Europoslanec Jiří Payne, který na sebe aktuálně upozornil výrokem, že Steve Bannon je pro Stranu svobodných občanů možným spojencem v boji proti Evropské unii, ve své protiunijní argumentaci používá falešné argumenty. Jako důkaz poslouží pořad Pro a proti na Českém rozhlase Plus z 18. května 2018, kde Payne diskutoval s bývalým zpravodajem ČRo ve Velké Británii Jiří Hošek na téma brexit. Pan europoslanec se ve svých výrocích dopustil nejméně tří nepravdivých výroků.

1. Referendum o brexitu

„To vítězství brexitu bylo tak přesvědčivé, ta účast ve volbách byla vyšší než kdykoli předtím v jakýchkoli volbách. Takže to referendum je velmi zřetelné, ten rozdíl byl poměrně vysoký.“ 

Pan Payne ovšem už nedodal, že vůbec nezáleží na absolutním počtu odevzdaných hlasů, nýbrž na poměru hlasů pro a proti. Vítězství s procentuálním podílem 51,9 % není vůbec ohromující. Referendum by bylo platné i při nižší volební účasti.

2. Nevýhody plynoucí z členství v EU 

„Například Škodovka nemůže exportovat na řadu světových trhů, na které by se jinak dostala, kdybychom nebyli v Evropské unii, takže máme z toho obrovské nevýhody také.“

Pan Payne si bere do úst firmu Škoda a opět uvádí nepravdu. Mohl a měl by vědět, že Škodě nestačí výrobní kapacity – hodně se o tom psalo i v souvislosti s letošním kolektivním vyjednáváním. Problém s vývozem tedy firma zjevně nemá. Podle prohlášení mluvčího automobilky automobilka navíc podporuje zavedení eura. 

3. Problém pozemní hranice s Irskem

„Já si myslím, že tady to je přesně na Evropské unii. Protože například ve Skandinávii mezi Švédskem a Norskem hranice neexistuje. Vůbec. Tam je prostě takovej kolík a něm je razítko a když nějakej kamion potřebuje vorazítkovat  na hranici, tak si to sám orazítkuje. Tak jenom když se chce, tak lze vytvořit hranici, která neexistuje a je volně průchodná, to znamená, teď je jenom na ochotě EU, jestli prostě je ochotná o režimu na hranici diskutovat.“

Pan Payne opět zkresluje. Úmyslně se nezmiňuje o tom, že mezi Švédskem a Norskem sice existuje vnější hranice EU, ale Norsko, ač nečlen EU (ale spolu s Islandem a Lichtenštejnskem člen Evropského sdružení volného obchodu), je součástí Evropského hospodářského prostoru. I Británie mohla využít jeden z typů přidružení k EU, jaký už existuje s ESVO, případně se Švýcarskem či Kanadou. Všechny ovšem znamenají, že Velká Británie by musela veškeré normy Evropské unie, případně by stejně musela přispívat, ale nemohla by o ničem rozhodovat. 

Všechny zmíněné skutečnosti by pan Payne měl vědět, zejména poslední bod jako europoslanec znát musí. Znamená to tedy, že úmyslně klame posluchače? Nebo že by to přece jen nevěděl, jako když bývalý místopředseda Svobodných František Matějka neměl potuchy o rozdílu mezi Radou Evropy a Evropskou radou? Rozhodně je tedy argumentace Svobodných před volbami do Evropského parlamentu postavena na stejných základech jako propaganda brexitářů.