Dámy a pánové, než se dostanu k budoucnosti, musím říci pár slov k naší minulosti, která se nám zvláště v posledních dnech zase připomíná. Možná patříte k lidem, kteří si pamatují, co který den v minulosti dělali. Já ne. Ale jeden den před dvěma lety si vybavuji, a to 12. červen roku 2013.

Byl jsem tehdy jako ministr školství na pracovní návštěvě v Londýně. Jednal jsem se svým britským protějškem Michaelem Govem, měli jsme výborný rozhovor o tom, jak je důležité vzdělávání a co je potřeba měnit v našich školách. Večer jsem se setkal s britským filozofem Rogerem Scrutonem, svým dávným kamarádem a velkým konzervativním myslitelem. Měl jsem dobrý pocit, že cesta, kterou chci měnit české školství, je správná. Ráno 13. června jsem měl pocit úplně jiný. V Praze proběhl zásah na Úřadu vlády. Věděl jsem, že ať už to dopadne jakkoli, česká politika nebude taková, jaká do té doby byla. A to se bohužel stalo.

Politická krize byla ještě mnohem horší, než jsem si dovedl představit. A pád Občanské demokratické strany byl horší, než si dovedl představit kdokoli z vás. Před dvěma lety jsme spadli až na dno. Nepláčeme nad tím, ale v zájmu spravedlnosti a občanů této země se musíme ptát, co se tenkrát skutečně stalo? Peníze a zlato se změnily v prach, zatčeným poslancům se stát omluvil a zaplatil odškodné.

Žalobci v čele s panem Ištvánem dodatečně hledají obvinění, nezávislé soudy je shazují ze stolu, jako zrovna včera. Víme, co nemáme vědět, ale neznáme pravdu. Víme, co si lidé říkali v soukromí, ale nevíme, proč represivní složky tehdy zasáhly proti premiérovi a jeho okolí. Kdo za to může? Kdo za to zodpovídá? Už se neptáme jenom my, už se ptá i veřejnost – a stále silněji.

Nemá ale smysl ještě teď setrvávat v minulosti. Jako strana s dlouhou historií a vládní odpovědností jsme udělali i chyby. Stokrát jsme to řekli. Minulost nemůžeme změnit. Proto mě zajímá budoucnost. ODS se ze své minulosti poučila a změnila se. Někteří lidé od nás odešli, noví přicházejí. Nedokázali bychom to bez silné členské základny. Nepřežili bychom to, kdybychom byli stranou jednoho muže. Ale my jsme demokratická strana. Poučili a změnili jsme se díky své víře ve svobodu a demokracii a díky přesvědčení, že naše země potřebuje dobrou politiku. Za tu víru a odvahu ke změně vám děkuji.

Minulost změnit nedokážeme. Přítomnost ODS je dnes, a když se na nás tady dívám, tak vím, že je dobrá. A mám také jasnou představu o tom, co by teď bylo dobré dělat pro budoucnost naší země. Nyní, když se hospodářství daří, je potřeba nechat lidem jejich peníze, snížit daně a z větších příjmů státu investovat do dopravy a do vzdělávání. Starat se o důchody a zdravotnictví, podpořit rodiny. Nechat lidi podnikat, pracovat, starat se o sebe. Každá koruna, o kterou se sníží daně, přinese víc peněz a spokojenosti. To je pravicová matematika, která funguje. Vláda ale dělá všechno naopak.

Bohuslav Sobotka dělá stejně špatnou politiku jako před deseti lety, když byl ministrem financí. Chová se neodpovědně. Má výhodu ekonomického růstu, ale nešetří, nesplácí dluhy ani neinvestuje. Peněz na stavby, cesty a školy dává méně než v době recese. Neřeší problémy, před kterými stojíme. Neví, z čeho vyplácet v budoucnu důchody, co udělat se zdravotnictvím. Nemá žádnou vizi pro Českou republiku. Nezajímá ho budoucnost. Místo toho se z měsíce na měsíc snaží zalíbit svým voličům. Ruší druhý důchodový pilíř, ruší zdravotnické poplatky, zvyšuje sociální výdaje, minimální mzdu, rozdává peníze, protože může. Má štěstí, že se daří ekonomice. Ale ekonomika neroste proto, že jsou tady Sobotka s Babišem. Neroste proto, že Sobotkova vláda zavedla třetí sazbu DPH nebo zvýšila minimální mzdu. Neroste ani kvůli plánům na registrační pokladny. Ekonomika roste díky lidem, kteří jsou připraveni podnikat, riskovat, vytvářet pracovní příležitosti. Roste díky vzdělaným, šikovným občanům. Roste také proto, že v době ekonomické recese udělaly pravicové vlády dobrá opatření proti zadlužení, abychom byli připraveni, až se ekonomika odrazí ode dna.

