Premiér Andrej Babiš prý u prezidenta Donalda Trumpa neudělal ostudu. To je hlavní sdělení mediálních výstupů o události uplynulého týdne. A všichni tleskají. V posledních dnech se ale stalo tolik věcí, které ukazují, s čím vším už jsme se smířili jako s normou, že z toho člověku zůstává rozum stát.

O buranství a hulvátském chování se nejčastěji mluví v souvislosti s prezidentem republiky. Miloš Zeman se samozřejmě permanentně chová jako opilý návštěvník zařízení čtvrté cenové skupiny, to už víme všichni. Byl schopen udělat ostudu i při návštěvě britské královny Alžběty II., naše první dáma rozhodně nevyvolává vzpomínku na Hanu Benešovou, ale spíše na Martu Gottwaldovou, jeho dcera se objevuje v pochybných videích a jedním z jeho hlavních spolupracovníků je vlekař bez bezpečnostní prověrky, který čas od času něco načerno postaví.

Mluvčí prezidenta jako šílený nadává názorovým oponentům na Twitteru a na slavnostní příležitosti si obléká kravatu s ovcemi. Když sledujete návštěvníky oficiálních událostí pořádaných Pražským hradem, máte pocit, že jste se propadli do roku 1972 – komunističtí prominenti, třetiřadí herci, z nichž většina se pravděpodobně oblékala někde u kolotoče.

Pak je tu premiér Andrej Babiš. Tomu dělá problém i čeština, ale rád se chlubí tím, jak je světaznalý a jazykově vybavený (zejména o angličtině by ale měl spíše pokorně mlčet). Paní Babišová by raději měla mlčet ve všech jazycích a smazat si profil na instagramu. Její róby sice dělají velkou radost módní kritičce z Blesku a jejím čtenářkám, ale to je asi tak všechno, co náš premiérský pár dokáže předvést. Je to tragédie.

Když navíc Andreje Babiše konfrontujete s jakýmkoli tématem, k němuž by měl mít alespoň elementární znalosti, řekne něco jako 21. srpna 1968: „Kdo to byl, nevím. Lidi říkali, přišli Rusáci.“ A tak je to u českého premiéra se vším.

Bohužel ani další ústavní činitelé na tom nejsou lépe. Radek Vondráček už je svou prostoduchostí znám dlouho. A když se tahle nedostatečnost při jeho cestě do Ruska zkombinovala s větším množstvím vodky, byl z toho trapas, jaký jsme dlouho neviděli.

Pokud ovšem něco jde panu Vondráčkovi dobře, je to zjevně posouvání hranic přijatelného. A tak se objevily fotky, kterak stojí na řečnickém pultíku ve sněmovně a v podroušeném stavu hraje na kytaru. A on neprojevil ani gram studu. Objevují se komentáře, že je to jen taková nevinná hloupost – to je ale velký omyl. Vondráčkovo nehorázné chování je důkazem papalášství, buranství, nerespektu k parlamentní republice a totálního nevychování. Není ale jasné, proč bychom my všichni měli doplácet na to, že pana Vondráčka doma nenaučili chovat se slušně.

Zbytek vlády je taky tragédie. Ministr dopravy Dan Ťok je schopen naprosto vážně tvrdit, že nikdo nemohl čekat, že v prosinci sněží. Marta Nováková by zase zlevňovala data tím, že je budou lidé více používat, a případně o tom promluví na ruském Sputniku.

Když si udělá sjezd koaliční ČSSD, na pódiu defiluje Jan Hamáček, člověk, který by byl schopen pro setrvání ve vládě zapřít i vlastní matku, a za ním následuje banda podivných individuí vedených Janou Maláčovou, které do oranžového domečku nosí oranžové kostičky.

A to ještě vůbec nekončíme. Vládu drží u moci parta spolupracovníků Moskvy v čele s Vojtěchem Filipem, která bez uzardění popírá komunistické zločiny. Jestli je vám z toho na zvracení, je to tak všechno, co můžete udělat, protože v naší zemi je to normální od chvíle, kdy se předsedou vlády stal spolupracovník StB.

V parlamentu sedí také parta Tomia Okamury. Na tiskových konferencích zásadně hovoří jen on, případně jeho pravá ruka Radim Fiala. Je to proto, že u ostatních – kromě Lubomíra Volného, který nadává lidem na sociálních sítích, případně zve kolegy poslance „ven“ – není jisté, že jsou schopni dát dohromady kloudnou větu.

A pak je tu stále ještě příliš slabá opozice, která na tyhle deficity, které jsou přitom naprosto zásadní, jelikož nás navracejí do dob Milošů Jakešů a Miroslavů Štěpánů, prostě a jednoduše neupozorňuje.

Tato opozice navíc pomáhá legitimizovat tento marasmus svou účastí v pořadech třetiřadého konferenciéra, případně v novinách, které už dávno nejsou novinami, ale součástí propagace jednoho holdingu. A vycházejí v nich informace o tom, že autolékárničky už vám při nehodě nepomůžou.

V předchozích letech udělali všichni, kdo si přáli udržet svobodu a demokracii, jednu zásadní chybu. Nepodařilo se do povědomí většinové veřejnosti dostat, že politika je svébytné zaměstnání, které si – stejně jako žurnalistika nebo třeba medicína – žádá morální integritu, vzdělání a úroveň. Protože právě to máme žádat od našich vládních představitelů.

To, co nám zůstalo, je sprostý prezident na Hradě, miláček davů a podnikatel s močovinou ve Strakově akademii a skupina nevzdělaných, nevychovaných a ostudných lidí, kteří mohou udělat cokoli strašného a jen se tomu bez mrknutí oka zasmát nebo to popřít.

Takže pokud platí, že národ má takové politické představitele, jaký je sám, je to opravdu tristní obraz České republiky roku 2019.