Týdeník Echo předestřel českým čtenářům pozoruhodný vhled do myšlení Rusů z okolí Vladimira Putina. Jako bychom přitom nahlédli až do hloubky duše samotného cara. Rozhovor s Putinovým dlouholetým spolupracovníkem politologem Sergejem Karaganovem, který pro svého šéfa založil intelektuální think-tank Valdajský klub, přineslo poslední vydání Týdeníku Echo. Na titulní straně je Karaganov obdivně prezentován jako „ruský Kissinger“, tedy mistr globálně bezpečnostní analýzy a reálpolitiky. Z rozhovoru ale především plyne, že je to prohnaný cynik, který Echo utáhl na vařené nudli.
Karaganov má za sebou jako akademik i praktik dlouhou službu v oblasti bezpečnostních a zahraničně-polických zájmů Ruska i předchozího Sovětského svazu. Jeho Valdajský klub má za cíl šířit ruské vidění světa mezi světovými intelektuály a politiky a hostí rád i Václava Klause.
Rozhovor Daniela Kaisera je nadepsán na titulní straně Echa uvozovací větou „Co chce Rusko“. Karaganovou vařenou nudlí je šikovné vytváření dojmu, že je to Echo, které zkoumá, co chce Rusko, a Karaganov se uvolí odpovědět jako nezávislý analytik. Realita je opačná. Ruský stát k nám prostřednictvím zdánlivě nezávislého analytika dopravuje sdělení, které je určeno české „konzervativně“ založené inteligenci, a k tomu se jako vhodné médium jeví nezávislé Echo.
Propagandistický smysl celé akce doslova trčí z Karaganových vět, které vykreslují silné a sebevědomé Rusko, jež je odhodlané hájit své zájmy v konfrontaci s agresivním, ale přitom upadajícím Západem. Od dob sovětské propagandy se tento obraz nijak nezměnil. Je to ovšem podáno pro intelektuály, a tak zde nehledejme buranský jazyk Parlamentních listů nebo pologramotné vyjadřování české verze ruského vládního webu Sputnik. Sdělení pro Echo je sice obsahově ve všem všudy stejné, ale má to úroveň a kvalitní formu. Je to vlastně lehce stravitelná soft verze imperiální propagandy autoritářské mocnosti. O povaze současného ruského režimu ovšem v rozhovoru nezazní ani slovo.
Označení „ruský Kissinger“ se k divadlu pro českou inteligenci dobře hodí. Má připomínat mládí, kdy si ještě mnozí z nich vážili Ameriky. Víme, že se seznámíme s názory tvrdého, nesentimentálního, ale racionálního chlapa. I doprovodná fotografie z Karaganova osobního archivu (Karaganov ji redakci rád poskytl) nám ukazuje elegantního jestřába z nejvyššího patra ruské smetánky. Pro ctitele síly je to jenom další plus.
Když „jestřáb“ (to je další lichotka z dílny Echa) blahosklonně Čechům ukazuje, jak Rusové pohrdají Západem, tak se může cítit s Danielem Kaiserem v dobré společnosti. Autor rozhovoru mu totiž pěkně nahrává.
Do slibné pozice pozitivně laděného žurnalisty se Kaiser nastavil již ve své první otázce. Ve zkratce: Američané tvrdí, že Rusko chystá falešné video s mrtvými civilisty, které má posloužit jako záminka k ruské invazi.
Karaganov nejprve předstírá, že on sám nemá s ruskou vládou nic společného, a proto je věrohodný. Tato pirueta mu pak umožní označit takové zprávy Američanů za sprostou lež. Pak pronese, že Západ už několik roků vede proti Rusku propagandistickou válku za účelem destabilizace Ruska.
Tomu Kaiser přeci jen příliš nevěří, ale hned nahraje svému partnerovi podruhé a ptá se, na jakých frontách Západ ztrácí. Karaganov v tom má okamžitě jasno. Západ ztrácí na každé úrovni. A myslí to prý nejen geopoliticky, ale mluví i o morální degradaci Západu. Z toho nelze vynechat Evropskou unii, která podle Karaganova nastoupila dráhu úpadku. Přitom ale hovoří lišácky „o našich přátelích z EU“, aby z jeho slov čišel potřebný nadhled.
Proto také s výrazem nadřazenosti politolog sdělí v sebevědomé první osobě plurálu: „Nás pocity poníženého Západu až tak nezajímají. My chceme férový mezinárodní systém.“ To „my“ má jasný význam. Je to silné vedení obnovené supervelmoci, s nímž se Karaganov jistě právem identifikuje. Ale lze to chápat i tak, že mluvčím tohoto poselství jsou „My Rusové“. Na morální úpadek Ruska, na jeho ekonomické potíže a natož na jeho sestup do temna autoritářství se autor rozhovoru v této souvislosti nezeptá.
A pak začne ta hlavní kanonáda: Ruský Kissinger nám sděluje, že NATO je agresivní spolek s kriminální historií. NATO přepadlo Jugoslávii, NATO přepadlo Irák a přepadlo také Libyi. Nyní je zdrojem konfrontace v Evropě.