Setkáváme se na konci týdne, kdy se nám v Poslanecké sněmovně podařilo vyvolat hlasování o nedůvěře Sobotkově vládě. Tato vláda možná někomu nabízí příjemnou přítomnost, když rozdává, co jiní nahospodařili. Připravuje nám ale nebezpečnou a špatnou budoucnost. To víme a proti tomu každý den jako občanští demokraté bojujeme. Bohuslav Sobotka naplňuje socialistický program za pomoci ostatních stran. Budiž. My zase budeme dělat pravicovou politiku, až se dostaneme k vládě. Ale to, co je mimo standardní souboj pravice versus levice, je neuvěřitelný střet zájmů vicepremiéra a ministra financí Andreje Babiše, který je jedním z největších podnikatelů v této zemi a současně majitelem velké části médií.

Věřím, že politika se má dělat pro lidi. Andrej Babiš věří, že politika se má dělat pro člověka. Tím člověkem ale myslí sebe. Jeho střet zájmů je zjevný a je tady od počátku. Marně jsme na něj upozorňovali. Teď už jsme svědky nejen střetu zájmů, ale přímo zneužití moci ve prospěch jeho osobního byznysu. Všichni ve vládní koalici jsou si vědomi, že dochází k osobnímu obohacení, že dochází ke zneužití politické moci ve prospěch jedné firmy a jednoho majitele. Mlčí, přihlížejí a svým jednáním to umožňují. Proto jsme tento týden vyvolali hlasování o nedůvěře vládě a je jedno, že nebylo úspěšné. Dali jsme premiérovi šanci přestat strkat hlavu do písku a něco udělat. Nestalo se. Budoucnost ale brzy ukáže, že jsme měli pravdu.

Já nevěřím v socialismus v žádné podobě. Nevěřím ani v žádné třetí cesty. Celý svůj život jsem chtěl žít v zemi, která je pevnou součástí Západu. Vidím možná lépe než jiní jeho problémy. Pojďme je konečně otevřeně pojmenovat a řešit. Ale ne tak, že Západ hodíme za hlavu a začneme se klanět nějakým novým vůdcům. Proč bychom to dělali? Co nám nabízejí? Mají se u nich lidé lépe než u nás? Samozřejmě že ne. Poklonkování kdekoli na Východě není dobrá a realistická politika. A říkám jasně: se mnou nepočítejte. Já nemám jen anglický humor, německé vzdělání a západoslovanský jazyk, já věřím v západní kulturu, v západní demokracii, v pojetí člověka, který je důstojný a svobodný. Ptejme se těch, kteří to zpochybňují, jakou nám nabízejí alternativu. Tváří se jako chytráci. Jen nevidí, že vyčleněním se ze Západu budeme jako společnost chudší, méně svobodní a v područí někoho jiného. Zde se musím dotknout role prezidenta Zemana. Způsob, jakým vykonává svůj úřad, je od zpočátku zvláštní, navzdory zvykům mimořádně aktivistický. Chrlí jeden nápad za druhým, provokuje, nerespektuje tradice, např. při jmenování profesorů. To vše by ještě bylo možné považovat za zvláštnosti pana prezidenta. Není to přijatelné, ale dá se to přežít.

Bohužel to, co předvádí Miloš Zeman v zahraniční politice za asistence Sobotkovy vlády, nás ohrožuje. Znejišťuje to naše spojence, naše místo mezi západními demokraciemi a posouvá nás to kus na Východ, kam nechceme. Alespoň to nechtějí lidé, s nimiž mluvím a kteří mi píší. Za zahraniční politiku je odpovědná vláda a na profesorských dekretech je spolupodpis premiéra. Bohuslav Sobotka nás nemůže jen obdařit úsměvem a říct: to Miloš Zeman, to Andrej Babiš, to ten nebo onen a za všechno vlastně mohou pravicové vlády, které tu už dva roky nevládnou. Toto je prostě jen alibismus levicových politiků, kteří nepřijímají odpovědnost, nestaví se čelem k problémům, nemají žádnou vizi a nemyslí na budoucnost. My se od vlády lišíme. Důvěřujeme lidem a věříme v Českou republiku. Vláda lidem nevěří. To není dobrá politika.

