zejména integrovaně v obcích, na úspory a modernizaci energetické náročnosti průmyslu i kapacity přenosové soustavy.

Nekompetence dovnitř, nekompetence na výstupu

Z nezainteresovaného pohledu u nás sice vítr také fouká a slunce svítí stále více, jako u sousedů, ale my žijeme představou, jejíž reálnost jsme vážně neprozkoumali a nemáme tudíž zpracované alternativy. Člověku se postupně vnucuje výraz zaostalost nebo neschopnost. Člověk je ale sprosťák, Bard to na rozdíl od něj formuloval pozitivně a konkrétně: je čas začít plánovat a konat v oblasti obnovitelných zdrojů, úspor, hospodárnosti a modernizace, abychom alespoň něco měli a věcně zpracovali.

Nakonec se mi zdá, že Bard to vlastně vymyslel inteligentně: navrhl, co je třeba dělat, a omluvil se jako nekompetentní v agendě, kde nekompetentní zřejmě fakticky jsme především my. Nepřijde vám to uměle až umělecky inteligentní?

Co dodat? Česká republika by měla svůj energetický plán prezentovat Evropské komisi do konce roku. Dokážeme to? Pokud ano, uvidíme, zda bude plán stát oběma nohama na zemi a formulovat reálné možnosti i pro naše schopnosti, čas a peníze. A budeme si moci orientačně říct, zda by si ministerstvo obchodu a průmyslu s ministerstvem životního prostředí neměly připojit Barda jako partnera či konzultanta. Jinak to může být „garbage in, garbage out“. Srozumitelněji: nekompetence dovnitř, nekompetence na výstupu.

Ivan Gabal je sociolog, který v roce 1989 patřil k zakladatelům Občanského fóra, vedl Odbor analýz Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla (1991–1992) a zasedal v Poslanecké sněmovně PČR (2013–2017, za KDU-ČSL). Zabývá se analýzou praktických problémů ve veřejném i soukromém sektoru a jejich řešením.