Miloš Zeman hodiny netrpělivě čekal v královnině salonku. Věděl, že od královny obdrží státní vyznamenání. Na hlavě měl růžový klobouček, který mu byl na pozvánce předepsán jako dress code. Teprve kvečeru se dobelhalo Její Veličenstvo Alžběta II.

Sluha hbitě ohlásil českého prezidenta: „Bětko, máte tady Zemana.“ Královna, kterou zjevně postihla viróza, se moc omlouvala: „Nemohu za zpoždění. Všechno zvoralo řízení letového provozu.“

Český prezident měl již v důsledku dlouhého čekání žízeň. „Mohl bych dostat napít?“ zeptal se. „Jistě, jistě. Žán, doneste Zemanovi minerální vodu z nedaleké londýnské kavárny!“ A žán tu byl skutečně během chvilky s minerálkou. Zeman uctivě poděkoval a nesrozumitelně zamrmlal něco jako „když je nouze nejvyšší…“. Chtěl totiž ovocnou limonádu.

Jenže v tom vtrhl do místnosti ruský důstojník ověnčený čerstvými vyznamenáními z bojů na východní Ukrajině, proběhl mezi královnou a Zemanem a drze ukradl českému prezidentovi pití. „Ten ruský voják mi sebral vodu!“ podivil se Zeman. „Já jsem žádného ruského vojáka neviděla. Tady ruská armáda nepůsobí. A už vůbec ne s vyznamenáním z Donbasu. Co by ruská armáda dělala na Donbasu?“ prohlásila razantně královna. „Jak víte, že měl ten voják vyznamenání z Donbasu?“ podivil se Zeman. „To jsem jen tak tipovala,“ opáčila královna a pokračovala: „By the way (mimochodem), máte vůbec lustrační osvědčení, Zemane? Jinak bych vás vůbec neměla pouštět dál.“ Zeman i jeho sluha Ovčáček, který dosud čekal opodál a pouze přikyvoval Zemanovým slovům, jak bylo dohodnuto v jeho pracovní smlouvě, tedy neochotně předložili lustrační osvědčení.

Všichni tři a žán pak vstoupili do salónku pro hosty. Uprostřed místnosti seděl americký ambasador. Zeman mu zamával. „Komu máváte, Zemane?“ otázala se královna. „Přece americkému velvyslanci.“ „Ale já tady žádného velvyslance nevidím. Asi je neviditelný. To jste ho viděl někde vlevo dole, ne?“ řekla s nenápadným úsměvem královna a mrkla na velvyslance.

Královna se usadila. „Žán, doneste mi popelníček.“ „Ale královno, tady se kouřit nesmí. Můžete dostat pokutu až 50 tisíc korun.“ „To nevadí, žán, to jde ze státního. Jako správná monarchie máme korun dostatek.“

„Neměla byste tolik kouřit a měla byste víc lyžovat,“ poznamenal Zeman. Královna se ale nedala: „Vypadám šarmantně, tak co mě budete poučovat, Zemane!“

Panu prezidentovi vyschlo v krku. „Mohl bych požádat ještě o pití?“ Ale hned jak obdržel vodu z kohoutku, přiřítili se ruští disidenti a vodu mu sebrali.“ „Co tady dělají ruští disidenti?“ rozčílil se Zeman. „Přestaňte si vymýšlet, v Rusku žádní disidenti nejsou,“ reagovala s ledovým klidem královna, stoupla si a foukla Zemanovi do tváře cigaretový kouř.

„Dostali jste se sem s Ovčáčkem vůbec legálně? Máte pasy? Víte vy vůbec, co to jsou pasy?“

„Máme asi Zemanovi připravit u příležitosti udělení státního vyznamenání slavnostní večeři, jak velí staletá tradice, že jo?“ přerušil královnu žán. „Ale prdlajs. Každé pravidlo musí mít výjimku,“ rozhodla královna. „Tady Zeman, ten to má blbý, musí dodržovat ústavu, ale já jsem královna.“

Na pokyn královny se pak všichni odebrali do slavnostního sálu, kde se odehrávají ceremoniály při udělování státních vyznamenání. Na pódiu v křesle pro Zemana seděl jistý čínský komunista a hlediště bylo plné královniných kamarádů, kteří přišli na mejdan. „No tak postojíte, Zemane. Náš ředitel protokolu Fridríšek fetuje, tak to asi popletl,“ vysvětlila královna. „A srovnej si ten mikrofon, máš ho obráceně,“ ukázala královna svou holí na připravený mikrofon.

Český prezident už byl nervózní a tak požádal, zda by mu mohlo být vyznamenání uděleno rychle. „Jaké vyznamenání? Já jsem vám žádné vyznamenání neslíbila. To jste si asi přečetl jenom na oficiálním twitteru Buckinghamského paláce. Žán tam občas píše blbosti.“

Když pak královna vyhnala českou delegaci holí, svěřil se Ovčáček Zemanovi: „Ta královna se chová jako dobytek. Ještěže sloužím u vás, Zemane.“