Internet jako nástroj svobodného šíření informací čelí zvláště v posledních letech různým úskalím. Nejjednodušší, a proto asi nejrozšířenější formu manipulace představuje organizované trollování, tedy narušování internetových diskusí nebo jejich odvádění jiným směrem.
V Číně má trollování specifickou podobu placených “internetových komentátorů”, zvaných též “padesátníci” nebo “strana padesátníků” (Wu-mao-tang 五毛党), tedy prorežimních propagandistů, kteří údajně dostávají za každý prostranický komentář půl čínského. Před časem jsme pro tento typ politických trollů navrhli označení “maoboti”. V srpnu tohoto roku se objevily materiály nasvědčující, že za správné komentáře v diskuzích na internetu mohou být “komentátoři” placeni i mnohem lépe – ba co víc, že se tato činnost pro některé stala přímo živobytím.
Organizování “internetových komentátorů” je jedním z aktivních opatření oficiální čínské mediální politiky známé jako Směrování veřejného mínění (jü-lun tao-siang 舆论导向). Tento termín se poprvé objevil v roce 1989 po demonstracích na Náměstí nebeského klidu (Tchien-an-men kuang-čchang 天安门广场). Jeho cílem je kombinací přímočaré cenzury a subtilnějšího aktivního ovlivňování veřejné diskuze ovládnout společenský diskurs v Číně. Co tento pojem ve skutečnosti obnáší, si můžeme přiblížit výběrem z několika málo bodů shrnutých na stránkách China Media Project:
Média nesmí publikovat obsah, který by byl v rozporu s politikou a duchem KS Číny.
Média by měla aktivně podporovat politiku KS Číny a usnadňovat pochopení této politiky širokou veřejností.
Liší-li se veřejné mínění od mínění KS Číny, média jsou zodpovědná za vedení veřejnosti tak, aby se její mínění s názory KS Číny shodovalo.
Zprávy, které nejsou v zájmu KS Číny, musí být zamítnuty, a média nesmí být tak troufalá, aby podobné zprávy zveřejňovala.
Média musí svým novinářům poskytnout základní znalost technik propagandy, čímž se zlepší výsledky propagandistického vedení.
Padesátníci “směrují veřejné mínění” v internetových diskuzích k podpoře stranické politiky, vlastenectví a kritice “univerzálních hodnot” jako je demokracie a lidská práva (v našich zemích známých mezi místními internetovými komentátory souhrnně jako “sluníčkářství”). Internetové diskuse nabraly zapojením “padesátníků” předvídatelný, polarizovaný ráz, jak to před časem výstižně shrnul jeden uživatel Wej-po:
“Když kritizujete Čínu, ti, co si myslí, že Čína je ve všem nejlepší, vás nazvou zrádcem a pošlou vás pryč ze země. Když jste skeptičtí vůči ostatním zemím, další skupina lidí vás rozezleně označí za ‘padesátníka’ a bude vás proklínat, abyste zemřeli spolu se systémem. Když zůstanete zticha, zbytek vás obviní, že hlásáte jenom prázdné fráze a nepřinášíte nic hodnotného.”
Letos v srpnu prosákly na veřejnost původně uzavřené internetové diskuze koordinovaných skupin placených “padesátníků”, v nichž někteří účastníci zmiňují možnost být “internetovým komentátorem” na částečný nebo dokonce plný pracovní úvazek. Představme si stručně její aktéry a jejich platy: Kchung-čung-pao-lej, údajný vedoucí skupiny, si správným komentováním vydělal 13 880 jüanů (v přepočtu necelých 50 000 Kč). Mej-süe-pchiao-siang o něco méně – 10 560 jüanů (asi 38 000). Průměrný plat čínského občana přitom činí 6 070 jüanů (tedy zhruba 21 000 Kč). Níže uvádíme ukázku jejich konverzace:
Sun-jüan-sia: “Pak tu také máme tu záležitost plného úvazku a možnost zvýšení platu.”
Kchung-čung-pao-lej: Tři vedoucí týmů ze všech míst to proberou a stanoví konkrétní návrhy.
Siao: Sdělte mi, prosím, oficiální pozici.
Kchung-čung-pao-lej: Kvůli bezpečnosti, abychom předešli únikům informací, používám hlasové zprávy. Před konferencí musíme doladit pravidla a požadavky.
Mej-süe-pchiao-siang: Ještě něco, už jsem byl odhalen, takže už se nehodí, abych se někde ukazoval a vedl veřejné debaty. Maximálně využiju kruhy svých přátel, kde budu řídit jejich debaty, a mou práci po mně převezme Suzy liu.
Kchung-čung-pao-lej: Dobře.
“Padesátnící” fungují vedle své úlohy režimních propagandistů příležitostně také jako provokatéři. Staví se do rolí liberálních uživatelů internetu, aby pronikli do soukromých skupin na WeChatu (čínsky Wej-sin 微信), čínském chatovacím programu. Jakmile se jim to podaří, snaží se udávat tón konverzaci nebo navést jednotlivé členy, aby se nějakým způsobem kompromitovali a vyprovokovali zásah represivních složek, ať už v podobě zablokování přístupu k internetu, nebo fyzického postihu ze strany policie. Politické trollování známe i z našich domácích internetových diskuzí; kritika politických stran a jejich představitelů však u nás již, nebo zatím, naštěstí není trestná.
