Tak nějak by mohlo znít poselství současného prezidenta Miloše Zemana lidu českému. Zeman lidmi, společností, národem pohrdá. Bez jakýchkoli skrupulí použije kdykoli cokoli: lež, polopravdu nebo z kontextu vytrženou a překroucenou informaci – pokud blbové (tj. oněch Zemanových „deset dolních milionů“) spolknou cokoli, tak proč toho nevyužít, když to přináší kýžené politické body.

Lhaní pro blbce

V kampani před prvním kolem prezidentských voleb mimo jiné utrousil, že mu vyjádřil podporu 42násobný Zlatý slavík Karel Gott, načež ten se ohradil, že se zásadně nevyjadřuje na podporu žádného kandidáta. Při minulých prezidentských volbách zase Zeman prohlásil, že mu herečka Jiřina Bohdalová pláče do telefonu, neboť je vystavena štvanici kvůli podpoře, kterou mu vyjádřila. Bohdalová to následně v médiích popřela – žádné štvanici vystavena není.

Výše uvedené jen demonstruje, jaký vztah Zeman k oběma má: bez ohledu na to, zda mu podporu vyjádřili (Bohdalová), nebo ne (Gott), použije oba jako onuce. Tak je to ovšem s celým národem, respektive onou masochistickou polovinou, které se líbí, že ji reprezentuje někdo, kdo ji uráží.

Podobný vztah jako má k lidem, má Zeman i k číslům. Před minulými prezidentskými volbami například tvrdil, že jeho vláda vydávala třikrát více prostředků na investice, než je tomu dnes, ač kapitálové výdaje Nečasovy vlády v době hospodářské recese byly o několik procent vyšší než za vlády Zemana – bez recese.

Podobný přístup má k i k historii. Při posledních oslavách 17. listopadu například ve spřátelené TV Barrandov prohlásil, že aktéři listopadové revoluce byli samí „žvanilové“, takže musel program Občanského fóra napsat sám, ačkoli s jeho autorstvím do činění neměl nic. Stejně tak kdysi tvrdil, že byl 17. listopadu 1989 na Národní třídě, kde ho ale nikdo neviděl.

Zemanův Mnichov

Stejně jako je Zeman inteligentní mezi deseti miliony blbců, je i statečný s „milovaným“ Winstonem Churchillem. V projevu k 70. výročí osvobození Osvětimi, ve kterém mj. zmínil „Peroutkův článek“ s titulkem „Hitler je gentleman“, který také nikdo nikdy neviděl, ač si jej Zeman přesně pamatuje – byl na stránce „vlevo dole“, tento odvážný muž, dovolávaje se válečného britského premiéra, prohlásil: „Kdyby v roce 1936 během obsazení demilitarizované zóny v Porýní dvě britské a dvě francouzské divize reagovaly na toto porušení Versailleské smlouvy vojenskou akcí, nebyla by mnichovská dohoda, nebyl by holokaust a nebyla by druhá světová válka.“

Kdyby chyby. Kdyby nebylo Miloše Zemana, nebyla by například ani „mnichovská dohoda“ číslo dvě. Nebyl to náhodou český prezident, kdo – podobně jako kdysi Chamberlain a Daladier Československu – „doporučil“ Ukrajině, aby se vzdala Krymu ve prospěch Ruské federace ve stylu „o nás bez nás“? Není to tak, že podobně jako Moskva na Krymu tamní Rusy chtěl i Hitler v Sudetech pouze chránit své soukmenovce a požadoval území, které bylo jazykově německé? Neoznačovali němečtí nacionalisté Československo za umělý stát, podobně jako to dnes s pomocí ruských trollů papouškuje o Ukrajině český internet?

Na Ukrajině jde o nás, stejně jako v září 1938 nešlo jen o Československo, ale o celou Evropu. Zvláště jako menší země musíme trvat na dodržování mezinárodního práva. Hájit územní celistvost Ukrajiny je v českém národním zájmu a pitomá, zcela svévolná Zemanovská extempore, vykloubená z jakékoli diplomacie či zahraniční politiky, ohrožují do budoucna postavení České republiky jako suverénního státu, jehož hranice jsou nedotknutelné.

Protičeská xenofobie

To koneckonců souvisí i se Zemanovým nadbíháním xenofobním náladám. Vzrůst nacionalismu, který je s tím spojený, se může zase jen obrátit proti nám. Pravá i levá extremistická hnutí napříč Evropou podporuje režim pana Putina v Moskvě, který usiluje o Evropu roztříštěnou do vzájemně se svářících národních států, kde by mohl nejlépe rozehrávat své mocenské hry. Rozbitá Evropa, ve které sílí nacionalistická hnutí, je smrtelně nebezpečná konstelace z doby mezi dvěma světovými válkami. Zeman ovšem hraje s českou veřejností podobnou hru, jako ji v Německu hraje „protiimigrační“ a „protiislámská“ Alternativa pro Německo, jejíž volební lídr Alexander Gauland před parlamentními volbami v září 2017 mj. prohlásil, že Němci mají být hrdí na výkony svých vojáků ve druhé světoé válce, a saská odnož AfD volá po zrušení Benešových dekretů jako předehry pro majetkové odškodnění.

