Nedávno se v Rusku opět rozhořel boj o cenzuru a kontrolu sociálních sítí. Je známo několik případů, kdy se člověk dostal před soud za příspěvek na sociální síti, který neodpovídá „oficiálnímu“ výkladu historických událostí. Ruské úřady chtějí získat přístup ke všem aktivitám uživatelů na internetu, především však opozičních aktivistů.

Ruský Facebook

Pokud je řeč o sociálních sítích v Rusku, první příčka v populárnosti patří jednoznačně VKontakte. O této síti se často hovoří jako o obdobě Facebooku, protože funguje velmi podobně, ale její vývoj probíhal v podstatě souběžně s jejím u nás známějším americkým protějškem. V současnosti má 380 milionů registrovaných uživatelů a kromě sdílení příspěvků se na ní dá dívat na filmy, stahovat hudba, počítačové hry nebo třeba organizovat protivládní demonstrace.

Hovoříme-li o Vkontaktě, zmiňme ještě chatovací aplikaci Telegram (něco jako Facebook Messenger nebo WhatsApp), ale s tak precizním šifrováním, že nejde prolomit, takže zprávy poslané touto formou se opravdu dostanou jen k příjemci. K minulému roku aplikaci používalo 100 milionů lidí. Oba projekty spojuje jméno Pavla Durova, 33letého ruského počítačového génia a zakladatele obou projektů. Ještě jako student vyvinul fórum pro komunikaci mezi spolužáky, na jejímž základě posléze založil sociální síť, která se rozšířila nejen po celém Rusku, ale i Ukrajině, Bělorusku, Střední Asii, prostě po všech zemích, kde se alespoň částečně mluví rusky.

„V této zemi opravdu nelze dělat internetový byznys“

Slibný byznys VKontaktě pro Durova skončil na jaře roku 2014 (ano, ten rok, kdy se naplno rozhořela válka na Ukrajině), jelikož byl přinucen prodat své podíly ve firmě společnosti s úzkými vazbami na ruskou vládu.

Že podnikat v Rusku není tak růžové, jak by se mohlo zdát, zjistil Durov už v roce 2011, když po něm ruské úřady chtěly, aby VKontaktě zablokoval skupiny, kde se shromažďuje opozice. V roce 2014 přišli zase, tentokrát, aby jim VKontaktě předal osobní údaje organizátorů skupiny Euromajdan na Ukrajině. Durov potvrzuje, že odmítl předat jakákoliv data od uživatelů, načež se stal cílem obtěžování ze strany všemožných ruských úřadů.

VKontaktě představoval významný zdroj opozičních názorů a informací, které se Rus nikdy nemohl dozvědět ze státní televize. Připomeňme, že největší opoziční protesty v Rusku posledních let se svolávají výhradně přes sociální sítě a přes internet se také šíří informace o korupčních aférách vládních představitelů. Kdyby například v Rusku nebyl internet, Navalného organizace Fond boje proti korupci by si ani neškrtla. Nebo jak říká pro Radio Svoboda aktivistka Irina Chalaj z nevládní organizace Volga-Don zabývající se třeba teroristickými útoky na severním Kavkaze: „Pokud by nebyl internet, jsem si jistá, že bychom tu už měli novou železnou oponu.“

V roce 2015 ruský parlament podal návrh na zablokování Telegramu v Rusku kvůli tomu, že by jej Islámský stát mohl využívat pro plánování teroristických útoků. V té době již Durov a několik jeho spolupracovníků odjelo natrvalo do zahraničí, protože jak sám zakladatel aplikace potvrdil: „V této zemi opravdu nelze dělat internetový byznys.“

Boj s terorismem, nebo s opozicí?

Rusko nedávno přijalo protiteroristický zákon, který dává tajným službám právo požadovat informace o konverzaci a jejích účastnících, pokud je podezření, že slouží k přípravě teroristického útoku. Na základě tohoto nařízení ruský Úřad pro dohled nad informačními technologiemi vyzval Durova a jeho spolupracovníky, aby předali kódování a identity uživatelů Telegramu, což odmítli. Kromě toho, že nyní Telegramu hrozí zablokování na území Ruska, státní média zahájila štvavou kampaň proti aplikaci i Durovovi osobně. Na provládních kanálech se Rusové mohou dozvědět, že Telegram podporuje teroristickou činnost nebo které všechny teroristické organizace komunikační síť používaly, když plánovaly atentáty.

Je to další dílek v mediální válce, která probíhá v Rusku a proti níž je velmi těžké se bránit, jelikož vláda v podstatě drží informační monopol. Odchod Pavla Durova a jeho firem z Ruska krásně ilustruje dva zásadní aspekty celého problému. První tkví v „odlivu mozků“ ze země, s nimiž odcházejí inovace i kapitál (Durovo jmění se minulý rok vyšplhalo na 950 miliónů dolarů). Takže hrozí, že v Rusku zůstanou jen staří oligarchové, jejichž hlavní zájem bude vytěžování surovin.

Absolutní kontrola rovná se větší bezpečnost?

Druhý aspekt, u jehož kořenů stojí vyštvávání médií, aplikací a v podstatě všeho, co vláda nemůže mít pod dozorem, ze země, dostává Rusy do stavu skryté kontroly, kdy stát nepřikazuje, co má člověk dělat, ale nechává mu omezený výběr. Takovému člověku žádný úředník neříká, aby četl jen jedny noviny, naopak poskytuje mu zcela svobodný výběr z předem určeného množství tiskovin, přičemž jsou všechny pod kontrolou, brzy budou anebo nebudou vycházet vůbec. Nesvoboda v Rusku v mnoha oblastech není přímá a často ji člověk ani nepozoruje. Spočívá v tom, že je stále těžší dělat něco, co by nebylo pod dohledem.

Ukrajina nedávno vydala pro mnohé kontroverzní zákon, jímž na svém území zakázala servery, které jsou pod takovou kontrolou ruských bezpečnostních složek. Jedná se právě o sociální síť VKontaktě a server poskytující internetovou korespondenci mail.ru. Na tomto místě vyvstává věčná otázka, zda je nám milejší akceptovat absolutní kontrolu veškeré internetové a mobilní komunikace kvůli boji proti terorismu a čelit případnému zneužívání údajů státními složkami, nebo je nám naše soukromí dražší. Ovšem při zvažování mějme na paměti, že odpověď na tuto otázku bude jiná, žijeme-li v demokratické zemi, nebo v Rusku.