Šíření prokremelských dezinformací se snaží zakrýt skutečný rozsah a záměry, které stojí za ruským vojenským posilováním v blízkosti Ukrajiny. Během posledních několika měsíců řada důvěryhodných médií s odvoláním na oficiální vládní zdroje i mainstreamová média informovala o tom, že Rusko rozmístilo přibližně 90 000 vojáků a vojenských prostředků v oblastech soustředění v blízkosti hranic s Ukrajinou.
Není to nic nového. K podobnému hromadění vojsk došlo loni v dubnu a tehdejší manévrování u ukrajinských hranic vypadá jako generální zkouška na probíhající nasazení. Oficiální rétorika a válečnické řeči prokremelských médií vzbuzují mnohem větší znepokojení jak na straně Ukrajiny, tak západních zemí.
„Nikdy nevěřte ničemu, dokud to nepopřou prokremelské zdroje,“ píše server Euvsdisinfo.eu a není to moc velká nadsázka.
Navzdory zdrcujícím a veřejně dostupným důkazům z důvěryhodných zdrojů prokremelské výstupy existenci jakéhokoli rozmístění popírají a nadále šíří dezinformace o jejich čistě obranných motivech a provokacích NATO.
„Pokud by však k nějakému rozmístění došlo, je to podle pokřiveného názoru prokremelských vývodů kvůli očekávané bezprostřední agresi ze strany Ukrajiny ovládané neonacisty, kteří byli v prokremelském zkreslení vycvičeni západními zeměmi. Navíc nejde jen o Ukrajinu, ale podle dobře nacvičené dezinformační linie je za událostmi vždy skrytá ruka Spojených států a NATO a jejich agrese a zlověstné motivy. Oprášeny a znovu použity byly také odvěké prokremelské dezinformační narativy o údajné zradě týkající se rozšiřování NATO na východ, o tom, že Rusko je obětí takzvané ‚protiruské‘ rétoriky, a o tom, že je Rusko obklíčeno nepřátelskými silami, aby se ospravedlnilo ruské vojenské nasazení a možná i něco dalšího.“
Tak například ruský web v německém jazyce Snanews.de řízený z Moskvy (šéfredaktor Sergej Feoktistov, SNA je součástí skupiny Rossija Segodnja) píše: „Na hranicích Běloruska, stejně jako již nějakou dobu na východní Ukrajině, hoří rozbuška k velké válce, která by znamenala konec Evropy. Polsko a pobaltské státy, které jako poslušní vazalové USA neustále agitují proti svým východním sousedům, neměly být nikdy přijaty do NATO.“ Píše to „hostující autor Wolfgang Bittner“. A dále: „Vládní představitelé států NATO už léta štvou proti Rusku a šíří zvěsti o invazi, ačkoli Rusko je v defenzivě a už desítky let usiluje o mírové sousedství. Tlak ze strany USA je marný. Michail Gorbačov chtěl takovému vývoji zabránit již v roce 1990, kdy chtěl od tehdejšího amerického prezidenta George Bushe a jeho ministra zahraničí Jamese Bakera ujištění, že NATO se nebude rozšiřovat za Odru. Protokoly to dokazují, i když to američtí válečníci a jejich evropští adepti popírají.“
„Hostující autor“ Bittner píše stejným jazykem jako u nás kdysi Rudé právo: „USA neochvějně prosazují svou dlouhodobou unipolární strategii. Rusko se má podřídit západní alianci a jejím kapitálovým zájmům. V opačném případě je třeba ho sankcionovat až do vyčerpání, nebo, pokud se naskytne příležitost, převálcovat válkou. Bez ohledu na fakta, která mluví sama za sebe, jsou všichni, kdo to objasňují, označováni za konspirační teoretiky, kremelské propagandisty nebo antiamerikanisty, pomlouváni nebo likvidováni tím či oním způsobem.“
Jsou to všechno naprosté nesmysly. Bylo to Rusko, kdo anektovalo Krym, má své vojáky na východní Ukrajině a ještě předtím obsadilo kus gruzínského území. Žádné sliby o nerozšiřování NATO na východ nikdo Michailu Gorbačovovi v roce 1990 nedal, nanejvýš se někteří západní politici mohli vyjadřovat zdrženlivě. Sovětské okupační síly byly konkrétně u nás ještě v roce 1991 a sám Sovětský svaz zanikl a Rusku po tom, kdo kam vstoupí, nic není. Že si vyhlašuje nějaké „sféry zájmu“, je jeho problém. Nikdo nemá povinnost do nějakých jeho „sfér zájmu“ patřit.
V podstatě se tady vrací stará rétorika z dob sovětského svazu za Leonida Brežněva. Řeči o „sférách vlivu“ a „omezené suverenitě národů“ ukazují, jak deformovaně Kreml vnímá historii a že se tamní vůdci nijak nepoučili z vlastních chyb v minulosti.
„Přehodnocení minulých chyb by mohlo začít například tím, že Kreml znovu potvrdí ruský závazek ‚respektovat nezávislost a svrchovanost a stávající hranice Ukrajiny‘ a ‚zdržet se hrozby silou nebo použití síly‘ proti Ukrajině, jak je stanoveno v Budapešťském memorandu o bezpečnostních zárukách,“ píše Euvsdisinfo.