Všichni Zemanovi nacisté

Při minulé prezidentské volbě Zeman na adresu svého protikandidáta Karla Schwarzenberga prohlásil: „Cíleně zamlčel, že i jeho rodiče měli kolem sebe samé nacisty, a že dokonce v rodovém sídle, kde pobývá jeho žena Therese, dosud visí obrazy s hákovými kříži a hajlujícími lidmi.“

Ve skutečnosti to byl ovšem pouze Zeman, kdo spolupracoval s nacisty, respektive s neonacisty, od kterých tuto „informaci“ převzal, ačkoli věc se má takto: hlava hlubockého panství Adolf Schwarzenberg byl přesvědčený antinacista, který mj. před válkou daroval Československu milion korun na výstavbu čs. pohraničního opevnění. Po obsazení země Hitlerem uprchl před hrozícím zatčením do zahraničí, v exilu v USA spolupracoval s londýnskou vládou, zatímco jeho bratranec Jindřich, který v Čechách zůstal, byl zatčen gestapem a deportován do Buchenwaldu. Majetek hlubocké i orlické větve Schwarzenbergů nacisté zabavili. Otec Karla Schwarzenberga a jeho strýc František patřili k autorům a signatářům dvou prohlášení české šlechty na obranu země a českého národa ze září 1938 a 1939. Karlův otec organizoval na Čimelicku květnové povstání a po válce se stal předsedou Revolučního národního výboru, což bylo v době nástupu komunistů naprosté unikum. Co se pak týká Schwarzenbergovy ženy Theresie, zámek, ve kterém měly viset obrazy s hákovými kříži, její rodina prodala před třemi stoletími a inkriminovaná plátna jsou ke všemu z 19. století.

S celým tímto nechutným a podlým útokem se Zeman a jeho parta vypořádali takto: „My jsme necitovali mylný zdroj. My jsme citovali zdroj, kterým se to k nám dostalo. To neznamená, že ten zdroj má mylné informace, nebo ne,“ prohlásil „na vysvětlenou“ Zemanova pravá ruka kancléř Mynář. Není to na vyražení zubů?

Zeman versus Dubček

Co dělali rodiče Miloše Zemana za války, sice nevíme, ale víme, jak se choval sám Zeman za okupace ruské – držel hubu a krok a ozval se až v samém závěru režimu v srpnu 1989 kritickým článkem věnovaným ekonomice v době, kdy v Rusku už několik let běžela perestrojka a v Česku podepisovaly desetitisíce lidí petici Několik vět, včetně hvězd normalizační popkultury.

To ovšem Zemanovi nebrání v tom, aby na adresu Alexandra Dubčeka prohlásil, že se v roce 1968 „podělal hrůzou“. To opravdu sedí. Ať byl Dubček, jaký byl, v roce 1968 čelil armádám pěti států, 750 tisícům vojáků, 6000 tanků a 800 letadel, zatímco Zeman, když před něj vyběhla dívka, aby mu ukázala nahá prsa s nápisem – Zeman, Putinova děvka, se úplně sesypal, ztratil tvar, zbyla z něj hromádka hoven, až se člověk styděl – jak může něco takového stát v čele nějaké země? Svou neúčast na minulých oslavách 17. listopadu ovšem Zeman v tývý Barrandov odůvodnil slovy: „Myslím si, že na těchto demonstracích budou exhibovat různí lidé, kteří proti komunismu vůbec nikdy nebojovali.“ Ha ha.

Odsun Němců v duchu Stalina

Zemanovo psychické rozpoložení, se kterým přistupuje k dějinám, k národu, k sobě samému… je o to „pozoruhodnější“, že Zeman ví, o co kráčí. V říjnu 1990, kdy už nemusel lhát a ještě nenastal čas lhát znovu, prohlásil na půdě Federálního shromáždění na adresu komunismu:

