Mentor své strany (Realisté) Petr Robejšek se na komentářové stránce Mf DNES (11. 7.) pustil do německé policie a politiků, kteří pode něj nezvládli násilné demonstrace při setkání skupiny G20.: „Hamburský starosta Olaf Scholz řekl, ‚že by se něčemu takovému nedalo zabránit nikde‘. Asi měl pravdu, ale popsal tím bezmocnost společnosti, které političtí a intelektuální vůdci léta vtloukají do hlavy, že je nezbytné brát ohledy na práva i té nejmenší menšiny. Dělají to tak úporně, že nezbude na to, postarat se o bezpečnost většiny. ‚Něčemu takovému by se nedalo zabránit nikde,‘ protože pořádkové síly zřejmě nejsou na brutální operace početně a výcvikově dostatečně připraveny.“

To všechno prý může podle Robejška inspirovat teroristy, kteří jsou ještě navíc – na rozdíl od řádících anarchistů – připraveni i zemřít.

„Většinové společnosti vytloukl její politický a duchovní předvoj z hlavy pojmy jako víra a láska k vlasti,“ soudí Robejšek. „Všechno to, co lidi motivuje přinést oběti pro něco vyššího, samozvané elity zavrhly, zesměšnily, zpochybnily a nahradily všeobjímající ohleduplností, nezávazností a libovolností. Podle nich se lidé nemají starat o to, jak bránit svou zemi a její společenský pořádek. “

A co doporučuje? Naznačuje to závěr jeho úvahy: „Co kdyby se jednou naše muzeální strany chovaly předvídavě? Ale místo toho slyšíme, že vojenský výcvik, nebo dokonce povinná vojenská služba nejsou potřeba. Prý postačí, když se ve školách zavede branná výchova. Tudy však cesta nevede. Jak prosadit vládu práva? Tvrdě a za každou cenu.“

Tohle jistě mnoho lidí Robejškovi odkývne, tak jako mnozí rádi odkývnou tomiookamurovské manipulace a bláboly. O tom, že se má něco prosazovat „tvrdě a za každou cenu“, si každý rád nějakou tu pohádku poslechne. Pochopitelně, když někomu ideologové lepšího světa vymlátí a vykradou obchod a zapálí auto, je to první myšlenka, která ho napadne, a je to dost pochopitelné. Takové věci jsou trestný čin a má se mu zabránit a když se mu nezabrání, má se přísně potrestat. O tom se spor nevede. Robejšek ale poskytuje knížecí rady, které ho nic nestojí. Sám by ve skutečnosti nevěděl, jestli nasadit deset tisíc nebo třicet tisíc policistů. Bylo jich dvacet tisíc, což je docela dost a ukazuje to, že se s problémy počítalo. Že byly větší, než se odhadlo, se bohužel může stát a stane se to nejspíš ještě několikrát.

Hamburk ale nakonec nelehl popelem a když se čekalo, že na další demonstrace přijde milion lidí, přišlo jich jen 55 tisíc, demokracie nezanikla a takzvané muzeální strany taky ne. Spíš to zatím vypadá, že zanikne ta Robejškova, když nezačne zakladatel konečně nějak pořádně mentorovat.

Jak s Hamburkem souvisí povinná vojenská služba a vojenský výcvik, není jasné. Stát (a jeho instituce) máme právě proto, aby přebíraly úkoly, na které jedinec nebo komunita nestačí. Bude se příště povinně a plošně odvádět k policii a hasičům a záchranné službě? Potlačit nepokoje by nakonec zvládla každá normální země i bez povinné vojenské služby, profesionálů má na to dost.

Robejšek chce svým chlapáckým vystupováním získat hlasy lidí, kterým se takový přístup líbí. To je samozřejmě legitimní, každý politik chce získat hlasy. Tak až bude profesor Robejšek ministrem vnitra, budeme s chvěním a zadostiučiněním sledovat, jak zvládne nějakou desetkrát menší demonstraci v Praze a jasnovidně odhadne, co má dělat, a začne účinně mentorovat anarchisty.