Vážení přátelé, stojíme před výzvami, které překračují horizont Šumavy nebo řeky Moravy, kam dohlédne současná politická reprezentace. Evropu z Východu ohrožuje konflikt, který se odehrává na Ukrajině. Vladimir Putin zpochybňuje uspořádání světa, které se tu vytvořilo po roce 1989 a jež zaručovalo naši bezpečnost. Bezpečnost nám nezajistí ani sama Evropa, ale jedině euroatlantické spojenectví s NATO. Bez odhodlání a peněz na obranu, které dávají Spojené státy, by byla evropská bezpečnost iluzí. Evropu ohrožuje z jihu radikální islám. Více a rychleji, než si to připouštíme. Islámský stát útočí na Blízkém východě, sever Afriky je rozvrácený. Do Evropy se valí nové a nové vlny uprchlíků. Jestliže části Evropy budou zahlceny imigranty, se kterými si nevědí rady, proč bychom to měli dopustit my? Proč bychom se my měli dostat do této situace? Vloni v EU požádalo o azyl šest set tisíc uprchlíků. Kdybychom je všechny rozdělili podle kvót, které navrhuje Evropská komise, do České republiky by jich přišlo šestnáct tisíc. Na to ale opravdu nejsme připraveni a nebylo by to dobré ani pro nás, ani pro ně. To není žádné sobectví. Musíme se podílet na mezinárodní bezpečnosti a investovat peníze ze svého blahobytu do pomoci lidem v nouzi v krizových oblastech. Ale nenecháme si diktovat věci, které nejsou v našem národním zájmu.

Evropu ale ohrožuje i špatný vývoj Evropské unie a řady jejích členských států, nejviditelnější je Řecko. Se spoustou věcí si navíc Evropa vůbec neví rady. Nedokáže konkurovat novým asijským velmocem, hospodářsky držet krok se Spojenými státy. Ztratili jsme postavení ve vědě, v kultuře. Přestali jsme být energeticky soběstační. Máme obrovské náklady na udržení sociálního státu a stárnoucí společnosti, nedokážeme si poradit s imigrací, s integrací.

Česká republika se musí víc věnovat ochraně svých občanů a jejich zájmů. Náš národní zájem je bezpečnost, zachování našeho průmyslu, stabilita našich bank, zachování našeho zemědělství a podoby naší krajiny. Své národní zájmy nemůžeme obětovat nějakým hypotetickým cílům, které nikdo ani nedokáže zformulovat a hájí je jenom tím, že to chce Brusel. Věříme v Českou republiku, chceme ji chránit a chceme Unii, která nám bude prospívat, ne nás omezovat a regulovat. Podívejte se na mapu a uvidíte jako já, že žádné řešení mimo EU v tuto chvíli není ani realistické, a ani by nebylo v zájmu České republiky. Jediná odpovědná politika je přestat plácat nesmysly o integračním jádru a o tom, jak je všechno dobré, a pokusit se změnit podobu Unie. Česká republika se musí naplno postavit do reformního proudu. Musíme pro ni získat výhody a jednat konečně v zájmu naší země. Kdo nemá vlastní zájmy, realizuje zájmy někoho jiného. Musíme se jasně připojit k úsilí o změnu základních smluv, o rozvolnění některých politik, o zastavení dalšího prohlubování integrace a o proměnu EU v organizaci, která respektuje zájmy národních států a která vytváří svobodný ekonomický prostor. Máme proto silné spojence v čele s britskými konzervativci. Jsme spojeni se stranami ve frakci Evropských konzervativců a reformistů, která je stále silnější. A silné je i naše postavení. Jan Zahradil byl minulý týden znovu zvolen prezidentem Aliance evropských konzervativců a reformistů. Je to velký úspěch pro něj i pro ODS. Máme jasný a konkrétní program pro Českou republiku, do kterého taky patří to, že nebudeme automaticky přijímat euro, když je to pro nás nevýhodné. Nebudeme ohrožovat své banky, peníze našich občanů, když je to pro nás nevýhodné, nebudeme pokračovat v krocích, které nás poškozují. Protože my věříme v Českou republiku.

