Válka proti opozici běžela na plné obrátky. Na prezidentův popud média vystupňovala už tak velmi intenzivní kampaň proti disentu, vrchovatě překračovala kvóty nenávisti a hladina jedu vystoupala na novou nebezpečnou úroveň.

Na podzim roku 2014 Kremlem řízená televize NTV odvysílala dvouhodinové programy, jež „jmenovaly a zostudily“ třicet prominentních osobností (všichni byli ruští občané, jedinou bizarní výjimku představovala Sasha Grey, americká pornohvězda, jež se stala herečkou), které se odvážily promluvit o válce na Ukrajině.

Pořady vysílané v hlavním vysílacím čase se jmenovaly „Třináct přátel junty“ a „Sedmnáct dalších přátel junty“. Tituly pořadů byly inspirovány naprosto nepřiměřeným označováním nové nevojenské vlády na Ukrajině ruskými médii. („Já vím, co je to junta!“ ječel zarudlý zastánce Kremlu jednou odpoledne v Moskvě, když jsem se mu pokusil vysvětlit, že i když má spoustu chyb, postmajdanová ukrajinská vláda v ničem nepřipomíná „juntu“.)

Největší celebrita líčená v pořadu byl Andrej Makarevič, rocková hvězda ze sovětské éry, jehož skupinu Mašina vremeni (Stroj času) mají v oblibě nejvyšší představitelé vlády. Bývalý Putinův volič Makarevič přešel během protestů v zimě 2011–2012 k opozici. V předvečer ruské anexe Krymu navštívil pokojné shromáždění v Moskvě a podepsal otevřený dopis odsuzující Putinovu agresi.

Moje vlast přišla o rozum

Makarevičovy vzpurné činy nebyly zapomenuty ani odpuštěny. NTV, která se zmocnila videozáznamu z jeho koncertu pro děti vyhnané válečným konfliktem z východní Ukrajiny, diváky mylně informovala, že hvězda bavila ukrajinské vládní síly, jež televize obvinila ze „srovnání celých vesnic se zemí“.

Makarevičovou vzdorovitou odpovědí byla nová píseň. Její název? „Moje vlast přišla o rozum.“

V době vysílání druhých „Přátel junty“ se NTV snížila až k výhrůžkám smrtí plných obscenit vůči známé opoziční novinářce Olze Romanovové, předsedkyni skupiny Rusko za mřížemi hájící práva vězňů. V říjnu roku 2014 dokument NTV obvinil Romanovovou, že zpronevěřila finanční dary poskytnuté skupině a převedla je na účet ukrajinského nacionalistického hnutí Pravý sektor.

Důkazy o jejím „kriminálním činu“ byly chatrné a Romanovová všechna nepodložená tvrzení popřela. Při „odhalení“ nicméně NTV odvysílala rozhovor s drsně vyhlížejícím bývalým vězněm Olegem Protasovem.

Ten řekl, co se stane, až se vězňové dovědí, že Romanovová „ukradla“ peníze určené na zlepšení jejich života pro ukrajinskou krajní pravici. „Je jedno, s kým jsi, je jedno, kdo (vypípnuté sprosté slovo), stejně si tě najdou a roznesou na kopytech,“ prohlásil Protasov výhrůžně do kamery.

„Tohle je poprvé, co státní televize odvysílala slib násilné pomsty vůči ruskému občanovi,“ napsal opoziční novinář Stanislav Kucher. „Při sledování Putinovy televize jsme zvyklí dívat se na lži, lživou propagandu a pohádky o ,fašistech‘,“ pravil Němcov. „Jsme zvyklí slýchat ,mír je válka‘ a ,pravda je lež‘. To, co odvysílala NTV, jsme však dosud nezažili.“

A smrt bude vypadat takhle

Nebyla to tak docela pravda. V jiném programu NTV odvysílaném asi o osm dní dříve maskovaný vzbouřenec z východní Ukrajiny prohlásil, že proruští rebelové se chystají na majitele liberální rozhlasové stanice Echo Moskvy kvůli „lžím“, jež šíří o konfliktu.

