Sovětské a ruské tajné služby mívaly vždycky dost schopných a také všeho schopných lidí. Některé věci se jim ale přece jen nepovedly. Třeba pokus zavraždit v roce 1942 bývalého německého kancléře Franze von Papena.
V roce 1939 Německo jmenovalo nového velvyslance v Ankaře. Franz von Papen byl zkušený politik a diplomat a bývalý kancléř Výmarské republiky. Jeho úkolem bylo nalákat Turecko do války na straně sil Osy.
Jenže von Papen hrál i svou vlastní hru. Využíval své rozsáhlé diplomatické vazby a tajně testoval půdu pro uzavření mírové smlouvy mezi Německem a západními spojenci, aniž by vzal v úvahu zájmy SSSR. Doufal, že v nové vládě bez Hitlera by zaujal přední místo.
Protože se postava německého velvyslance stala pro Sovětský svaz příliš nebezpečnou, bylo rozhodnuto ho odstranit. Moskva doufala, že vražda von Papena způsobí nejen rozpor mezi Ankarou a Berlínem, ale že by dokonce mohla vést k válce mezi oběma státy. Velvyslanec byl protisovětsky zaměřený, ale nebyl nacista. Hitlerovi sice nakonec počátkem 30. let špatným politickým odhadem pomohl k moci, ale bylo jasné, že by na vůdčím místě viděl radši sebe.
Atentát se pokusil provést student Ömer Tokat, najatý sovětskou tajnou službou. Tokat (*1917) byl synem jugoslávského učitele a sympatizoval s komunismem. Připojil se proto k jugoslávským partyzánům. V roce 1940 odešel studovat do Turecka, kde se zapsal na právnickou fakultu a stal se tureckým občanem. Jako spolupracovník byl zřejmě sovětskými tajnými službami naverbován v roce 1941 a cvičen v používání střelných zbraní a výbušnin.
Dne 24. února 1942 šel von Papen s manželkou ze svého soukromého bytu do budovy německého velvyslanectví, které se nacházelo na bulváru Atatürk. Atentátník je sledoval a pak se k nim přiblížil. Měl u sebe bombu, ale ta vybuchla dřív, než plánoval. Zabila jen samotného útočníka, zatímco velvyslanec a jeho manželka byli zasaženi pouze nárazovou vlnou. Manželé byli jen otřeseni a von Papenovi praskl ušní bubínek v jednom uchu.
Turecké bezpečnostní služby rychle odhalily okruh lidí, kteří byli zapojeni do pokusu o atentát. Klíčovou roli mezi nimi hráli sovětští zpravodajští důstojníci. Turecké jednotky se dožadovaly přístupu ke dvěma zaměstnancům sovětské obchodní mise (což byli ve skutečnosti agenti NKVD). Byli jimi Leonid Kornilov a Georgij Mordvinov (Pavlov). Několik dní bylo dokonce obléháno sovětské velvyslanectví. Mordvinov byl pak úřadům vydán a Kornilov byl zadržen při pokusu opustit zemi.
Soud nakonec odsoudil Kornilova a Mordvinova na 20 let vězení. Když však Třetí říše začala čelit porážkám na frontách a Turecko začalo usilovat o sblížení se SSSR, jejich tresty byly zmírněny. V srpnu 1944 byli oba důstojníci propuštěni a posláni zpět do Moskvy.
Kolem atentátu existují i alternativní teorie. Jedna z nich říká, že šlo o operaci německé tajné služby, která měla vrhnout špatné světlo na Sovětský svaz. Ta se dále rozvádí do dalších podrobností, že cílem nebylo von Papena usmrtit, ale atentát nafingovat, aby při něm zahynul jen atentátník. Tato verze se ale nezdá být doložená. V zapojení SSSR věřili turecké úřady, Hitler, Joseph Goebbels a sám von Papen.
(Zdroj: Russia Beyond, rbth.com)