Naší zemi dnes chybí vize. Vláda neumí říct, jakou chceme mít Českou republiku, jakou budoucnost mají naše děti, co čeká dnešní studenty, jak ochrání aktivní a pracovité občany, jak se postará o seniory, kteří celý život pracovali pro nás, do čeho investovat a jak vytvářet podmínky pro podnikání. Vláda prostě jen zavádí socialismus, protože si myslí, že je to lepší než věřit lidem. Věřit, že se dokážeme postarat sami o sebe, že jsme dost tvořivý, pracovitý a schopný národ. Proto chce taky všechny kontrolovat, evidovat a říkat nám, co máme a nemáme dělat. V práci, na ulici, v obchodě, ve volném čase, doma. Já věřím, že právní stát a demokratický řád je založen na rozlišování mezi veřejným a soukromým. Stát nemá právo na naše soukromí, nemá právo nás sledovat, kontrolovat, odposlouchávat, evidovat, registrovat, soudit, hodnotit a zveřejňovat. To už tady bylo. Ty časy já zpět nechci!

Dámy a pánové, hodně času trávím na cestách po České republice. Mluvím s lidmi, setkávám se s důchodci, kteří nemají strach o svoje penze, ale o to, jak se bude žít jejich dětem. Setkávám se s učiteli, které mrzí, že se školství normalizuje a podmínky pro jejich práci se zhoršují. Setkávám se s lékaři, kteří mají zase přecpané ordinace, kde nemocným zabírají místo ti, kteří si přišli popovídat, protože je to zadarmo. Setkávám se s vědci, kteří uspěli při získávání grantů a evropských peněz, a teď se místo vědy utápějí v byrokracii. Setkávám se s podnikateli, kterým se pořád mění daně, přibývá jim kontrol a povinností, prodražuje se jim vytváření pracovních míst a kteří místo uskutečňovaní nových nápadů vyplňují nová kontrolní hlášení. Setkávám se s obchodníky, kteří mi ukazují svoji drahou pokladnu, za kterou nedávno zaplatili dvacet tisíc, a bojí se, že ji budou muset vyhodit, až vláda prosadí elektronickou evidenci tržeb. Díky tomu všemu vím, jací tady žijí skvělí lidé. Lidé, kteří se dokážou postarat sami o sebe, kteří tvrdě pracují a kteří mají potenciál rozvíjet naši zemi.

Pro ně tady jsme, pro ně děláme politiku, pro ně pracujeme, v ty věříme. Na ně se můžeme spolehnout. Oni jsou Česká republika. Vím, že tito lidé potřebují jednoduchá pravidla, jasné zákony, nízké daně, férové podmínky pro podnikání, dobré školy, kvalitní nemocnice, dobrou práci, nové silnice a dálnice, spolehlivé a rychlé vlaky, dostupnou veřejnou dopravu, bezpečné a čisté ulice, kvalitní potraviny. Že potřebují jistotu, že když se jim něco stane, stát jim a dalším potřebným pomůže. Že potřebují vědomí, že to, co funguje, se nebude ze dne na den měnit. Vím, že si zaslouží respekt, úctu, poděkování a že rozhodně nepotřebují další kontrolu, evidenci, zákazy, překážky a plýtvání penězi, které vydělali.

Jsem konzervativní politik. Mám rodinu, tři děti, učím na vysoké škole. Snažím se žít řádně, jako miliony mých spoluobčanů. Po léta jsem řídil různé instituce, mám i jisté právní povědomí a nemohu říci, že bych nebyl vzdělán. Ale něco vám řeknu. Ani já se nevyznám ve všech povinnostech, které na mě uvalil stát. Kdy co zaplatit, nahlásit, změnit. Ale pozor, když se zeptám úředníků, odpovídají protichůdně. Vytvořili jsme si stát, kde není jasné, co kdo má dělat. Ani žena ministra financí neví, co kdy má proclít. Já jí to náhodou věřím. Je to všechno tak složité, že se v tom dobře nevyzná nikdo. Tohle chce opravdovou pravicovou revoluci. Revoluci zjednodušení. Prosekat právní džungli, zjasnit pravidla, omezit a sjednotit kontroly – to je ta pravá redukce nebo, chcete-li, rekonstrukce státu.

 Nepotřebujeme hromadu výjimek, ve kterých se nikdo nevyzná. Zákony mají být jednoduché. Stát nemá vybírat spousty peněz a přerozdělovat je podle sebe. Naopak jich má co nejvíce nechat lidem v peněženkách. Pro všechny musejí platit stejná pravidla. Dotace a kvóty jen pokřivují tržní prostředí.

