Na Sjezdu „budovatelů komunismu“ v roce 1960 byl slavnostně vyhlášen Program vybudování komunismu do roku 1980. Zemi zaplavily plakáty citující z plamenného projevu Nikity Chruščova: „Ještě dnešní generace sovětských lidí bude žíti v komunismu!“ Jak se ovšem ukazuje, ani Putinovy někdejší výhledy si s komunistickými fantasmagoriemi v ničem nezadají.

Za usilovného budování se jaksi pozapomnělo, co se vlastně buduje, a nebylo koho se zeptat: Chruščov mezitím zemřel v nemilosti, strana se ke svému programu neznala a nebylo koho označit za viníka celé blamáže. Nachlup totéž se opakovalo za Gorbačova, který slíbil, že v roce 2000 „každá sovětská rodina bude vlastnit samostatný byt“. Opět nebylo koho hnát k odpovědnosti – Gorbačov byl dávno z  obliga, zářného cíle se nedožil ani Sovětský svaz.

Již slyším, jak někteří Putinovi obdivovatelé mi vmetou do tváře: „Proč sem tahat staré omleté bajky, když dnes jsme svědky neuvěřitelného vzestupu ruské velmoci, a to především díky Putinovi.“ Vtip je v tom, že vůbec nemluvím o minulosti, ale o současnosti. V těchto dnech totiž vypršel další velkolepý program slibující Rusům zhruba to, co jim sliboval už program chruščovovský. V listopadu roku 2008 Kreml slavnostně zveřejnil Koncepci sociálně-ekonomického rozvoje Ruska do roku 2020. Dokument s podtitulem „Za dvanáct let se Rusko vymaní z ropné závislosti“ byl převzat vládní stranou Jednotné Rusko jako její manifest. Čas uplynul a je vidět, zda a jak Putinova moc, která se mimochodem personálně vůbec neproměnila, dodržela své sliby.

V odvážném manifestu se lze dočíst, že v roce 2020 průměrná mzda ruského občana bude činit 2700 dolarů měsíčně, každá rodina s dítětem bude mít vlastní byt o 100 metrech čtverečních, více než polovina obyvatelstva bude patřit ke střední třídě a roční inflace nepřekročí 3 procenta. Doba je to nedávná a pamatuji si, že stejní Putinovi fanoušci to brali jako důkaz nevídaného průlomu Ruska do zářné budoucnosti. Ukazatele to byly poměrně přesné a můžeme snadno zjistit, jak celý průlom dopadl. Jediný parametr, který byl jakžtakž dodržen, je míra inflace: na konci roku 2019 činí zhruba 4 %. V té nepříliš vzdálené době málokdo věřil, že ceny v Rusku budou růst tak pomalu. Leč, jak říkají Číňané, koho pánbůh chce potrestat, tomu splní jeho tajná přání.

Inflace spadla tak nízko hlavně proto, že dolar za ta léta vůči rublu dvojnásobně vzrostl, příjmy obyvatelstva klesají již několik let po sobě a ceny v principu nemohou růst, když obyvatelstvo nemá peníze. Ovšem i tak rekordně nízká inflace v Rusku je několikanásobně vyšší než v Evropské unii a ve Spojených státech, kde příjmy obyvatel neklesají.

Ještě méně impozantní je plnění slibu ohledně měsíčního platu 2700 dolarů. Měřeno dnešním kurzem by to mělo být 170 tisíc rublů. Jenže podle oficiálního statistického úřadu Rosstat skutečnost vypadá mnohem skromněji: v první polovině letošního roku to bylo 46 tisíc rublů, neboli takřka čtvrtina toho, co sliboval velkolepý plán. Totéž se týká snění o vlastním bytě pro každou ruskou rodinu. Bezdomovců je tolik, že pro ně ani neexistuje položka ve sčítacím formuláři. Odhady se různí, ale možná nejblíže skutečnosti je Sergej Mironov, předseda strany Spravedlivé Rusko, jež není žádnou opoziční silou, spíš naopak. V roce 2017 odhadoval počet bezdomovců na 5 milionů lidí. Obytná plocha, která připadá na ruského občana, činí dnes 25 metrů čtverečních. Dokonce v přelidněné Číně na osobu připadá 27 metrů, nemluvě již o Američanech nebo Kanaďanech, kteří mají k dispozici v průměru 70 čtverečních metrů obytné plochy. Rusko hrdě obsazuje úplně nejnižší příčku v žebříčku srovnávaných zemí. Podíl střední třídy v Rusku zdaleka nedosáhl poloviny obyvatelstva, zato již několik let za sebou strmě padá.