V tirádě plné vulgarit se rebel zapřísahal, že novináři stanice „spatří smrt“. „A smrt bude vypadat takhle!“ zakřičel a naznačil vražení prstů do očí.

Starším disidentům, kteří dospívali v Sovětském svazu, byla taková agresivní taktika médií zlověstně povědomá. „Kreml zase chrlí propagandu v sovětském stylu,“ posteskla si veteránka sovětského disentu Ljudmila Aleksejevová. „A cíl je tentýž – semknout lidi kolem jejich vůdců a nás postavit do opozice proti celému světu.

Nenávist veřejnosti vybičovaná proti těm, kdo kritizují úřední moc, je však pravděpodobně teď ještě větší než za Brežněva. Tehdy byla ve společnosti únava a nebylo tolik zlé krve.“

Zlé krve je samozřejmě v Putinově Rusku víc než dost. Na budovách podél Nového Arbatu, ulice v centru Moskvy, po níž kremelští hodnostáři včetně Putina jezdí do práce, se začaly objevovat obrovské nápisy odsuzující ruskou „pátou kolonu“ a „zrádce národa“.

K některým transparentům, na nichž byli opozičníci jako Navalnyj, Němcov a rocker Makarevič, se přihlásila záhadná „umělecká skupina“ Glavplakat. Není však pravděpodobné, že by plakáty byly rozvinuty bez schválení agentů kremelské bezpečnostní služby.

Zabil jsem amerického špióna

Agresivní protizápadní rétorika, včetně připomenutí ve státní televizi, že Rusko je „jediná země na světě schopná proměnit Spojené státy v radioaktivní popel“, se stala novou normou. Ruské ministerstvo zahraničí opakovaně varovalo své občany před cestováním do zahraničí, kde je, jak ministerstvo tvrdilo, budou „lovit agenti USA“.

Přední poslankyně Jednotného Ruska Irina Jarovaja se vyslovila proti studiu cizích jazyků, neboť to prý „uráží ruské tradice“, a prokremelská skupina mládeže promítala na budovu naproti americkému velvyslanectví rasistický obraz prezidenta Obamy pojídajícího banán.

„Putin je přesvědčen, že USA organizovaly a koordinovaly Majdan jako součást spiknutí, jež mělo přivodit jeho pád,“ řekl mi bývalý poradce Kremlu Gleb Pavlovskij. „Svržení Janukovyče ho ještě více utvrdilo v jeho postoji k představitelům opozice, jež pokládá za agenty Západu.“

Nejenom Putin však všude viděl západní agenty. V červnu roku 2015 jeden muž středních let poblíž Jaroslavle, městě asi tři sta kilometrů severovýchodně od Moskvy, ubil k smrti známého, který se dopustil té osudové chyby, že se přiznal k častým cestám do zahraničí. Vrah pak zavolal policii a informoval ji, že odhalil a zneškodnil „amerického špiona“. Jak se dalo čekat, své v případu sehrála také vodka, pěkně promíchaná s nenávistí, v Rusku nyní všudypřítomnou.

Tento rychlý nárůst nepřátelství k Západu jsem pocítil na vlastní kůži, když jsem jednou cestoval do oblasti Černozemního středu, abych napsal o zatčení dvou protestujících proti těžbě niklu, podle jejich zastánců na základě vykonstruovaného obvinění z vyděračství.

Po mojí návštěvě místní důstojníci FSB vyslýchali každého, s kým jsem hovořil. „Kdo sem toho amerického špióna přivedl?“ chtěli vědět, jak mě později informoval můj zdroj. Horší nicméně bylo, že příslušníci FSB dokázali mnoho aktivistů přesvědčit, že skutečně jsem agent amerického ministerstva zahraničí a součást velkého spiknutí Západu na zotročení Ruska.