Ani náznakem se Karaganov nezmíní o genocidě v Bosně a vraždění v Kosovu, o zločinech Iráku v éře Saddáma Husajna, který ohrožoval Izrael a masově vraždil Kurdy, a ani ho nezajímá, že libyjský diktátor Kaddáfí řídil teroristický stát, který na Západě organizoval vraždy a výbuchy v letadlech. NATO je prostě rakovinou a Rusové se musí bránit před šířením rakoviny. NATO navíc drží z ruského hlediska pohromadě jen díky nepřátelství vůči Rusku.
Další drzostí, na kterou redaktor Echa nereagoval, je obvyklé připomenutí, že nás Rusové zachránili před Hitlerem. (Opět v plurálu první osoby: My jsme vás zachránili před Hitlerem a my jsme zachránili Evropu před Napoleonem.) Ani slovo o tom, že Stalin Československo okradl o uran pro své atomové bomby a zavedl v naší zemi krvavý teror. Ruský Kissinger nám raději připomene, že Češi vyráběli zbraně pro Hitlera. Redaktor podotkne, že to bylo z donucení. Děkujeme, aspoň něco.
Ukrajina je pro Karaganova (neboli pro Putina) blízká země se špatnou vládou, která tuto zemi „táhne do díry“. Současný ruský tlak má za cíl to, aby Západ začal s Ruskem seriózně jednat. K tomu tlaku přitom Karaganov výhrůžně dodá, že je to jenom začátek. Pak hovoří o Ukrajině jako o obyčejné loutce a Rusové se přes tlak na loutku chtějí dorozumět s loutkářem.
V tomto bodě je třeba uznat, že se z rozhovoru dozvíme, jak lze chladným tónem vyjádřit neuvěřitelnou míru naprostého imperiálního cynismu. Z celé dikce je mimo jiné cítit, že se stejným cynismem se vyjadřuje i o nás, protože i Češi vlastně podle této mentality slouží špatné věci, zatímco by měli prostě sloužit Rusku, což je nejvyšší Dobro.
Nakonec nám byla předestřena i vize, že se podaří krizi zažehnat a Západ bude s Ruskem spolupracovat. Nebude to ale podle architektury, kterou by postavil Západ. Bude to euroasijská architektura. A my v ní budeme spolu s panem Karaganovem také bydlet. On totiž není Evropan, ale Euroasiat. Euroasie je doktrína, která v kostce spojuje tradici byzantského cesaropapismu s politickým dědictvím mongolské Zlaté hordy a Čingischána. Je to autoritářská opověď na euroatlantický koncept spojení demokratických zemí.
Echo zaplatilo za tento rozhovor vysokou cenu na své cti. Jistě, hodně jsme se dozvěděli. Ale jen díky tomu, že jsme byli svědky přátelského povídání s někým, kdo zastává zrůdnou ideologii, v níž není problém mluvit o nutnosti světové války, kdyby se náhodou chtěla Ukrajina chovat jako suverénní stát. Z toho mrazí. A to je cíl tohoto kremelského public relations.
A po chvilce zastrašování pak přejde rozhovor do veselé noty a Karaganov s Kaiserem se společně vysmáli tomu hloupému Západu, který chce zachránit planetu před oteplováním. Je to dojemná chvilka. Kaiser se ptá, zda Greta Thunbergová není agentem Ruska. A Karaganov se směje a říká: „To by i na naše tajné služby bylo příliš chytré.“ Jinak ale Rusové předpokládají, že „zelený teror bruselských byrokratů zničí to, co z evropského průmyslu ještě zbývá.“ Ti lidé nemají odvahu srovnat ruskou a evropskou ekonomiku a předstírají, že náš průmysl právě zbankrotoval. Netřeba dodávat, že i tato grandiozní lež panu Karaganovi projde bez povšimnutí. Možná si pan Kaiser myslí, že evropský průmysl právě končí. Stejně tak si nevšiml, že by bylo něco zvláštního na Karaganově výroku:
„Západ má řadu vlastních problémů, kolabuje před očima – a potřebuje nějakou výmluvu. To je hlavní důvod her proti Rusku.“ Na ruských lžích je fascinující, že nemají hranice. Přesně takhle o Západu lhali celou dobu, co nás ovládali. Potíže Západu jistě registrujeme, ale není tu důvod se o jejich léčení radit s Ruskem, jehož problémy jsou nesrovnatelně horší.
Nelze mít žádné potěšení z přestřelek mezi dvěma nezávislými médii. Občas se to ale nevyhnutelně musí stát, když se na veřejné scéně objeví něco tak odporného, jako je rozhovor Daniela Kaisera s „ruským Kissingerem“. Jistě se nepleteme, že tuto zásilku Putinova hovnocucu do Echa dopravil spřátelený Institut Václava Klause, čemuž napovídá účast exprezidenta na valdajských seancích. Dodejme nakonec, že Henry Kissinger má také pověst cynického strůjce reál politiky. Ale nesloužil nikdy temné východní diktatuře s komplexem jurodivého mesiášství.