V českém prostředí se výzkumem médií a jejich prezentací islámu či muslimů zabývala řada prací. Analýzy – nehledě na metody výzkumu – vykazují shodné výsledky, co se týká prezentování islámu či muslimů v médiích. Média nedostatečně rozlišují jednotlivé pojmy s islámem spojené, dívají se na prezentované události západní perspektivou. Mnohdy je právě tato perspektiva přejímána dalšími médii. Problémem je i kontext, o islámu a muslimech se totiž píše převážně ve spojení s terorismem. Z výzkumů tak vyplývá, že média – ať již vědomě, či nevědomě – mohou zásadně podporovat negativní nálady ve společnosti.

Rešerše referování o islámu v médiích, kterou zpracoval deník FORUM24, se zabývá dlouhodobějším prezentování muslimů a islámu v českých médiích.

My versus oni

Co se týká referování o muslimských státech a politice, bývají více reflektovány skandály, nedokonalosti politických systémů nebo sociální stránky života, jež mají v našem kulturně-sociálním prostředí spíše negativní konotaci. Terorismus a násilí bývají brány jako jakási součást islámu, nehledě na to, že prezentace islámu médii přináší mnohdy řadu nesrovnalostí. Analýza provedená Petrem Bílým zaznamenala mediální prezentaci kultury v islámských zemích jako barbarské, projevující se silným odporem ke všemu neislámskému (Mediální obraz islámu ve zvolených českých tištěných médiích v roce 2003).

Termín islám je v médiích spojován nejen s terorismem, ale i s minimálními právy muslimských žen. Média se z hlediska práv žen zabývají zejména zahalováním. Dochází k mediálnímu zkreslování informací, kdy se neberou v potaz například odlišnosti jednotlivých muslimských zemí a jejich přístup k lidským právům, který v muslimském světě není zdaleka jednotný (Lidská práva v islámu prizmatem českých médií).

Na základě analýzy zpravodajského portálu ČT24 v období 2010 až 2012 – co se týká islámského fundamentalismu – bylo zjištěno, že pojmy islámský fundamentalismus, islamista nebo džihádista jsou médii brány a prezentovány jako synonyma. Nedochází ani k vysvětlování těchto pojmů, mnohdy je důvodem snaha o jazykovou barvitost a bohatost. Kategorii „my“ versus „oni“ byla vysledována zejména v citacích, roli při tom hraly mediální zkratky, tedy například metoda, jak se vypořádat s nedostatkem času či prostoru ve zpravodajství. V oblasti titulků a perexů byly zaznamenány emotivní atributy, tedy řada věcí, jež by se ve veřejnoprávním zpravodajském médiu vyskytovat neměly (Islámský fundamentalismus a jeho reflexe v českých médiích).

Islám a muslimové jsou často spojováni se slovy extremista, radikál či fundamentalista, ukazuje analýza provedená Jiřím Veseckým. Právě četnost a častost tohoto spojování poté přispívá k negativnímu mediálnímu obrazu islámu a muslimů. Dochází také ke splývání islámu s jeho extrémními podobami, často vede ke stereotypnímu vyjádření rovnicí islám = fundamentalismus = terorismus. Média tak podle jeho výzkumu napomáhají k vytváření a udržování stereotypu, například když spojují fundamentalismus převážně s islámem či muslimy (Islamofobie v České republice)

V médiích se také často zdůrazňují západní“ pozitiva a „islámská“ negativa. Muslimové jsou často vykreslováni jako ti, kdo překračují zákon a společenské normy. Jsou zobrazováni jako hrozba pro „západní svět“, ten je zase prezentován jako oběť a morálně nadřazený (Islám v médiích)

Jak byl prezentován islám v seriózním tisku – na příkladu události Charlie Hebdo

Seriózní tisk, tedy tak jak je ve společnosti vnímán, by se měl držet vysokých standardů. Informace v něm sdělované mohou mít pro veřejnost vyšší relevanci než sdělení v jiných médiích. Z kvantitativní analýzy Mf Dnes, Lidových a Hospodářských novinách vyplývá řada věcí, které jsou v rámci fungování médií pochopitelné, tedy že jsou články s islámskou tematikou po útocích delší, vzrostl jejich počet a jsou více prezentovány na předních stranách.

Média také vytvářejí řadu nových rubrik, do kterých informaci o útocích řadí, po útoku na Charlie Hebdo to byla například rubrika Teror v Paříži. 

Samotní tvůrci mediálních obsahů o islámu se po útocích snažili celkově o islámu více referovat. Ačkoli se redaktoři mnohdy snaží využít téma islámu i v jiných směrech – například psali o jeho historii či muslimech žijících u nás –, je i tak islám v jejich článcích spojován s extremismem a terorismem, a má tedy negativní konotaci. To je dáno tím, že redaktoři píší své články v kontextu teroristického útoku (Vliv mediální logiky na prezentaci islámu).

Z rešerše je patrné, že islám je v českých médiích prezentován negativně. Někteří autoři hovoří o problematice výběru událostí s islámskou tematikou, jež je mnohdy spojena právě s terorismem, potažmo s teroristickým útokem. V těchto případech také upozorňují na častou generalizaci, kdy jsou za radikály a teroristy označeni muslimové či vyznavači islámu jako celek. Dále někteří zmiňují vliv žurnalistických rutin, které omezují například výběr zdrojů.

Téma islámu a muslimů je tak v českých médiích zkreslováno a může vytvářet negativní obraz, což může mít vliv i na postoje veřejnosti.