Odhadovat předem výsledky politických stran v komunálních voleb je ošemetná věc. Při koaličním charakteru mnoha místních kandidátek to ani přesně nejde. A ještě to komplikuje fakt, že na získání mandátu v jednotlivých zastupitelstvech je potřeba různý počet hlasů. Ve velkých městech je to mnohem více než v malých obcích. Přesto dává smysl zkusit se zamyslet nad trendy, které se před komunálními volbami rýsují. V souvislosti s nimi je také možné naznačit dopady těchto voleb (a také souběžných senátních) dovnitř některých stran.
Tato analýza rýsujících se trendů se opírá především o dva obecné faktory. Tím prvním je zázemí, které mají jednotlivé strany ve svých kandidátech. Při obrovském počtu zastupitelstev, do kterých se volí, je tento faktor hodně podstatný, ovšem někdy se na něj trochu zapomíná. Platí totiž jednoduchá rovnice, že bez kandidátů, přesněji bez kandidátní listiny, nemohou strany v dané obci získat hlasy voličů, a tedy ani zastupitelské mandáty.
Druhým důležitým faktorem je aktuální podpora stran. Tento faktor mívá zvlášť velký význam v krajských a okresních městech, kde strany stále dominují nad různými sdruženími nezávislých kandidátů a voliči mají větší tendenci řídit se svými politickými preferencemi jako ve sněmovních volbách. Prozatím se přitom nezdá, že by se od loňských sněmovních voleb odehrál nějaký zásadní zlom v názorech voličů, i když určité pohyby jsou patrné.
Tyto dva obecné faktory samozřejmě nejsou jedinými. Naopak místních specifik je při více než šesti tisících obcí opravdu hodně avšak zobecnit je jde velmi těžko.
Vládní strany: Lehká nervozita
Je dobré začít možnými rozdílnými dopady na dvě vládní strany: ANO a ČSSD. U ANO není příliš pravděpodobné, že by se odehrál nějaký dramatický propad vzhledem k vysoké podpoře od sněmovních voleb a přibližně podobnému kandidátskému zázemí jako v předchozích komunálních volbách před čtyřmi lety. V těch tehdy získalo ANO z kandidujících stran nejvíce voličských hlasů (nikoliv ale zastupitelských mandátů). Potenciální problém pro image ANO ovšem hrozí v případě neúspěchu v některých velkých městech, zvláště „riziková“ je velmi sledovaná Praha.
Individuální výsledek by také mohl mít dopady na vedení ANO, protože stranu na začátku roku 2019 čeká volební sněm. Mimo debatu je samozřejmě Andrej Babiš, o jehož vnitrostranické dominanci a potvrzení v předsednické funkci není pochyb. Zajímavější by ale mohla být volba místopředsedů a členů předsednictva. Například slabý výsledek ANO v Brně s Petrem Vokřálem v čele by mohl oslabit šance tohoto politika na obhajobu místopředsednického postu. A naopak dobrý výsledek – a hlavně úspěch při skládání povolební komunální koalice – šance Vokřála zůstat ve vedení ANO nesporně posilují.
Podobným příkladem může být slabý zisk ANO v Prostějově, který by byl špatnou zprávou pro prvního místopředsedu Jaroslava Faltýnka, jehož stranická pozice je kvůli jiným věcem oslabená. Faltýnek je s Prostějovem těsně spojený, byť tamní kandidátku nevede. Pokud by ho ale naopak hlasy místních voličů „vystřelily“ ze spodního místa kandidátky ANO nahoru a místní kandidátka dopadla dobře, může to mít na jeho místopředsednické šance zcela opačný efekt.
Ještě větší pohyb může způsobit výsledek voleb v ČSSD, i když ne hned. Stávající vedení bude v situaci, kdy ponese odpovědnost za slabý výsledek v komunálních volbách ve velkých městech a patrně fiasko v senátních volbách. ČSSD si dokázala udržet poměrně hustou síť kandidátek v menších a středně velkých obcích, kde je často slabší konkurence, proto nepůjde v sumárním vnímání získaných zastupitelských mandátů o katastrofu. Přesto se dá čekat ostrá debata uvnitř strany, kdo za výsledek ČSSD nese odpovědnost. Současnému vedení hraje do karet fakt, že může argumentovat svým teprve nedávným nástupem do funkce a poukazem na katastrofu ve sněmovních volbách roku 2017. Proto tandem Jan Hamáček – Jiří Zimola situaci patrně „ustojí“. Při opakování špatného výsledku evropských voleb za půl roku by to ale mohlo dopadnout jinak.
