Celé dny držel tenhle chlapík Českou republiku v napětí, v jaké zdravotní kondici a jestli vůbec ještě má tahle země hlavu státu. Paradoxně kdyby to nedělal, tak kromě části novinářů a policie, která se jím zabývá kvůli podezření z dotačního podvodu při výstavbě penziónu v lyžařském areálu v Osvětimanech, by jeho jméno patrně znal jen málokdo. Ano, je to on, Vratislav Mynář. Muž, který překvapivě nabídl veřejnosti klíčový a nesmírně skličující důkaz proti svému nadřízenému a prezidentovi ČR Miloši Zemanovi.

Nic proti tomu, že trestně stíhaný vlekař a kancléř bez odpovídající bezpečnostní prověrky neumí a nechce odpovídat na dotazy novinářů a všechno musí číst. Nic proti tomu, že se zaštiťuje zdravotními zájmy těžce nemocného seniora a vztekle kope kolem sebe, protože ho téměř všichni političtí hráči opustili.

Mynáře neopustili proto, že by se choval jinak, jak jsme u něj zvyklí, ale proto, že už se kauza Zeman stala pro některé nejmenované politiky ANO zbytečnou politickou přítěží. Stejně jako se politickou přítěží stal prezident, jehož ústavní vrtění Andrejem Babišem pozbylo v povolební mapě už jakýkoli význam.

Dále čtěte

Zeman má světlé chvilky, Ovčáček se modlí a Mynář rozhoduje. A tragické hradní tajemství je prozrazeno

Jsme průměrem pěti lidí, se kterými trávíme nejvíce času. Tak zní slavný příměr pro lidi v osobních i pracovních vztazích.

Akt dehumanizace

Pro Mynáře to musí být tragická osobní situace. Vždy jenom sloužil Zemanovi a nikdy nemusel za nic nést přímou odpovědnost. Vždy stál v mocenském stínu svého nepřehlédnutelného šéfa a díky tomu se mohl věnovat svému podnikání, lépe řečeno kšeftům a mocenským intrikám.

Teď, když ho nasvítily kamery, se cítí krajně nejistě a dělá fatální chyby. Na první pohled chrání informace o zdraví svého prezidenta, a ve stejné chvílí se odvolává na to, že všechny stopy vedou k zákazu samotné hlavy státu.

Na první pohled chrání důstojnost a čest Miloše Zemana, a ve stejné chvíli pustí veřejnosti video, ve kterém definitivně rozmetá poslední zbytky institucionální a lidské důstojnosti Miloše Zemana. Pohled na těžce nemocného a téměř úplně bezmocného prezidenta je neuvěřitelně sprostým aktem dehumanizace lidské bytosti a zároveň tím nejpádnějším důkazem pro dočasné odejmutí výkonu prezidentské funkce.

Zeman přes palubu

Jediné, co se dá s nutnou dávkou cynismu pochopit, je úplně nový fakt: Mynář už nezachraňuje svého prezidenta, ale jenom svou kůži před tajnou službou a policií, a dokáže při tom poměrně rychle shodit a potopit i těžce nemocného Miloše Zemana.

Mynář byl, je a zůstává věrným žákem svého učitele, který byl nemilosrdný až krutě cynický ke všem svým politickým (ne)přátelům, kteří se mu znelíbili. Tahle schopnost vymazat takového člověka ze svého života, a to dokonce i po jeho smrti (kupříkladu Miroslav Šlouf, Stanislav Gross), byla pro Zemana charakteristická a příznačná.

Bez ohledu na to, že my ostatní můžeme p. Zemanovi přát jenom zdraví a p. Mynářovi brzký konec ve funkci a spravedlivé vyšetření jeho kauz, zůstává tu jedno nemilosrdné poznání. Je to až smutné, je to až děsivě symbolické, ale Miloš Zeman si svého Vratislava Mynáře naprosto zaslouží.