Twitterové chování Andreje Babiše juniora pohoršuje twitterovou bublinu, v níž se pohybují i novináři, kteří podivným způsobem hrají do karet dosavadnímu premiérovi. Tato podezřelá souhra jim ale nebrání považovat svůj úhel pohledu a své mediální výstupy za tu nejkvalitnější novinařinu. Jako by šlo rovnou o svatý grál. A tak se stalo, že se tito novináři jali „zjišťovat“, cože to Andrej dělá a proč. Došli pak ke stejnému názoru jako jeho otec, který tvrdí, že Andrej junior byl zneužit. Jen bohužel neobjevili toho, kdo jej zneužil doopravdy, například k dotačnímu podvodu v kauze Čapí hnízdo.
Andrej Babiš junior se vrátil do Ženevy ke své matce, protože nemá vlastní finance. Honorář, který jsme mu poskytli za přípravu knihy, která je téměř dokončena, rozhodně nebyl v takové výši, aby stačil na dlouhodobé placení nájmu a další život. Ačkoli se juniorovi v Česku líbilo, měl tu přátele a konečně se mohl i bavit, chodit ven a socializovat se, rozhodl se, že si pro něj podřadnou práci nenajde, protože je hrdý na to, že vystudoval leteckou školu v USA. To už je ale na něm.
Když nám v červenci Andrej Babiš junior řekl, že pojede pomáhat na Moravu, šlo o věc, která vedla spíše k obavám. Nikdo nemohl odhadnout, co udělá jeho otec a samozřejmě také pan Protopopov, dvakrát odsouzený člověk, který Andreje juniora odvezl na Ruskem okupovaný Krym. Když ale Andrej přijel, ukázalo se, jak mu změna prospívá, hlavně proto, že předchozí měsíce a roky byl zavřený doma se svou matkou, která bohužel propadla konspiračním teoriím a stále podporuje svého bývalého manžela.
Andrej měl navíc oporu ve své kamarádce Haně z Nového Zélandu, kterou později některá média označila za podvodnici, a tak s ní na základě těchto informací Babiš junior přerušil veškeré kontakty. Tato žena má však největší podíl na tom, že se podařilo uveřejnit celou pravdu o tom, co současný předseda vlády provedl svému synovi. A také to, že tento syn mohl konečně vypovídat na policii. Hana několik měsíců Andrejovi pomáhala s komunikací, radila mu a hlavně mu byla oporou, kterou on sám nikde jinde neměl. Nepomáhal mu totiž v naprosto strašné osobní situaci nikdo z jeho rodiny, byl izolovaný a osamělý. Takhle to totiž u Babišů funguje.
Když Babiš junior přijel do Česka, největší starostí novinářů, kteří jsou mentálně napojení na marketing a mentalitu hnutí ANO, nebylo to, jak moc mu bylo ublíženo, ale to, zda jej náhodou někdo nevyužívá, aby ovlivnil volby. Mediální hradba údajně seriózních novinářů (čest výjimkám) spolu s holdingem Agrofert a jeho zaměstnanci v Mafře podporovala řeči o tom, že Andrej junior je vlastně nesvéprávný hlupáček, kterého „si někdo vodí“. Není jasné, zda tito komentátoři postupovali podle známého rčení podle sebe soudím tebe, ale je to pravděpodobné. A nezměnilo se to ani po dvou odborných posudcích o Andrejově zdravotním stavu, jež zpochybnily diagnózu paranoidní schizofrenie, kterou veřejně deklaroval jeho vlastní otec. Přitom z hlediska veřejného zájmu vůbec nejde o to, zda je nemocný, či zdravý, ale jen o to, zda nebyla pošlapána jeho lidská práva. To by bylo totiž to klíčové téma pro novináře z civilizovaného světa. A právě v této věci nám všem mělo jít o pravdu, protože se zde pravda dotýká klíčové otázky o morálním profilu držitele politické moci. Jenomže řadě příslušníků našeho řemesla nešlo o pravdu, ale o úspěch na twitteru, a jak se dnes také ukazuje – o konkurenční boj. Protože skousnout, že některé informace od Andreje má deník FORUM 24, je pro některá jiná média velmi složité. I proto se dnes snaží nás poškozovat a podporují Babišův mýtus o zneužití jeho syna ve volebním boji. Všechno, co jsme o Andreji Babišovi publikovali, bychom přitom napsali i bez voleb a napsali bychom to znovu.
V této kauze se naši kritici zaštiťují údajnou novinářskou etikou. Novinářská etika se přitom podle této podivné skupiny – zleva od Apoleny Rychlíkové a Deníku N až doprava k pánům Půrovi a Zahradilovi – vyznačuje tím, že se nemáme stavět na stranu slabšího proti silnějšímu a že člověk nepomůže tomu, kdo to potřebuje. Přitom registrujeme, že do této jejich etiky se zároveň nevejde aktivní obrana demokracie proti autoritářství. Měli bychom tedy upozornit na to, že zde existují i zcela odlišné názory. To, co jsme v tomto případu dělali kromě publikovaných textů, nesouvisí s novinářskou etikou. Je totiž normální, že se rozhodnete někomu pomoci. Přitom z toho neplyne žádný závazek a žádná zodpovědnost za chování toho, komu bylo pomoženo. A radovat se z toho, že se teď někdo chová hloupě, což hraje do karet předsedovi vlády, je neetické, ať už je člověk v jakékoli pozici. U novinářů je to ještě smutnější, ať tomu na twitteru tleská kdokoli.
Z hlediska veřejného zájmu není relevantním tématem, co nyní dělá na twitteru premiérův syn, ale to, co udělal svému synovi premiér. Nepřísluší nám zakazovat někomu, aby se na sociálních sítích choval hloupě či vulgárně, ačkoli tím sám poškozuje svoji důstojnost, na které mu jinak velmi záleží. Andrej Babiš junior je svéprávný muž, který má právo shazovat sám sebe, jak se mu zachce. Má také právo se zlobit, protože se mu stále nedostalo žádné kompenzace za to, co mu provedl jeho otec. A někteří čeští novináři se místo otázek namířených na premiéra zajímají o to, kolik že junior dva měsíce platil nájem, a místo Andreje Babiše obviňují našeho šéfredaktora Pavla Šafra, který spolu s dalšími lidmi za Andrejem juniorem po celou dobu stál. To je skutečně bizarní obrázek české mediální krajiny. A vypovídá hlavně o tom, že bojovníci za etiku vůbec neřeší, kdo je či není oběť a co se to vlastně stalo. Nechtějí řešit křivdy, utrpení a bolest. Chtějí mít prostě „zjištění“. A za toto zjištění pak od svých přátel z twitteru dostanou cenu. Tak jim k ní dopředu gratulujeme.