Daně platíme, abychom mohli zajistit základní služby státu, ale musejí být rozumně vysoké, tedy nízké, a jejich výběr musí být jednoduchý, důsledně kontrolovaný a nesmí nás to vše stát víc, než kolik vybereme. Proto navrhujeme zrušení tří ze sedmnácti existujících daní. Konkrétně daně z nabytí nemovitosti, silniční daně a daně z nemovitosti. A budeme v tom pokračovat.

A ze stejného důvodu přicházíme s přehledným systémem 3 × 19 – snížit základní sazbu DPH na 19 %, zrušit superhrubou mzdu a mít rovnou daň z příjmu fyzických osob ve výši 19 % a zachovat daň z příjmu právnických osob na úrovni 19 %.

Za chvíli vám to představíme podrobněji.

Stát má pomáhat těm, kteří si sami pomoci nemohou, a rozdělovat sociální dávky. Jenomže ne masově, ale adresně. Když přestaneme vyplácet takové množství sociálních dávek plošně těm, kterým nepřísluší, budeme mít více peněz na vyšší důchody.

 Státní peníze jsou vaše peníze. Stát je musí investovat do vaší bezpečnosti a do vaší budoucnosti. Proto také navrhujeme zvýšit výdaje na obranu České republiky postupně na 2 % HDP, jak jsme se ostatně zavázali našim spojencům v NATO. Nemusím být expert OECD nebo světové banky, abych věděl, že je potřeba investovat do dopravních cest nebo do energetiky. Jadernou elektrárnu bez státní garance nepostavíte. V době ekonomické prosperity ale Bohuslav Sobotka investuje mnohem méně než naše vláda v době ekonomické recese.

 Peníze ale nemůžeme dávat jen na stavby, musíme investovat i do stavitelů. Do inovací a výzkumu ale jde v podílu k HDP méně peněz než v minulosti. Se vzděláním to není o nic lepší. Bez dobrého vzdělání, výzkumu, inovací a kvalitních škol Česká republika neobstojí. Vzdělání musí být znovu velkým tématem.

Dámy a pánové, dnes máme dobrou přítomnost. Přítomnost, která nás opravňuje k hrdosti na Českou republiku. Přesto slyšíme, jak jsme zkorumpovaní, špatní, jak se tu dvacet let jen kradlo. Neodpovídají tomu čísla, fakta ani životní úroveň lidí. Odpovídá tomu jenom to, že tu jsou mezi námi lidé – a možná proto, že nejsou Češi, nevím –, kteří nechtějí být hrdí na Českou republiku, ale chtějí nám neustále říkat, že jsme špatní a že se nerozvíjíme dobře. To je nesmysl, který musíme odmítnout. V naší zemi se žije dobře i proto, že politiku v uplynulém čtvrtstoletí výrazně ovlivňovala Občanská demokratická strana. Nenechejme si to vzít, nenechejme se kvůli několika chybám okrást o hrdost a vše, čeho jsme s občany naší země dosáhli. S vládou populistů bez programu, kterým jde jenom o uspokojení vlastních ekonomických zájmů, s vládou levicových politiků, kteří si nevidí na špičku nosu – s takovou vládou budeme mít ale špatnou budoucnost. Občanští demokraté jsou tu proto, aby nabízeli lidem dobrou budoucnost.

Jsme proměněná strana. Jsme strana změny. Jsme silný tým. Máme osobnosti, zkušenosti a dobrý program. Jsme jednotní a společně chceme bránit rozrůstajícímu se socialismu. Složitá doba, ve které žijeme, potřebuje vedení a skutečné lídry. Potřebujeme silné charaktery, osobnosti. Je čas s hrdostí a sebevědomím prosazovat pravicové politické recepty. Recepty, které se v minulosti ve světě osvědčily a osvědčují se i dnes jako dobrá řešení pro západní demokracie. Odhoďme falešnou solidaritu a pokrytectví. Odhoďme politickou korektnost a všechny podobné nesmysly. Odmítněme všechny zabedněnce, kteří hlásají, že se musíme podřídit všemu, co se vymyslí v Bruselu, že máme povinnost přijímat z celého světa kohokoli, že máme povinnost se starat o tisíc věcí, jen ne o sebe. To všechno jsou hlouposti. Naše země má povinnost starat se o všechny lidi, kteří zde žijí, o lidi, kteří v této zemi vyrostli. Naše země potřebuje rozhodovat sama o sobě. Naše země potřebuje jasnou vizi, jasnou představu o budoucnosti. Naše země potřebuje dobrou pravicovou politiku. Naše země potřebuje lidi, kteří vědí, kam ji vést. A to vše dnes nabízí Občanská demokratická strana.