Ti citlivější z nás zažívají opakovaně zoufalství, když zjistí, že jejich bližní zcela podlehli naprostým nesmyslům a nezabírá ani hora faktů a racionálních argumentů. Ukazuje se, že sice ochota věřit různým fámám a konspiracím má třeba jakýsi vztah ke vzdělanosti, ale neplatí to vůbec samozřejmě. Jsou vysokoškoláci, kteří věří takovým bajkám, že rozum zůstává stát. A pak je tu taky tetička, která se doposud jevila jako celkem normální osoba a teď podlehla úplným bludům. Jak se máme k takovým lidem postavit?

Jsou to vlastně dvě otázky. První, jestli něco pomůže, druhá – jak se sám nezbláznit nebo nepodlehnout tísni z pohledu na lidstvo. Těch témat, kde iracionalita řádila, bylo už hodně. U nás třeba: americký radar, Zeman, Babiš, uprchlíci, sítě 5G, koronavirus, očkování, Trumpova neprohra.

Koronavirová doba je ovšem náročná, protože už nejde jen o politiku, ale taky o zdraví a někdy o život.

Na webu Technologyreview.com píše autorka Tanya Basu o tom, co doporučují pro náročné debaty s hlasateli různých fám a dezinformací odborníci.

Připomíná, jak bylo loni 4. května vypuštěno do světa 26minutové video, které tvrdí, že koronavirus je ve skutečnosti laboratorně zmanipulovaný virus, který byl nasazen, aby způsobil spoušť. Vakcína pak byla vyvinuta za účelem zisku. Nic z toho není samozřejmě pravda a tato tvrzení byla důkladně a opakovaně vyvrácena.

Přesto se video rozšířilo a na Facebooku se líbilo 2,5 milionu lidem. Pak se uchytila další konspirační teorie: Plán Billa Gatese spočívá v tom, že chce očkováním získat možnost sledovat lidi pomocí implantovaných mikročipů aktivovaných věžemi vysílačů 5G. Taky zjevný nesmysl.

Zjevný ovšem jak komu: „Průzkum Pew Research Center mezi dospělými Američany zjistil, že 36 procent z nich se domnívá, že tyto konspirační teorie jsou pravděpodobně nebo rozhodně pravdivé. Možná někteří z těch lidí jsou vaše rodina, přátelé, sousedé.“

„Věřit konspiračním teoriím je velmi lidské a normální. »Konspirační teorie do jisté míry rezonují u nás u všech,« říká Rob Brotherton, psycholog, který napsal dvě knihy o konspiračních teoriích a falešných zprávách. Je to obranný mechanismus: jsme připraveni být podezřívaví a bát se věcí, které nelze vysvětlit.“

V této době je tu ještě další faktor: „Společenské distancování činí konspirační teorie přitažlivějšími. Joan Donovanová, expertka na dezinformace z Harvardovy univerzity, tvrdí, že konspirační teorie ohledně koronaviru nabízejí jakýsi komunitní pocit, když čelíme společenskému distancování. »Obrázky nemocných lidí, prázdné regály, ventilátory – to všechno pro nás byla vážná traumata.«“ Bez přátel a širší rodiny kolem sebe jsou pak lidé přitahováni k internetovým médiím a čerpají útěchu z vysvětlení, která poskytují konspirační teorie.

Především je třeba vzít v úvahu, že konspirační teorie často využívají nějakou část pravdy, aby zbytek působil důvěryhodně. Cituje se i z vědeckých článků, jejichž autoři se pak nestačí divit, na podporu čeho byly jejich věty – vytržené z kontextu – konspirátory použity.

Jak se ale chovat k lidem, kteří už „v tom jedou“ a vypadá to, že nic nezabírá?

Joan Donovanová doporučuje, abychom s takovými lidmi především jednali uctivě, protože jinak se neotevřou a nebudou naslouchat. Za účinnější než hromadit reakce pod nějakým příspěvkem považuje osobní komunikaci třeba soukromou zprávou. Pak totiž ten, komu odporujeme, nemá dojem, že je veřejně zostuzován.

Dobré je si nejdřív „ozkoušet vodu“. „Můžete se ptát, co by bylo třeba udělat, aby změnili názor, a pokud řeknou, že nikdy nezmění názor, pak byste je měli vzít za slovo a neobtěžovat se s tím,“ řekl autorce moderátor z diskusní platformy r/ChangeMyView. Konspirační teorie často obsahují prvky, na kterých se všichni shodnou. Je třeba vytvořit takové, které pomohou vybudovat vzájemnou důvěru a atmosféru „jsem na tvé straně“.

Také je možné zkusit takzvaný „sendvič pravdy“ – postup fakta-omyl-fakta. „Uveďte, co je pravda, vyvraťte konspirační teorii a pak znova zopakujte, co pravdou je,“ říká Joan Donovanová. Třeba: Pokud mluvíte s někým, kdo věří v konspirační teorii o 5G sítích, mohli byste svou argumentaci strukturovat takto: „Koronavirus je virus přenášený vzduchem, což znamená, že se přenáší kýcháním, kašlem nebo částicemi. Protože se viry nepřenášejí rádiovými vlnami, koronavirus jako virus přenášený vzduchem nemůže být přenášen 5G sítěmi.“ Opakuje se tam zase to samé, ale fakta to posiluje a poukazuje se na to, kde konspirační teorie nefunguje.

Nebo použít Sokratovu metodu: Pomocí otázek umožnit druhým prozkoumat jejich vlastní argumenty, aby zjistili, zda obstojí. „Nejlepší způsob, jak změnit něčí názor, je vyvolat pocit, že na to přišel sám.“ Zabývat se otázkami a odpověďmi, dokud se nenarazí na slepou uličku jemně poukazující na nesrovnalosti.

Debaty jsou citlivé, pokud jde o blízké osoby, třeba rodiče nebo sourozence. Pak je třeba zvážit, jestli to za to stojí. Někdy je lepší se v zájmu vlastního duševního zdraví vyhnout bitvě. Je dobré si uvědomit, že někteří lidé se prostě nechtějí změnit a neberou ohled na fakta. Svůj systém víry si racionalizují jednoduše proto, že je nepříjemné se mýlit.

Když bude skutečně zle, je třeba prostě přestat, vypnout stroj a jít se projít. Jeden moderátor z diskusní platformy r/ChangeMyView navrhuje: „Pokud se mi diskuse nelíbí a rozčiluji se, pak prostě přestanu.“ Nakonec je dobré vědět, že i maličkosti mají cenu. Jeden rozhovor pravděpodobně názor člověka nezmění, a je to normální. Někdy se třeba jen trochu posune perspektiva a úspěch může mít příště někdo jiný.