Totéž patrně bude platit pro stabilitu stále ještě čerstvého vládního svazku ANO a ČSSD. Ani nevalný sociálnědemokratický výsledek v letošních volbách ho nezničí. Pokud ale dopadne ČSSD v evropských volbách na jaře opravdu špatně, bude to už jiná situace a hrozí, že mezi sociálními demokraty prudce stoupne nespokojenost s vládní koalicí.
Při velké rozdrobenosti zastupitelstev má velkou šanci získat funkci starosty či primátora i středně velká strana, tedy s 12-15 procenty hlasů.
Komunisté a Topka: Ohrožené druhy?
Určitě se vyplatí sledovat, jak moc oproti minulosti ztratí komunisté. Letos mají znatelně méně navržených kandidátů než před čtyřmi lety a jejich výsledek v loňských sněmovních volbách byl velmi špatný. V počtu získaných hlasů v komunálních volbách proto dost klesnou oproti komunálnímu výsledku z roku 2014. Nejviditelnějším signálem současných komunistických problémů by mohlo být, že se v některých větších městech vůbec poprvé v polistopadové historii nedostanou do zastupitelstva, tedy přes pět procent hlasů.
KSČM před pár měsíci měla sjezd, kde obhájil svou funkci předseda s historicky nejhorším volebním výsledkem ve sněmovních volbách. Proto se po komunálních volbách nedá čekat nějaké zemětřesení ve vedení. Navíc nepůjde o úplnou volební katastrofu, protože propad ve velkých městech alespoň částečně vyváží menší obce. Tam mají díky malé konkurenci jiných stran komunisté šanci solidně uspět a celkový mandátový výsledek tak nebude působit při srovnání s výsledky jiných parlamentních stran jako fiasko.
Fiasku, hlavně v počtu získaných zastupitelských mandátů, se patrně bude blížit TOP 09. Tato strana se ale od komunistů liší tím, že veřejné vnímání jejího výsledku může vylepšit zisk několika senátních mandátů a hlavně sledovaná Praha. Tamní volební koalice, Spojené síly pro Prahu, jejíž je TOP 09 součástí, nemá špatné vyhlídky.
Jiná věc je, zda po volbách tato volební koalice vůbec vydrží pohromadě. Může ji snadno ohrozit už vyjednávání o příští radě na pražském magistrátu, kdy se zjevně střetnou různé představy a zájmy.
Nové strany: Ukáže se, kdo má zázemí v regionech
Na první pohled může mást fenomén Pirátů, kteří jsou zřejmě schopni „udělat“ dobrý výsledek v některých velkých městech. Avšak celostátně mají jen málo kandidátek a chybí dokonce i v některých okresních městech. Bez kandidátů a podaných kandidátek, jak už bylo zmíněno, to ale nepůjde.
Pro každou novou parlamentní stranu je přitom důležité uspět v následujících komunálních volbách a vybudovat si tak zázemí i na této úrovni politiky. Pokud se jí to nepodaří, stane se snadno zranitelnou, což se časem může stát jednou z příčin jejího politického kolapsu. V minulosti tento osud postihl Unii svobody nebo Stranu zelených. U Pirátů tak může dobrý výsledek v několika velkých městech zakrývat problém, že při budování stranického zázemí příliš nepokročili.
Velkým otazníkem je SPD, ovšem trochu jiného rázu než Piráti. Na rozdíl od předchozího Okamurova projektu Úsvitu přímé demokracie, který v komunálních volbách 2014 úplně vyhořel, je u SPD vidět velká investice do budování zázemí na regionální a komunální úrovni. Okamurova strana je na tom proto letos počtem navržených kandidátů viditelně lépe než Piráti nebo TOP 09. Na druhou stranu jde o formaci, která je hodně vázaná na popularitu svého lídra, což může snižovat v komunálních volbách její atraktivitu. Volební výsledek SPD je proto dost nevyzpytatelný.
