Ministryně financí Alena Schillerová (ANO) FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Ministryně financí Alena Schillerová zdůrazňuje, jak velkoryse pomáhá živnostníkům poškozeným vládními zásahy. Ve skutečnosti pracuje metodou pokus-omyl, neustále mění názory a její poslední návrhy státní pomoc drobným podnikatelům zhoršují. Hodlá prý rozpohybovat trh s byty, a přitom prodražuje hypotéky.
Chaos a názorová nekonzistence se projevuje nejen u premiéra Andreje Babiše, který byl zřejmě z těchto důvodů takticky stažen z tiskových konferencí, ale stále viditelněji i u mistryně financí Aleny Schillerové. Zvláště v současné krizové situaci je zřetelné, že spíše než političkou s vizí je loajální úřednicí bez kreativního rozhledu a hlubší orientace v problému, ve kterém se dnes nacházíme.
V Babišových stopách
Schillerová jeden den něco vyhlásí v médiích a vzápětí svoje nápady bez mrknutí oka mění, nebo je opouští jako neprůchodné. To je případ povinného odkladu splátek úvěrů o půl roku, který narazil na odpor bankovního sektoru. Neustále se měnící podmínky a amatérské kutilství jen ztěžují rychlou pomoc těm, kteří byli vládními zásahy nejvíce postiženi.
Ministryně financí si osvojuje některé opoziční náměty, které původně odmítala jako nereálné. Patří mezi ně odklad rozjezdu třetí a čtvrté vlny EET, přímý finanční příspěvek živnostníkům nebo zrušení daně z nabytí nemovitosti. Jenže zůstávají v polovině cesty, nebo jsou „kompenzovány“ vlastními nápady, které východiska z krize naopak zhoršují.
V současné situaci, kdy vláda ze dne na den zakázala podnikání stovkám tisíc malých firem a živnostníků, je absurdní trvat na existenci EET, jejíž přínos do rozpočtu byl i tak sporný a zanedbatelný. Zvláště dnes, kdy ministerstvo financí neví, zda bude letošní rozpočtový schodek 200, nebo 600 miliard korun.
Představa, že se něco vylepší tříměsíčním odkladem rozjezdu EET pro stovky tisíc řemeslníků, podnikatelů v nejvíce zasažených službách, malovýrobě či dokonce přetížených lékařů, je krystalickým projevem zvrácenosti státní byrokracie. Rozumná vláda by měla lidem v těžké situaci ulevovat, nikoli jim nakládat nové povinnosti.
Obrat se státním příspěvkem
Čerstvým příkladem nekompetentního rozhodování Aleny Schillerové je vývoj kolem přímého příspěvku živnostníkům. Původně ho avizovala ve výši 15 tisíc korun pro všechny a za každý měsíc trvání krizových opatření.
V této podobě ministryně představovala finanční pomoc ještě v nedělní Partii (29. 3. 2020) společně se svým kolegou z hnutí ANO Karlem Havlíčkem. „Děláme, co můžeme. Finanční správa už se na to chystá, aby ty peníze začala vyplácet, aby byl jednoduchý formulář,“ ujišťovala.
O tři dny později bylo všechno jinak. Vláda schválila pouze jednorázový příspěvek ve výši 25 tisíc korun doplněný o pro mnohé živnostníky nesplnitelné podmínky. Patří mezi ně prokázání meziročního poklesu tržeb za první čtvrtletí o deset procent nebo loňské minimální hrubé příjmy ve výši 180 tisíc korun.
Co nejspravedlivější systém?
Fakticky snížená finanční podpora by tak náležela výrazně menšímu okruhu živnostníků, což vyvolalo bouřlivou reakci opozice a podnikatelského sektoru.
Ministryně financí poskytla médiím bizarní reakci, že jejím cílem bylo vytvořit jednoduchý, rychlý a přitom co nejspravedlivější systém, dostupný všem postiženým živnostníkům. „Pokud se nezanedbatelná část zasažených OSVČ do kritérií z různých důvodů nevešla, tak spravedlivý nebyl. Pracujeme na úpravě,“ připustila na Twitteru.
To je typický příklad rozhodování Babišova kabinetu, kdy se nelze zbavit pocitu, že tohle už není možné a jde jen o aprílový žert. A je příznačné, že na tento paskvil při projednávání ve vládě nereagoval ani bývalý předseda Asociace malých a středních podniků a živnostníků Karel Havlíček, který pro podnikatele, jež dříve formálně zastupoval, prakticky nehnul prstem.
Neschopnost, nebo záměr?
Bez ohledu na to, jak tento příspěvek dopadne a kolikrát se ještě změní, je dosavadní pomoc vlády malým a středním podnikatelům jen symbolická, a už je čas začít klást otázky, zda nejde o záměr. O tom svědčí modelové příklady provozoven, které musely zavřít a jejich tržby ze dne na den spadly na nulu.
Předseda Strany soukromníků Petr Bajer uvedl příklad zavřené restaurace se čtyřmi zaměstnanci, jejíž majitelé by zůstali v měsíční ztrátě 60 tisíc korun, pokud se odečte dosud schválená pomoc státu od fixních nákladů. O ušlém zisku a nabíhající druhotné platební neschopnosti nemluvě.
V této situaci vláda změnou právního rámce, podle kterého bude nadále přijímat krizová opatření, přístup poškozených podnikatelů k náhradě škody výrazně ztížila.
Ta daň nikdy nedávala smysl
Podobně si ministryně Schillerová počíná v oblasti bydlení. V téže nedělní Partii oznámila, že chce zrušit daň z nabytí nemovitosti ve výši čtyř procent, kterou dnes platí kupující. „Myslím, že je potřeba trochu pomoci lidem při pořizování bydlení. Ceny bytů by možná mohly trochu klesnout a trh by se mohl rozpohybovat,“ uvedla.
Zároveň dodala, že „je to daň, která jí nikdy nedávala smysl“. To je v přímém rozporu s jejím chováním, kdy do této doby blokovala návrhy opozice na její zrušení. Jenže zároveň navrhuje zrušit daňové odpočty na úroky z hypoték, čímž je fakticky prodraží.
Ministryně uvedla příklad koupě bytu za pět milionů korun, při které by kupující na dani ušetřil 200 tisíc. Jenže pokud by si na něj vzal čtyřmilionovou hypotéku na třicet let, přišel by kvůli zrušené odečitatelné položce o 187 tisíc, tedy nula od nuly pojde.
Lidé s hypotékami by si pohoršili a nastal by pravý opak toho, co Schillerová avizovala. Za těchto okolností by stát nahrával spekulantům, kteří by byty skupovali a několik let si je podrželi, než zase začnou ceny růst.
V této souvislosti lze vzpomenout na volební heslo ANO, že jsme schopný národ, jen nás řídí nemehla. O to tragičtěji to vyniká právě dnes, v době koronavirové krize, která tvrdě nastavuje zrcadlo výkonu Babišových „odborníků“. Zmatečné působení premiéra Andreje Babiše a ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha je přitom jen špičkou ledovce.
