Řídit stát jako firmu. Jsme schopný národ, jen nás řídí nemehla. Prostě to zařídíme. Vzpomínáte na všechna tahle ambiciózní hesla z dílny marketingového oddělení hnutí ANO? My taky. Jenomže je tu takový drobný problém. Reklamní hesla se Babišovi a jeho týmu podařilo natolik vzdálit od reality, že nezbývá, než se mu smát.

Začněme Prahou. Když před čtyřmi lety nastoupila do vedení magistrátu Adriana Krnáčová (po dlouhých měsících hledání vhodného lídra), bylo jasné, že bude legrace. Ale to, co v hlavním městě sledujeme dnes – tedy ne stagnaci, ale naprostý rozklad -, to překročilo všechna myslitelná očekávání. Zkuste hlavním měsem projet autem! Ne, opravdu to nejde.

Pak tu máme zahraniční politiku. Tedy alespoň to, co z ní zbylo, protože ministra zahraničních věcí pro jistotu nemáme vůbec, na poloviční úvazek to totiž vzal Jan Hamáček, který pravděpodobně čeká na to, až budeme mít jiného prezidenta, protože stále trvá na kandidátovi, který byl odmítnut. Odpovědnost ale nese premiér. Ten premiér, který píše na Twitter, že naše země nebude solidární s Itálií a nepřijme ani jednoho uprchlíka. Jenomže Babiš neví, že to, co Marek Prchal přes sociální sítě sděluje veřejnosti, nečtou jen jeho voliči a Jiří Ovčáček, ale také celý svět. Takže jsme nečitelní, nedůvěryhodní a spolu s podezřelým uskupením zvaným V4 zrazujeme své partnery.

Třešničkou na dortu neschopnosti je ale vláda. Po téměř devíti měsících získala důvěru a kromě chybějícího šéfa diplomacie už skončili dva ministři: Taťána Malá na spravedlnosti a Petr Krčál na ministerstvu práce a sociálních věcí. Tyhle lidi hledal Andrej Babiš (protože je úplně jedno, kdo je z jaké strany, odpovědnost prostě nese předseda vlády) tři čtvrtě roku. Dovedete si představit, kdo by na ministerských postech asi seděl třeba po měsíci? Monika Babišová? Možná.

Babiš dokázal, že volební hesla stále platí. Ano, už je líp. Řídí nás totiž nemehla.