V hlavách ruských propagandistů už zcela řádí alternativní realita. Čím déle se válka na Ukrajině protahuje, tím fanatičtěji se hlásá vítězství, slibuje odplata nepřátelům a vyzdvihuje duchovnost Putinova rezavějícího impéria.
Článek Andreje Kolesnika na webu Vzglad začíná slibně: „Právě teď prožíváme zvláštní období. Doba paradoxů, nevídaných kombinací reality. A doba nebezpečných iluzí pro ty, kdo tuto skutečnost nepochopili.“
Že by se jim na východě konečně rozsvítilo? Ale ne, oni z iluzí podezřívají nás, co jsme prý nepochopili nejsvatější a nejčistší úmysly Kremlu. Když nám je pak vylíčí, máme dojem, že ze samého čtení o údajně slavné ruské historii poněkud propadají hysterii.
Autor píše, že „Rusko podniká tak radikální kroky, a to jak politické, tak i vojenské, které by před rokem nikdo nečekal“.
To je pravda, to mnozí skutečně nečekali, že se Putinova junta pustí do tak obludné akce. Dokonce do posledních dnů se mnozí, zvláště v Evropě, co si mysleli, že moskevskému vůdci rozumí, domnívali, že je to všechno jen jako.
Kolesnikov pokračuje skoro básnickým tónem: „V rámci ukrajinské speciální operace probíhají plnohodnotné bojové operace. Desetitisíce lidí denně riskují své životy, aby osvobodily historické Rusko. Země, které před stovkami let zalévala krev ruských vojáků, se po krátké historické pauze vracejí domů. Jinými slovy, Rusko – a zdá se, že by to mělo být každému jasné – jasně demonstruje odhodlání hájit své zájmy všemi prostředky. Využít celý arzenál prostředků k ochraně ruského lidu, našich spoluobčanů, k vytvoření důstojné budoucnosti pro nás všechny. Poprvé od rozpadu SSSR se Rusko probudilo a skutečně ukázalo svou sílu zbavit se historické ostudy.“
Historickou ostudou zřejmě je, že kdo mohl, tak ze svazku SSSR prchnul, jakmile to bylo možné. V případě Ukrajiny to bolí nejvíc, protože bez ní se nic, co by připomínalo Sovětský svaz, znovu slepit dohromady nedá.
Pak se dramaticky líčí, co všechno nepřátelé na nebohé Rusy políčili: „Na druhou stranu naše země čelí každý den novým pokusům o ponížení. Výsměch tomu, co je nám drahé a posvátné. Nové útlaky, útoky, urážky. Naše odhodlání paradoxně naše nepřátele neuklidnilo, ale naopak podráždilo. Britský ministr obrany vyhrožuje Rusku jadernou bombou. Madridský starosta uráží Rusy a vyzývá k jejich ,potrestání‘. Estonsko má v úmyslu učinit z Baltského moře ,vnitřní moře NATO‘. Lotyšsko zakazuje ruštinu i v běžné komunikaci a prohlašuje Rusko za ,zemi sponzorující terorismus‘. Stejný krok zvažuje i americký Kongres.“
Zvláštní citlivost. Putin ohlásil, že Ukrajinci jako národ neexistují, Rusko se pokusilo odstranit řádně zvolenou ukrajinskou vládu, vraždí civilní obyvatelstvo, ale cítí se uraženě. Jadernou bombou někdo vyhrožuje v ruské státní televizi dnes a denně evropským městům. Madridský starosta Jose Luis Martinez-Almeida naletěl ruským komikům vystupující pod přezdívkami Vovan a Lexus, kteří se vydávali za ukrajinského činitele (jejich opakovaná mystifikace), a nechal se slyšet, že je „nutné potrestat ruské parchanty tady ve Španělsku a v Madridu“. Tahle představa nás z mnoha důvodů nějak moc nezneklidňuje. Baltské moře je svým způsobem „mořem NATO“, což je zjevné fiasko politiky Vladimira Putina. Putin by měl za úsilí o rozšíření NATO dostat nějaké vyznamenání, až se příslušné najde. U nás jsme měli jakýsi metál za socialistickou výstavbu, třeba by to šlo někde ve sklepě na Hradě vyhrabat a použít. Lotyšsko chce čelit rusifikaci, dědictví dob SSSR, a mít lotyšštinu jako jediný úřední jazyk. Mezitím probíhá rusifikace na okupovaných částech Ukrajiny a likvidují se i ukrajinské knihy v knihovnách. No a Rusko terorismus nejen sponzoruje, ono provádí teror doma i v zahraničí.
Pak závěrečná perla: „Naivita se mění v hloupost. Rusko sázky nesníží. Rusko je naopak zvýší. Jakékoli plivnutí naším směrem se setká s odezvou. Rusko má hrdost, má zájmy, má cíle. Má vše, co k dosažení těchto cílů potřebuje. V sázce je příliš mnoho a týká se to každého ruského občana… Pokud pokrok na ukrajinské frontě není bleskový, neznamená to, že se Rusko chystá zastavit. To znamená, že se Rusko připravuje na něco ještě závažnějšího. A čím dříve Západ přijme realitu takovou, jaká je, tím snadněji se mu s námi bude po našem vítězství vyjednávat.“
To vidíme, že pokrok na frontě není bleskový. Blesky jsme si dosud představovali jinak. Jak by ale mělo vypadat ruské vítězství, na to už naše fantazie nestačí. Možná by to věděl Putinův psychiatr, ale nejspíš to bude státní tajemství.