Po komunálních volbách se opět ukázalo, jak zbytečná je komunistická strana v zemi, kde si občané pamatují, jaká zvěrstva zde dokázali její zástupci za desítky let u moci napáchat. Mizerný výsledek z parlamentních voleb se zopakoval i v těch komunálních a komunista začíná být ohroženým druhem. Dokud však svůj bývalou partaj budou stále podporovat premiér i prezident, do věčných lovišť zatím stále nezamíří.

Stalinista Josef Skála, který si stále myslí na předsednické křeslo v KSČM, má jasno. Za neúspěch může šéf strany Vojtěch Filip. Měl by tak nést odpovědnost a na funkci rezignovat. Tím by uvolnil místo „čerstvému větru“, který by do partaje nepochybně vnesl právě Skála.

Z komunistické strany, která se snaží vymanit ze stínu své mateřské KSČ, což se jí nemůže podařit, protože si stále hodně lidí pamatuje na režim, který zemi vládl a devastoval ji tak dlouhou dobu, by se tak stala opět ta stará dobrá. Skála je totiž reprezentantem myšlenek ÚV KSČ z dob jeho největší „slávy“.

Pro stranu by to zřejmě bylo povzbuzením, protože by se kovaní komunisté konečně dočkali rázné ruky, která umí zdatně plnit úkoly z obdivovaného Ruska a nebude se snažit tvářit jako obroditel. Stejně by se ale mohli zaradovat i demokraticky smýšlející lidé.

Z KSČM by se totiž stala opět strana, která je naprosto nevolitelná a dostane pouze pár hlasů od podporovatelů, kteří by se do volebních místností vydali i kdyby jim před domem řádil hurikán.

Vojtěch Filip dokázal s mizerně oblíbenou stranou neskutečnou věc. De facto jsou komunisté součástí vlády, i když pouze tahají za nitky ze zákulisí, ale návrat k moci je neoddiskutovatelný. Současně ovšem nezastavil propad preferencí, což je voda na Skálův mlýn.

Jaký směr upřednostňují členové strany, je otázkou. Tak či tak by ale snad mohly spory ve vedení komunistické strany vyústit v ještě horší fungování a posléze i k volebním (ne)úspěchům v dalších volbách.