„Tento systém nevznikl 25. února 1948. Tento systém má svoje genetické kořeny minimálně v porušování demokracie po roce 1945, ať už jde o transfer německého obyvatelstva přesně v duchu stalinských migračních přesunů, ať už jde o zákaz agrární strany, protože je-li politická demokracie odvozována od jediné strany, je omezována u všech stran. Ale ani to ještě není odpověď na otázku, proč tento systém tak dlouho a více méně nerušeně fungoval. Těch 40 %, které komunistická strana dostala v relativně svobodných volbách z roku 1946, dostala dobrovolně. … Proč jsme byli ze satelitů nejstalinističtější ze stalinských? Často, když o tom přemýšlíme, musíme se podívat na tento národ, na tuto společnost a poněkud méně si ji idealizovat. Jestliže nyní místo onoho prorůstání ovládajících a ovládaných vytvoříme další iluzi, iluzi statečného, trpícího národa, který hrdě a se vztyčenou hlavou trpěl pod komunistickou diktaturou, tak pouze vytvoříme další sebeklam, který nás bude pronásledovat do budoucí historie a povede např. k tomu, že v této historii vytvoříme místo demokracie bonapartismus…“

Opoziční smlouva s Babišem

Problém se Zemanem je, že kritická reflexe se vždy týká těch druhých, nikdy jeho samotného, v čemž ho bezpochyby utvrzuje alkohol. Jestli tu někdo vytvářel bonapartismus, tak to byl Zeman. Tunelování zdejší demokracie dostalo systémovou podobu právě za jeho vlády v době tzv. opoziční smlouvy, která zablokovala kontrolní mechanismy založené na systému vlády a opozice. Zemanova ČSSD a Klausova ODS si mezi sebe rozdělily všechny posty v zemi, police byla paralyzována a obě strany si prakticky dělaly, co chtěly. Opoziční smlouva umožnila korupci v rozsahu, který by se dal označit za systém. Vedle „Grossovy policie“ měla opoziční smlouva i mediální krytí díky Železného TV NOVA, které Zemanova vláda poskytla výhodnou licenci.

Byl to Andrej Babiš a jeho hnutí ANO, kteří vyhráli volby díky kritice výše uvedeného. Na dotaz České pozice při minulých prezidentských volbách koho podpoří, Babiš prohlásil: „Nepodpořím nikoho, kdo má něco společného s érou Václava Klause, opoziční smlouvou a se systémem korupce politických stran, který zde Klaus se Zemanem úspěšně vybudovali. Miloš Zeman je pro mě pokračovatelem Klausovy éry. Je to kandidát, který by si prezidentskou kandidaturou pouze léčil ego, jako prezident by dál rozděloval společnost.“

Dnes Babiš v „opoziční smlouvě“ nahradil Klause a tvoří se Zemanem mocenský tandem jako výsměch všem užitečným idiotům, kteří tohoto slovenského podnikatelsko-politického hochštaplera volili.

Všichni Zemanovi mafiáni

Zeman je ovšem především zavázán těm, kteří mu zaplatili cestu zpět, na výsluní, na Hrad, tedy podnikatelům s vazbami na Rusko a na dobu před listopadem 89, a to včetně kriminálního podsvětí.  Šéfem Zemanových poradců byl tehdy Miroslav Šlouf, před listopadem tajemník OV KSČ v Praze 7, o kterém strana uvažovala, že ho instaluje do funkce městského tajemníka strany. František Mrázek, předlistopadový vekslák s kontakty na pražské stranické bossy, kterým vozil v kufru žigulíku salámy, který se po listopadu vypracoval na hlavu pražské mafie a nakonec dostal kulku do těla evidentně proto, že toho moc věděl, chodil v době Zemanova premiérování v letech 1998 až 2002 přímo na Úřad vlády. Policie mimo jiné odposlechla telefon, ve kterém Mrázek oznamoval Šloufovi, že mu našel kandidáty na ředitele BIS a ředitele protikorupční policie. Krátce po nástupu Zemanovy vlády byl odvolán jak ředitel BIS, tak ředitel protikorupční jednotky a dále šéf útvaru proti praní špinavých peněz a ředitel NBÚ.

Šlouf dosazoval své lidi na různá ministerstva, včetně Grossova vnitra. O jaké typy lidí šlo, dokládá tehdejší generální sekretář ministra zahraničí Jana Kavana Karel Srba, který byl do funkce instalován na základě Šloufova doporučení, ačkoli to bylo na první pohled hovado ověšené zlatými řetězy, jako kdyby byl od kolotoče (světské mám sice rád, ale v cirkuse – ne na ministerstvu zahraničí). Srba se mimo jiné snažil řešit problémy objednávkou nájemné vraždy novinářky Sabiny Slonkové, kteroužto zakázku si zadal u českobudějovického kriminálníka zvaného Citrón, který byl – na rozdíl od pana generálního sekretáře – natolik soudný, že ji neprovedl.