Samozřejmě jsou také pozitivní zprávy, třeba ta od expertů banky Credit Suisse o rozdělení světového bohatství. Rusové mají na co být hrdí! V roce 2019 počet jejich dolarových miliardářů poskočil o celých 36 osob. Z celkového počtu 1800 miliardářů jich připadá na Rusko hned 110. Ve výsledku jedno procento nejbohatších Rusů vlastní takřka 60 procent všech hmotných a finančních aktiv v zemi, což znamená, že v tomto ohledu je Rusko na nedosažitelném prvním místě ze všech zemí světa. Ve Spojených státech třeba jedno procento obyvatelstva vlastní pouhých 35 procent souhrnného bohatství, v Číně a Německu jen 30 procent, ve Francii a Itálii směšných 20 procent.

Připomenu, že podtitulek smělé vize zněl: „Za dvanáct let se Rusko vymaní z ropné závislosti“. Jak je tedy plněn tento slib? Ruské ministerstvo financí uvádí, že v roce 2018 podíl příjmů z ropy a plynu činil 46 procent státního rozpočtu, ani letos tento podíl nebude nijak výrazně nižší. Tím pádem prakticky každý druhý rubl v ruské státní pokladně smrdí ropou a plynem.

Na průlom do budoucnosti se naladily také největší ruské společnosti. Šéf Gazpromu v červnu roku 2008 tvrdil, že v cílovém roce 2020 jeho firma bude nejdražší na světě a její kapitalizace překročí jeden trilion dolarů. V té době Gazprom stál 322 miliard dolarů a byl dvakrát dražší než Google a desetkrát dražší než Amazon. V říjnu letošního roku ovšem kapitalizace tohoto ruského giganta činila 84 miliard dolarů (místo slibovaného trilionu) a je tedy desetkrát levnější než Google a Amazon.

Otázka zní: jestliže celá Koncepce 2020 vypadá jako totální hanebné fiasko, jak uznává třeba i nanejvýš zkušený předseda ruského NKÚ Alexej Kudrin, který mluví o „zpackaném desetiletí“ z hlediska rozvoje Ruska, proč se to žádným způsobem neodrazilo na politické kariéře viníků blamáže? Vždyť v čele Ruska stojí i dnes stejní lidé, kteří sepsali a celou dobu uskutečňovali plán průlomu do zářné budoucnosti. Titíž lidé, aniž by se začervenali, opakují, že průlom se bude konat jen s malým zpožděním, asi tak v roce 2024. Před spravedlivým trestem za neplnění vlastních slibů je chrání několik „specifik“ ruské mentality.

Zaprvé Rusové si zvykli nikdy nevěřit náčelníkům. Když jste vy a vaši rodiče a rodiče vašich rodičů byli podváděni zas a znovu, další snad již dvacátý porušený slib se vám jeví jako přírodní zákon. Podvedli vás? Taková je přece sociální norma. Není zvykem ptát se orgánů moci, proč opět porušily vlastní veřejně pronesené sliby. Moc, která plánuje cosi dvanáct let dopředu, s jistotou ví, že nikdo si na předsevzetí ani nevzpomene a nebude je chtít srovnávat se skutečností. Ruská společnost zůstává mimořádně apolitická. Naprostá většina občanů pod tíhou všedních strázní a nutností bojovat o holé přežití vůbec nevnímá vládní sliby jako cosi závazného. Proto kult neodvislosti od společnosti, devalvace voleb všech úrovní zůstává vědomou a důslednou státní politikou.

Existuje i další, možná nejdůležitější příčina, proč společnost vcelku bez reptání přijímá mocenskou slibotechnu – přestože v posledním desetiletí tato politika očividně vede k ožebračování ruských občanů, směřuje do ekonomické slepé uličky a připravuje je o šanci na jakékoli zlepšení kvality života. Tou příčinou je zdařilý výměnný obchod mezi ruským státem a obyvatelstvem. Na jaře roku 2014 Kreml zobchodoval reálný lidský kapitál za čistě symbolický. Prodal občanům vetešnické zboží – „obnovu ruské nedosažné slávy“ a „vítězoslavného vstávání z kolenou“ – výměnou za lepší příjmy, pracovní příležitosti a nižší věk odchodu do důchodu.

Dokud Rusové zcela vážně mluví o „zvláštní ruské cestě“, o ruské „všelidskosti“, milují sen o největší světové mocnosti a dokládají to nevídanými úspěchy v neznámé poušti Aš-Šám, dokud jsou za důkazy skvělých vymožeností vydávány nové pohádkové rakety, kremelská moc je může neomezeně dlouho vodit za nos, slibovat průlomy, zažívat propady a z každé šlamastyky vyváznout bez úhony.