Pan D. D., který pracuje pro bezpečnostní agenturu a vystudoval SOU Prostějov, jak uvádí na svém FB, zareagoval na můj článek o Václavu Havlovi (pravopis ponechávám původní):
„Už si to pohrobci Havla přiznejte že byl prospěchář kurevník opilec a lokaj a zaprodanec USA který kývl válečnému zločinci USA na cokoliv od toho bombardující humanista a český národ byl mu ukradený a politice nerozuměl a jen toužil po moci. a nakonec se s něho stala troska podle Havlistů prý ho podlomilo vězení je to jen jejích mýtus každý ví že se tam měl jako v bavlnce za rozvracení státu podporovaný ve vězení finančně západem a USA.. Bohéma ikonu a nesmrtelného s tohoto tragkomika s něho udělaly jen novináři pravdy a lásky. Dnes je už zapomenutá postavička kde si ho připomíná jen nepatrná část občanů jak jsme to letos zaznamenaly.i přes masírovací kampaň jeho pohrobků jako je ČT Echo Svobodné Forum či média gaunera Bakaly Hospodářské noviny či Respekt. Hezký den.“
Hezkých dní není v poslední době mnoho. Jistě se to o něco zlepší, až se začnou prodlužovat dny. To sice neznamená, že zmizí osoby jako pan D.D., ale že je budeme lépe snášet bez pocitů tísně, jaké máme, když vidíme chcíplou myš.
Je úplně jedno, jestli byl Havel děvkař. To byl Kennedy a Roosevelt taky a Churchill byl tyranská povaha. Ono je ale jedno, co pánové (a paní) páchali ve svém soukromém životě. „This is my private life,“ jak se říká. Jistě, kdyby prezident nebo premiér tloukl svoji ženu, nebyla by to jeho soukromá věc. Pokud má milenky a ona o tom ví, je to jejich věc. Kdyby měl sekretářku, která pracuje pro cizí tajné služby, je to veřejná věc.
Otázka je, proč někteří lidé nenávidí Havla. Stejně tak podobná skupina lidí nenávidí Halíka. Nebo kohokoli jiného. Moc se o tom nemluví, ale nejspíš jde o kombinaci specifických vlastností.
Ti lidé měli něco, čemu se říká esteem, to je ještě něco jiného než prestiž. Osobnost se pozná podle toho, že bychom o ní věděli, i kdyby neměla žádnou funkci. O Havlovi bychom věděli, i kdyby nebyl prezidentem. Halík vlastně žádnou funkci nemá. Jen ubožák se dožaduje funkce, aby se o něm vědělo. Není pochyb o tom, že Havlovi se ve funkci prezidenta líbilo, stejně jako by se Halíkovi líbilo být kardinálem. Ale oba to ve skutečnosti nikdy nepotřebovali. Pánové byli a jsou ješitní, o tom není pochyb, ale to není smrtelný hřích. Veřejný život vyžaduje silné ego, jinak nelze existovat. Havla po politologické stránce tu nedávno popsal Bohumil Doležal a není k tomu co dodat.
Teď prožíváme svou novou „druhou republiku“. Z různých děr vylézají všelijací pišišvoři, za kterými nestojí v životě nic. Takoví, co uštvali k smrti Karla Čapka a byli plni vlastenectví. Pořád někoho nenávidí, jednou cikány, pak Havla, pak muslimy, pak sluníčkáře, pak zelené, pak neomarxisty (prý já), židy (taky prý já), zrádce křesťanství (já a další), prostě jsou to lidé, co by se měli neprodleně léčit, protože skutečně nejsou moc lucidní.
Vzpomínám si, jak jsem někdy v roce 1988 četl v noční tramvaji v samizdatových Lidových novinách článek Ludvíka Vaculíka, kde uvažoval o tom, co jednou uděláme s tím množstvím deformovaných lidí, kteří v naší společnosti jsou. To je otázka. To nevím. Pořád jsou tady. V takovém případě mě vždycky napadne, co mi kdysi ještě za režimu řekl jeden polský kněz. „Je potřeba žít tak, jako kdyby komunismus nebyl.“
Být normální.
