GLOSA / S časem Vánoc je v našich končinách pevně spojen fenomén klasických pohádek, které společně sledují malé děti i dospělí. V čase klidu a míru vám proto i my přinášíme pohádkovou variaci zasazenou do kontextu nedávné minulosti i přítomnosti. Snad i naše realita bude mít dobrý konec .

Varování: Podobnost hlavních postav s jejich reálnými předobrazy je čistě záměrná!!!

Žil byl kdesi kdysi jeden zvláštní chlapec. Říkejme mu třeba Andrej. Byl vykutálený a mazaný jako liška. Avšak vláda časů, v nichž se mu tuze dobře dařilo, uchýlila se ke svému konci,  a i jeho rodná země mu začala býti malá.

I pomyslel si proto: „Pro tohle hloupé knížectví je mě škoda.“

A tak,  vybaven zkušenostmi s obchodem s fosfáty a průpravou od hodných strýčků ze Státní bezpečnosti, vydal se za štěstím do nebohého knížectví za řekou Moravou.

A zde se mu opět tuze dařilo. Dukáty se hromadily, lány polí rozšiřovaly. Co na tom, že občas jejich původní majitelé o žebrácké holi vydati se na vandr do světa museli. Gruntů přibývalo jako hub po dešti,  a tak dokonce i na tenis za kmotříčky se občas vypraviti mohl. Tehdy toho mládence, z něhož stal se bohatý agrobaron, napadlo, jaké jiné kratochvíli by se ještě mohl věnovat, aby pečení holubi do pusy ještě více létali.

Napekl proto, nikoli buchty, jak to tak v českých pohádkách bývá, ale koblihy, a vyrazil nakoupit si lepší budoucnost. Nikoliv však pro ono knížectví a jeho dobrý lid, ale pro sebe.

A lhal a lhal a lhal, až se mu od úst prášilo. 

Do svých lží se tak zamotal,

až sám uvěřil, že Green Deal celou noc vetoval.

Škoda jen, že ho ve skutečnosti sám schválil,

všechny úspory knížectví v peci spálil,

budoucnost mu projedl,

spoustu pokusů zavděčit se lidu provedl.

Živnostníkům slíbil klid,

však zaklek‘ na ně úředník.

Tvrdil, že je manažer,

ale za covidu pohořel.

Důchodovou reformu?

Pche, raději přidat leckomu!

Když ve své knize tiše snil,

korespondenční volbu přislíbil,

jak mu však nebyla vhod, 

klidně do ní kop‘.

Míti více zdrojů plynu?

Ani nápad, radši koupil tamburínu.

Lidem na ni často hrál,

aby neslyšeli, když zas lhal a lhal a lhal.

Ale na úplatečky, na dárečky, to byl Andrej panečku chlapík. A tak se rozdávalo, uplácelo a rozdávalo, až jednou na Andreje a jeho věrné lokaje vykoukla z truhlice s knížecími penízky jen jedna dobře vypasená myš – to od toho, jak i ona si mohla na dluh debužírovat a čerpat dotaci na inovativní návnady do pastiček na myši.

A možná by  v tom knížectví spokojně vládl dodnes, jenže si ho do pekla čert odnesl. Protože už se na to všechno nemohl dívat.

Ne, milí čtenáři, neodnesl si ho čert, nežijeme v pohádce. Stopku jste mu vystavili vy, voliči, a to hned třikrát.

Dali jsme mu za vyučenou ve sněmovních volbách, v senátních a obecních, a dokonce i v prezidentských volbách. A máme na to porazit ho znovu, a to jednou provždy! Protože každé malé dítě ví, že lež má krátké nohy, a že kdo lže, ten i krade a do pekla se hrabe!