Ursula van der Leyenová, nová předsedkyně Evropské komise, si za jeden ze svých velkých cílů zvolila genderovou rovnost. Po členských státech bude žádat, aby na posty eurokomisařů navrhovaly ženy. A šéfka EK tak naskočila na vlnu, která je pro každou schopnou ženu velmi urážlivá – důležitá místa teď nemají být obsazována podle toho, co kdo umí, ale podle pohlaví. A tak se dočkáme taktizování jako v případě Andreje Babiše (chce navrhnout Věru Jourovou a Ditu Charanzovou), ale hlavně dalšího nesmyslného regulování kvůli tomu, abychom dostatečně vyhověli aktuálně módní levicové ideologii.
Jako by nestačilo, že právě u von der Leyenové je zdůrazňováno její ženství nebo počet dětí (odkdy taková věc souvisí s jakýmikoli pracovními schopnostmi?), teď už i na tak vysoké úrovni, jakou Evropská komise bezpochyby je, jsme nuceni řešit nesmyslnou snahu o vyrovnanost ve funkcích, místo abychom se zaměřovali primárně na odbornost.
Autorka tohoto textu nepochybuje o zásadní důležitosti členství v Evropské unii a naopak v doufá v přijetí eura a vítá větší integraci a silnou EU, díky které dnes žijeme na svobodném, prosperujícím kontinentu. Tahle nesmyslná ideologie ale nejenže zbytečně nahrává populistům, je navíc naprosto kontraproduktivní v jakékoli pomoci ženám, které jsou snad někde utiskovány právě kvůli tomu, že jsou ženy.
Žádné nařízení, které se nevěnuje schopnostem a dovednostem konkrétních lidé, nezlepšuje kulturní úroveň. Žádné politické strany nejsou lepší, když mají dostatek žen na kandidátce. Hnutí ANO Andreje Babiše sice navrhne premiérovy zaměstnankyně Jourovou a Charanzovou, ale tím se nestane demokratičtějším, pouze možná potěší van der Leyenovou a také kolegy v Renew Europe (dříve ALDE), kteří už musí kvůli členství strany českého premiéra ve frakci řešit dost potíží.
Hlavní je ale princip celé věci. Copak by někdo chtěl dostat nějaké místo jen proto, že se narodil jako žena či muž? Copak opravdu chceme dospět do stadia, kdy bude někdo otevřeně upřednostňován, abychom vyhověli takto povrchnímu měřítku?
Každý zastánce svobody a demokracie by si měl ve vedení evropských institucí přát zkušené, akceschopné lidi, kteří budou bránit právní stát, svobodný trh a kteří se budou umět postavit největším hrozbám současnosti. Pokud se ale zasekneme u pohlaví, podaří se to jen velmi těžko. A to je škoda.