V každém případě minimálně v některých lokalitách zejména na severní Moravě a v severních Čechách může být zisk SPD natolik dobrý, že ji nepůjde snadno pominout při povolebních vyjednáváních. Na stole se proto někdy může objevit otázka, jak moc SPD vtahovat do koaličních rad obcí, tedy do místní exekutivy. Koalice s krajní pravicí nebývají vábné a dají se čekat velké debaty na toto téma.
Komunální volby jsou specifické, jde o klání na několika tisících různých bojišť. Důsledkem je možnost různého výkladu volebních výsledků. Politikům jednotlivých stran se tak nabízí vypíchnutí toho, co je pro ně příznivé.
Občanští demokraté a lidovci: Šance středně velkých hráčů
ODS má letos solidní šanci na lepší výsledek než v minulých komunálních volbách. Strana se za čtyři roky v podpoře posunula viditelně vzhůru. Stejně tak se jí podařilo udržet si většinu kandidátek z minulých komunálních voleb, byť jsou více založeny na koalicích. Po letošních volbách tak bude mít ODS lepší pozici při vyjednávání o primátorských a starostenských křesel ve středně velkých a velkých městech než před čtyřmi lety. Při velké rozdrobenosti zastupitelstev totiž má velkou šanci získat takovou funkci i středně velká strana, tedy s 12-15 procenty hlasů, což je u ODS mnohde reálné. V každém případě u ODS volby můžou potvrdit vnímání, že strana překonala krizi a jde opět nahoru, což je pro stávající Fialovo vedení silný argument.
Lidovci jsou tradičně dobří v disciplíně „celkový počet mandátů v komunálních volbách“. Poráží v tom i některé strany, které mají ve sněmovních volbách mnohem větší procentní zisky. Je to dáno (stále ještě) rozsáhlým členským zázemím, které je zásadní pro vytváření kandidátek a také obratností při domlouvání širších koaličních spojenectví. Pro letošní volby se lidovcům podařilo „příliš neklesnout“, tedy navrhnout jen o málo méně kandidátů než před čtyřmi lety. Statistika ale je tady trochu ošemetná, protože lidovecké úspěchy (stejně jako u komunistů) dlouhodobě generují hlavně menší a velmi malé obce. Na jeden lidovecký mandát v obecním zastupitelstvu tak bude v průměru připadat výrazně méně hlasů než u ANO, občanských demokratů či Pirátů.
Vnější dojem o dobrém komunálním výsledku lidovců dále může vylepšit rozšíření stávajícího stranického senátního klubu. Jejich kandidáti jsou vnímání často nekontroverzně a středově, což jim dává v tomto typu voleb poměrně dobré šance.
Bojišť jsou tisíce
Na konec dvě poznámky, které se tak či onak týkají „vítězů“. První poznámku je dobré věnovat četným sdružením nezávislých kandidátů, tedy kandidátkám s názvy jako „Za obec krásnější“. Tradičně jsou právě tato sdružení některými komentátory vyhlašována za vítěze komunálních voleb. Jejich s každými komunálními volbami přibývající zisky jsou odrazem pozvolného ústupu stran v této sféře české politiky. Je dobré si ale současně uvědomit, že nejde o jedno seskupení, ale jsou jich tisíce. Nedá se proto o nich hovořit jako o celkovém vítězi komunálních voleb, ale pouze individuálně o jejich vítězství v jedné obci.
Druhá poznámka se týká už zmíněného dost specifického charakteru komunálních voleb. S nadsázkou vyjádřeno jde o klání na několika tisících různých bojišť, která se složením utkávajících aktérů navzájem liší. Důsledkem je možnost různého výkladu volebních výsledků. Politikům jednotlivých stran se tak nabízí vypíchnutí toho, co je pro ně příznivé, a naopak nezdůrazňování toho méně příjemného. Tyto výkladové možnosti ještě „vylepšují“ souběžné senátní volby, které přidávají do debaty výsledků další dimenzi. Při sledování volebních výsledků je dobré to mít na paměti.
