Vladimir Putin pronesl na setkání Valdajského klubu projev, který je v normálních zemích hodnocen jako jeden z jeho slabších. Mnoho frází, odtrženost od reality a samé lži. Rusko normální zemí není, takže tam je třeba Putinovy takzvané myšlenky chválit.
K poklonám Putinovu myšlení se na stránkách webu Vzgljad připojil i jistý Timofej Vjačeslavovič Bordačov, což není divu, protože je to programový ředitel Valdajského klubu, takže jak by mohl nesouhlasit s hlavní hvězdou svého podniku. Bordačov, který je titulován také jako politolog a odborník na mezinárodní vztahy, v podstatě opakuje už poněkud omšelé teze současného Kremlu, že za válku na Ukrajině může mocichtivý Západ, který má touhu po světovládě. Podle Bordačova z toho ale Rusko vyjde posíleno, protože všechny problémy zvládne a postavení Západu bude upadat.
Na začátku svého článku se chvilku věnoval provozování kultu osobnosti a obdivuje Putina. „Ještě nikdy si vůdce mocnosti, která je v akutním konfliktu s tolika protivníky, nenašel čas na důkladný rozhovor s akademiky a názorovými vůdci z různých zemí,“ tvrdí Bordačov. Ty akademiky a názorové vůdce, kteří byli ochotni na takový klaunský podnik dorazit, si dovedeme docela dobře představit.
Programový ředitel mimo jiné sdělil, že monopolní postavení Západu „spočívá z velké části v jeho schopnosti kontrolovat globální finance“ a fungování celé světové ekonomiky, a proto se snaží odstřihnout Rusko „od transakčních mechanismů ovládaných USA a Evropou“. Tím se prý ale schopnost Západu vyčerpala.
„V budoucnu bude globální finanční systém tvořen několika nezávislými centry, která ostatním poskytnou potřebnou svobodu volby a konkurenci. Čím více jich bude, tím lépe, protože za posledních 30 let jsme měli spoustu příležitostí přesvědčit se, že monopolismus není jen zlem, ale absolutním zlem, pokud jeho držitelé sledují politické zájmy,“ říká ruský politolog.
Kromě toho se domnívá, že „mezinárodní kontext je nyní na straně Ruska, které se osudem stalo prvním, kdo musel čelit Západu ve vojensko-diplomatickém konfliktu kvůli ukrajinské otázce“. „A otázka nyní nezní, zda Západ prohraje – je historicky odsouzen ke ztrátě svého monopolního postavení ve světě. Pro Rusko je nejdůležitější, jak z této konfrontace vyjdeme my sami, jak se stát, společnost a národní hospodářství vzchopí a posílí,“ dělá si Bordačov naděje a není jasné, z čeho je čerpá.
Jednu z příčin toho myšlenkového zmatku nejspíš najdeme v tom nenápadném obratu o „ukrajinské otázce“. Žádná ukrajinská otázka ale neexistuje. Otázku si klademe, když něco nevíme a není to jasné. Rusko ale přepadlo sousední zemi, porušilo mezinárodní právo, okupuje cizí území a dopouští se válečných zločinů. Bordačev buď nic nepochopil, nebo vědomě lže. Ve výsledku je to jedno. Pokud má takové východisko, k ničemu rozumnému nedojde.
Rusko by si nejspíš rádo zachovalo aspoň nějaké zdání mezinárodní významnosti, ale kromě jaderných zbraní už na jeho straně nic není. Jeho armáda se ukázala jako mnohem slabší, než se myslelo, což vidí v Číně i Indii a vidí to i v bývalých republikách SSSR. Muset nakupovat drony v Íránu je jedním z příznaků slabosti někdejší velmoci. Ekonomika je slaboučká a sankce ji postihly. Demografie Ruska je mizerná a válka to ještě zhorší. Evropa pochopila, že na Rusko jako obchodního partnera není spoleh, a vydírání plynovým kohoutkem nezabralo. Na úplatky různým pátým kolonám v zahraničí se ale prostředky najdou. Na to měli peníze i za Stalina v SSSR, zatímco vlastní lidé trpěli hladem.
V Moskvě si dali gól do vlastní branky. Jako partnerovi jim už nikdo soudný nebude věřit. Nikdo také neví, kdo bude v Kremlu jako vládce sedět za pár měsíců, a do spojenectví s panstvem z tak chatrného paláce se nikdo nehrne. Výklady o tom, jak je Rusko pro dialog, neřídí se ideologií a nezasahuje do jiných kultur, jsou směšné. Právě Ukrajina je ukázkou toho, co všechno dělá Rusko přesně naopak.
Vyplatí se ale podobné nesmysly z úst zideologizovaných činitelů číst, protože to ukazuje, se s lidmi, kteří žijí v izolaci od reality, se nic rozumného dohodnout nedá.