Ivermektin je označován za „zázračný“ lék na covid, obhajují ho odpůrci očkování a v některých zemích je doporučován zdravotnickými orgány. Článek BBC však odhaluje, že v řadě klíčových studií, o které se propagátoři tohoto léku opírají, jsou závažné chyby.
Již několik let je ivermektin zásadním antiparazitárním lékem používaným k léčbě lidí i zvířat. Během pandemie se však objevily hlasy požadující, aby se lék používal k něčemu jinému, totiž k boji proti covidu a k prevenci úmrtí. Bojovníci za ivermektin poukazují na řadu vědeckých studií a často tvrdí, že tyto důkazy jsou ignorovány nebo zatajovány. Přezkum provedený skupinou nezávislých vědců ale řadu těchto výzkumů vážně zpochybnil.
BBC.com ukazuje, že „více než třetina z 26 hlavních studií léku pro použití na covid vykazuje závažné chyby nebo známky možného podvodu. Žádná ze zbývajících studií neprokázala přesvědčivý důkaz o účinnosti ivermektinu“.
Dr. Kyle Sheldrick, jeden ze skupiny zkoumající tyto studie, uvedl, že nenašli „jedinou klinickou studii“, která by potvrdila, že ivermektin zabraňuje úmrtí na covid, a která by zároveň neobsahovala „buď zjevné známky falšování, nebo chyby tak zásadní, že studii zneplatňují“.
Mezi hlavní problémy patřily:
Stejné údaje o pacientech byly použity vícekrát pro údajně různé osoby.
Důkazy o tom, že výběr pacientů do testovacích skupin nebyl náhodný.
Čísla, která se pravděpodobně nevyskytují přirozeně.
Nesprávně vypočítaná procenta.
Místní zdravotnické orgány o studiích nevěděly.
„Vědci ze skupiny, Gideon Meyerowitz-Katz, James Heathers, Nick Brown a Kyle Sheldrick, mají za sebou řadu odhalení pochybných vědeckých poznatků. Během pandemie spolupracovali na dálku na neformální a dobrovolné bázi. Vytvořili skupinu, která se hlouběji zabývala studiemi o ivermektinu poté, co student biomedicíny Jack Lawrence upozornil na problémy s vlivnou studií z Egypta. Mimo jiné v ní byli pacienti, u nichž se ukázalo, že zemřeli ještě před zahájením studie. Časopis, který ji publikoval, ji nyní stáhl,“ píše se v článku.
Skupina nezávislých vědců prověřila prakticky všechny randomizované kontrolované studie (RCT) týkající se ivermektinu a covidu, což jsou teoreticky nejkvalitnější důkazy, včetně všech klíčových studií, na které se propagátoři tohoto léku pravidelně odvolávají. Tým se také zabýval šesti zvláště vlivnými pozorovacími studiemi. Tento typ studií zkoumá, co se děje s lidmi, kteří lék užívají tak jako tak, takže výsledek může být zkreslen typem lidí, kteří se rozhodnou léčbu užívat.
„Z celkem 26 zkoumaných studií se v pěti objevily důkazy, že údaje mohly být zfalšované – například obsahovaly prakticky nemožná čísla nebo zkopírované a vložené řádky identických pacientů. V dalších pěti byly zjištěny závažné nedostatky, například nesouhlasila čísla, procenta byla vypočtena nesprávně nebo místní zdravotnické orgány nevěděly, že k výzkumu došlo. Kromě těchto chybných studií bylo 14 autorů studií, kteří neposlali údaje. Nezávislí vědci to označili za možný indikátor podvodu.“
Největší problémy se týkaly všech studií, které uváděly velké úspěchy ivermektinu.
Doktor Sheldrick, lékař a výzkumník z University of New South Wales v Sydney, se domnívá, že je velmi pravděpodobné, že přinejmenším některé z nich mohly být vědomě zmanipulovány. V nedávné libanonské studii byly nalezeny bloky s údaji o 11 pacientech, které byly opakovaně kopírovány a vkládány, což naznačuje, že mnozí ze zdánlivých pacientů zmíněných ve studii ve skutečnosti neexistovali.
Autoři studie sdělili BBC, že „původní soubor údajů byl zfalšován, sabotován nebo omylem zanesen do konečného souboru“ a že předložili vědeckému časopisu, který ji publikoval, odvolání. Vědci třeba zjistili, že záznamy o tom, kolik železa bylo v krvi pacientů, „obsahovaly čísla v pořadí, které pravděpodobně nemohlo vzniknout přirozenou cestou“. „A ukázalo se, že pacienti, kteří dostávali placebo, měli před zahájením studie v krvi mnohem nižší hladinu kyslíku než ti, kteří dostávali ivermektin. Byli tedy již nemocnější a statisticky pravděpodobněji zemřeli.“
Tento vzorec se však opakoval v celé řadě různých měření. Lidé se „špatnými“ měřeními skončili ve skupině s placebem, ti s „dobrými“ měřeními ve skupině s ivermektinem.
Pravděpodobnost, že by k tomu došlo náhodně při všech těchto různých měřeních, byla mizivá, říká doktor Sheldrick.
Největší a nejkvalitnější dosud publikovanou studií s ivermektinem je studie Together na McMaster University v Kanadě. Ta nezjistila žádný přínos tohoto léku, pokud jde o covid.
Velké skupiny na facebooku, které se zasazují o invermektin, ovšem stále fungují jako místa, kde lidé hledají rady, kde lék koupit a to včetně přípravků určených pro zvířata. V některých skupinách se pravidelně objevují příspěvky o konspiračních teoriích o zatajování ivermektinu, stejně jako vzbuzování nálad proti očkování nebo nabádání pacientů, aby opustili nemocnici, pokud tam tento lék nedostanou.