Koalice SPOLU (ODS, TOP 09 a KDU-ČSL) a Piráti/STAN se pilně připravují na převzetí moci po říjnových parlamentních volbách. Představují volební programy, kandidáty a profilují se ve zbylých kritických médiích jako systémová alternativa vůči Andreji Babišovi, který si pod praporem protikorupční revoluce udělal z Česka zcela bezostyšně dojnou krávu pro jedinou firmu, a to ještě vlastní. Je však dobré vidět dál o pár měsíců a o pár kilometrů na východ, kde protikorupční revoluce, personifikovaná do masového odmítnutí jednoho vůdce a jedné prohnilé partaje, končí aktuálně v úplných troskách.
Fico odchází…
Slováci hnali v loňských parlamentních volbách Roberta Fica a jeho Směr-sociální demokracie hlavním východem. Dvanáct let bezskrupulózní korupce v přímém přenosu, vlády jedné jediné strany a „našich“ lidí ve státní správě a policii a jakákoliv absence programu a vize pro budoucnost, to všechno se naplnilo mírou vrchovatou. Nová, protikorupční vládní koalice (OĽANO, SaS, Sme Rodina a Za ľudí) získala po triumfálním volebním vítězství absolutní a bezprecedentní ústavní většinu v poslanecké sněmovně, slibovala volné ruce pro bezpečnostní složky a ekonomicko-sociální reformy pro daňové poplatníky.
…a Fico se vrací
Rychlý střih po roce je však děsivý: Na spadnutí je referendum o předčasných volbách, které podpořilo v petici téměř 600 tisíc lidí, nové vládě nevěří víc než osm z deseti Slováků, drtivý náskok v preferencích má Hlas-sociální demokracie Petra Pellegriniho, bývalého premiéra a volebního lídra Směru. A dokonce policie začala řešit – po desítkách oligarchů, kmotrů a politiků s přímými vazbami na Ficův Směr-SD – už i představitele nové moci. Ten samý Fico, který se musel třást hrůzou z toho, jak policie loví a zavírá větší a větší ryby z jeho nejbližšího okolí, tak útočí na vládu kvůli podezřením z korupce a otevřeně zastrašuje policii a soudy. Kdyby to nebylo k pláči, bylo by to k zápisu do Guinessovy knihy rekordů.
Trapnost v přímém přenosu
To, co potkalo novou slovenskou vládu, může v bleděmodrém potkat rovněž dnešní českou opozici. Nová vládní koalice otrávila své voliče permanentními hádkami mezi stranami a osobními invektivami. To nebylo tím, že by neměla jasný společný program anebo výsledky v boji proti korupci. Program a výsledky by i měli, ale na čele s bývalým premiérem Igorem Matovičem (OĽANO) nezvládli management a především komunikaci (zejména Matovič a ministr hospodářství za SaS Richard Sulík) protiepidemických opatření. Koaliční rada byla každému pro smích, všechno důležité se odehrávalo v přímém přenosu na brífincích a na sociálních sítích, před očima nechápajících a následně i ubývajících voličů.
Všichni proti všem
To se nezměnilo ani po vynuceném odchodu Matoviče z funkce premiéra, protože dnes se ti samí páni a dámy veřejně hádají o státní rozpočet, koluzní vazbu, a to už nejen mezi lídry a stranami, nejnověji už i v samotných stranách. Při každé možné krizi se hned podmínečně odchází z vládní koalice, bouchá se dveřmi a padají ultimáta. MY (nová vláda) a ONI (bývalá vláda) už neplatí, rozdíly se smazaly a všechno se rozplynulo v jeden relativizující, i když krajně nespravedlivý paušální odsudek: Všichni jsou stejní a stejně zlí. Z této pointy vždy profitují autoritářské a extremistické strany, protože – jak na Slovensku i v Česku – platí, že korupce, lhaní a arogance vadí všem, ale v drtivé většině jenom voliči demokratických a liberálních stran (vyluxované elektoráty ODS a TOP 09 v posledních volbách jsou toho zářným příkladem) kvůli tomu mění své stranické preference nebo volební účast.
Ukradená revoluce
Slovenská vládní koalice si za pouhý rok nechala ukrást protikorupční étos a o proreformní image se připravila vlastní nekompetencí, žvaněním na sociálních sítích a sebestředností lídrů všech koaličních stran. Když téměř rok posloucháte, v čem všem se nedokáží shodnout koaliční lídři, ale vláda nesmí padnout, protože zase bude vládnout mafie (rozuměj Fico a Pellegrini), tak se vám jednoho milého dne stane, že to už vaše potenciální voliče přestane bavit poslouchat a je jim to už víceméně jedno. Zůstane jenom frustrace a vysoká míra pravděpodobnosti neúčasti v nejbližších volbách, čili se tak i tak nějaký ten „krstný otec“ (Fico, nebo Babiš v Česku) zase vrátí k moci.
Babiš svoji šanci nepustí
Nic nemá u voliče kratšího trvání než euforie z volebního vítězství. Nic nemá u jakékoli nové vládní koalice v demokratické zemi kratšího trvání než sebejistota, přesvědčení o své výjimečnosti a jediných správných řešeních, podpořených ultimáty a osobními invektivami. A není větší politické jistoty než té, že když se superkoalice SPOLU a Piráti/STAN předčasně rozkmotří na „nepřekonatelných osobních a programových rozdílech“, podpořených „transparentní a samovražednou komunikací“ na otevřených stranických fórech, další šanci jim Andrej Babiš dá zase nejdřív za čtyři roky.
