V Právu přinesli přehled toho, jak klesají počty členů politických stran, především těch parlamentních. Postupně se smazává rozdíl mezi těmi, co existovaly před listopadem 1989 (a měly víc než nezasloužený náskok), a těmi novými. Dnes ovšem má KSČM už jen 43 tisíc členů, KDU-ČSL 27 tisíc, zatímco ČSSD taky ztrácí, ale pořád je na 21 tisících. Propast se tedy podstatně zmenšila.

ODS doplatila na strmý politický pád během Velké Protikorupční Revoluce, jinak by s téměř 34 tisíci členy byla suverénně dvojkou (tolik jich měla v roce 2009, dnes jich má zhruba 15 tisíc). Ostatní politické strany nikdy nepředstíraly, že by jim velikost členské základny ležela nějak zvlášť na srdci.

Novum jsou politické polostrany, které pečlivě zjišťují, zda jsou občané ČR hodni toho stát se jejich členy (zejména ANO, ale taky Úsvit, resp. SPD (jsem líný si zjišťovat, co ta zkratka znamená, fyzicky to je Tomio Okamura). Prověřování trvá bratru dva roky. V případě ANO by bylo zajímavé zjistit, jakou roli v něm hraje údajná bezpečnostní divize Agrofertu. Babišovo hnutí má podle posledních údajů ze začátku května 2859 členů a 1120 prověřovaných žadatelů o členství.

Potřeba kádrovat členy je vlastně jakési přiznání: Členství v ANO s sebou nese tolik výhod a požitků, že je třeba pečlivě zvážit, zda si kandidát takové štěstí vůbec zaslouží. Je to tedy něco jako politická strana naruby – obyčejně členstvo čas od času zvažuje, zda si straničtí papaláši zaslouží stát mu v čele, což je normální.

Nicméně, je tu problém: Jak mohou fungovat politické strany v prostředí, v němž musí být v podstatě bez členstva, a tedy bez jakékoli vnitřní korekce a kontroly, a v němž si členové nevolí vedení, ale vedení členy? Není třeba začít znovu, na zelené louce? Ale to znamená začít ne u „osobností“, ne u „papalášů“, ale u členstva.

Představme si politickou stranu, která bude mít pro začátek jenom samé členy. Jistě, něco takového nemůže fungovat. Ale připadá mi to přece jen o fous normálnější než strana, která se pro začátek skládá z předsedy.

Poznámka vyšla v internetovém politickém zápisníku Bohumila Doležala Události.