Vy Britové jste všichni neřádi

Nastala příhodná doba pro lidi jako je poslanec Jednotného Ruska Jevgenij Fjodorov s jeho konspiračními teoriemi. Koncem roku 2014 Fjodorovovo Hnutí za národní osvobození (NOD) vstoupilo do koalice Antimajdan, k jejíž agresivním pěšákům se řadili i prokremelští kozáci a Noční vlci, gang motorkářů v kožených bundách loajálních Putinovi.

Fjodorov sice nikdy otevřeně nevyzýval k násilí proti opozici, při mnoha příležitostech mi však řekl, že by „chápal“, kdyby lidé měli pocit, že nemají jinou možnost než fyzicky napadnout „Západem placenou pátou kolonu“.

Ostatní členové NOD se vyjadřovali expresivněji. „Vy Britové jste všichni neřádi!“ křičel statný aktivista NOD, celý brunátný vztekem, když jsem se snažil o rozhovor se členy hnutí v ulicích Moskvy. „Vy a Američani chcete zničit Rusko!“ Namířil směrem ke mně masitý prst. „Já z tebe a z té tvé páté kolony nadělám sekanou!“

Jeden významnější člen NOD, který se představil jako Alexej Pisarev, mi o něco klidnějším tónem, avšak neméně hrubým slovníkem řekl, že „pátá kolona je horší než švábi“. „Jsou možná Rusové, ale jsou nepřátelé. Musíme je vyhnat.“

Vedle téhle nové úderné síly Kremlu působila proputinovská mládežnická organizace Naši z první dekády jednadvacátého století jako nevýrazní liberálové. „Členové NOD nás často napadají na ulici. Jednou na nás dokonce házeli pytlíky s exkrementy,“ vyprávěl mi opoziční aktivista Mark Galperin a krčil přitom zhnuseně nos.

Rychle začínalo být jasné, že revoluce na Majdanu rozhodně nebude katalyzátorem, který spustí podobnou vzpouru v Rusku. Ve skutečnosti byl Majdan pravděpodobně to nejhorší, co se mohlo protiputinovskému hnutí stát.

Správný umělec pro dobu deziluze

Jak tlak sílil, protesty v Rusku byly čím dál pochmurnější. Zmizela živá, karnevalová představení Pussy Riot. Namísto nich na scénu vystoupil vychrtlý a vyholený umělec Petr Pavlenskij, jehož specialitou byla „živá bolest“.

Na konci roku 2014 se Pavlenskij svlékl donaha, vylezl na střechu Serbského psychiatrického centra a – k hrůze diváků dole v ulici – velikým kuchyňským nožem si uřízl ucho. Zatímco mu krev stékala na krk a hruď, Pavlenskij, očividně lhostejný k bolesti a chladu téměř mrazivému, zůstal na střeše asi dvě hodiny, než ho konečně odvlekli ozbrojení policisté.

Jeho čin sebepoškození reagoval na to, že Kreml (podle opozičních aktivistů) na potlačení disentu opět začal zneužívat psychiatrii. Při dalších performancích se Pavlenskij nahý ovinul ostnatým drátem před petrohradskou radnicí (rodištěm nechvalně známého zákona proti „propagaci homosexuálního životního stylu“) a dlouhým ostrým hřebem si přibil šourek k proslulé kostkové dlažbě na Rudém náměstí (tato jeho akce je nejznámější), aby upozornil na politickou apatii.

„Pavlenskij je ten správný umělec pro naši dobu deziluze. Je ponurý, ukázněný, soustředěný a ochotný podstoupit bolest,“ napsala členka Pussy Riot Tolokonnikovová.

V Putinově novém Rusku to znělo jako recept na přežití.

Ukázku z knihy britského novináře Marca Bennettse: Zničím jim život, Putinova válka s opozicí uveřejnil HlídacíPes.org.