Kauza Olovo

Podpásovky, útoky zezadu, estébácké praktiky byly se Zemanem spojeny vždycky. Jakmile se Petra Buzková stala populární a začala v sociální demokracii přerůstat Zemanovi přes hlavu, vznikl v prostředí poradců premiéra Zemana kompromateriál jako vystřižený z dílny StB, ve kterém byla Buzková nařčena, že se před listopadem živila jako prostitutka, týrala své dítě a spolupracovala s tajnou policií. Tuto okopírovanou estébáckou dezinformaci, psanou i nefalšovaným předlistopadovým estébáckým žargonem, vypracoval Zemanův poradce Vratislav Šíma, který za komunismu působil dvanáct let na ÚV SSM, kde měl na starosti propagandistické kampaně.

Když se Zemanův poradce Zdeněk Šarapatka od nechutné provokace distancoval a celá věc se provalila,  Zeman za autora dezinformace označil nepřímo právě jeho. Zeman se pomluvené kolegyni nejen neomluvil, ale s touto nechutnou aférou, která vznikla v prostředí jeho nejbližších spolupracovníků, se vypořádal tak, že o Buzkové trousil poznámky, že je neschopná a líná.

Jako je Zemanovi zcela lhostejné, zda jeho slova odpovídají reáliím nebo ne, protože mluví přece k debilům, tak je mu zcela jedno, jakými lidmi se obklopuje – jen když mu slouží, a když z nich žádný užitek už není, tak se jich bez sebemenších skrupulí zase zbaví. Zeman nehodil Šloufa přes palubu kvůli jeho mafiánským stykům, ale protože ho podle jeho názoru poškodil ve volební kampani. Když na Šloufa narazil při povolební oslavě, ukázal na něj prstem a řekl: „Kvůli tobě jsem přišel o 10 % hlasů.“ To je ovšem crimen laesae maiestatis – urážka majestátu, což je v teokracii hrdelní zločin.

Kdyby totiž nebylo Šloufů, novinářů a podobných nepřejících sviní, musel by přece Zeman dostat minimálně 99,9 % hlasů, protože je bůh – aspoň maminka to vždycky říkala.

Pražský Hrad coby filiálka česko-ruské firmy

Když Zemana sponzoruje česko-ruská podnikatelská mafie, je jasné, že prezident musí být vstřícný ke Kremlu. Tak přes varování BIS před růstem vlivu Ruska ve strategických hospodářských odvětvích, jako je energetika, které Rusko tradičně využívá jako nástroj k nátlaku, se Zeman proti zájmům této země vyslovil pro ruskou účast na dostavbě Jaderné elektrárny Temelín a Kreml vyzval, aby posílil své investice v České republice.

Při svém zájezdu do Moskvy v roce 2001 dohodl Zeman za zády české společnosti a její politické reprezentace odprodej ruského dluhu vůči České republice, který přesahoval 100 miliard korun, přičemž se dlužná částka smrskla na necelých dvacet miliard, ačkoli v případě Ruska nešlo o rozvojovou zemi, které by snad šlo dluh zčásti umazat, ale o světovou velmoc s největšími zásobami nerostných surovin.

Transakci měla provést společnost s ručením omezeným Falkone, která byla několik let předtím založena ve Švýcarsku se základním kapitálem 200 tisíc švýcarských franků, byla spravována občany ruské státní příslušnosti a sídlila na předměstí Schaffhausenu ve stavební buňce, ve které nikdy nikdo nebyl k zastižení.

Toto zcela evientní podvodné okradení České republiky bohatším sousedem, který tady navíc po dvacetileté okupaci zanechal nevyčíslitelné škody, vydával Zeman za ohromný úspěch, ačkoli bezpochyby šlo o mafiánský podnik, ve kterém „zprostředkovatelům“ na české i ruské straně uvízly za nehty stamiliony, ne-li miliardy – na úkor českých daňových poplatníků, kteří jako zpráskaný pes dodnes lížou svému pánovi za to bití nohy.

Zeman ovšem tvrdí, že hájí zájmy dolních deseti milionů. Nemůže být větší výsměch skutečnosti a těm, kteří ho volí. Ve skutečnosti hájí zájmy několika soukromníků, kteří patří k nejbohatším vrstvám společnosti, které Zemana sponzorují a zároveň ho využívají ke krytí svého byznysu s Ruskem a s Čínou. Pražský hrad za Zemana opanovala mafie.

Ze vzdělaného, kritického, sebekritického… národa Komenského, jak si Češi na úsvitu svého národního obrození sami sebe malovali, je beztvará skrumáž egoistických individuí, kteří si nevidí dál než na špičku svého nosu a beze všeho věří i těm největším bulíkům, co jim nejrůznější šarlatáni věší na frňák, jako kdyby šlo o velkochov antibiotiky narvaných vodňanských kuřat, kterým stačí světlo, teplo, pravidelné krmení a z rádia pouštěná Vondráčková pro harmonický, ničím nerušený růst hmoty. Dobrou chuť LP 2018.