Jan Keller FOTO: ČTK/Krumphanzl Michal
FOTO: ČTK/Krumphanzl Michal
Není to tak dávno, co byl sociolog Jan Keller velkým tahákem České strany sociálně demokratické a jako jednička její kandidátní listiny v roce 2014 za ni kandidoval do Evropského parlamentu. Europoslancem se sice stal, ale tím jeho hvězdná sociálnědemokratická kariéra skončila. ČSSD se jím později už moc nechlubila. Nyní s Kellerem přinesly rozhovor komunistické Haló noviny. Jeho velká část je věnovaná demokracii, a ne ledajaké demokracii, nýbrž tomu, jak by měla vypadat vzorná demokracie.
Ve zmíněném rozhovoru dostal Jan Keller pozoruhodnou otázku. Mazák komunistické žurnalistiky Jaroslav Kojzar se ho zeptal na to, jak by se podle něj měla projevovat skutečně příkladná demokracie. Už to samo o sobě je celkem zvláštní. Od předlistopadového komentátora Rudého práva a legendy normalizační žurnalistiky bychom čekali ledacos, ovšem nikoli otázku na příkladnou demokracii. Nu což, zajímavější je, co mu sociolog Keller odpověděl.
Bývalý lídr evropské kandidátky ČSSD začal poněkud obšírněji: „Zkoumání demokracie nepatří k profilovým tématům sociologie. Sociologové se k ní vyjadřují spíše v souvislosti s jinými tématy. Od 70. let 20. století například sílí názor, že klasické politické strany jsou na ústupu. Někteří sociologové se domnívali, že je nahradí mnohem pružnější a akceschopnější sociální hnutí. Dnes už si to většinou nemyslí. Ze sociálních hnutí se staly jen nové formy nátlakových skupin, které se nestydí financovat svoji činnost z peněz těch samých daňových poplatníků, které kritizují za jejich údajnou zaostalost a nevyzrálost,“ zdůraznil Keller.
Škoda, že bývalý europoslanec nemá dostatek sebereflexe. Obviňuje sociální hnutí z něčeho, co sám provozoval coby poslanec Evropského parlamentu. Pobíral peníze daňových poplatníků, načež ve svých komentářích v deníku Právo, které souběžně se svou politickou kariérou pravidelně publikoval, kritizoval údajnou zaostalost a nevyzrálost části spoluobčanů, kteří volili jiné strany, než které jemu samotnému byly po chuti.
Od sociální demokracie k Tomio Okamurovi
Kellerova odpověď Kojzarovi ovšem ještě dále pokračuje: „Hlavní problém dnešní demokracie osobně vidím v tom, že ať již volby vyhraje kdokoliv, může rozhodovat o stále méně a méně věcech. Nadnárodní korporace diktují státům své podmínky, za nichž v nich budou investovat, úředníci Evropské unie jim předepisují většinu zákonů, ze státní suverenity jim ukrajují i soudní tribunály a nejrůznější mezinárodní organizace. Za demokraty bývají vydáváni ti, komu nic z toho nevadí a kdo se tváří, že tady snad pořád ještě rozhoduje lid,“ vypočítává vady na kráse současné demokracie Jan Keller.
Škoda, že do svého výčtu nezahrnul také prezidenta Miloše Zemana, který už předem hlásí, že nebude respektovat výsledek demokratických voleb a premiérem nejmenuje jejich vítěze v případě, že by volby vyhrála koalice stran. To Kellerovi nepřipadá jako narušování demokratického rozhodování a vůle občanů? Inu, někdejší europoslanec má odlišná kritéria na své politické spojence a jiná na své ideologické soupeře.
Ve výsledku se tak Jan Keller vzdálil i sociálním demokratům, ke kterým měl svého času blízko, a tíhne spíše k jiným politickým proudům. V uvedeném rozhovoru to ostatně zmiňuje: „Navíc si strany levého a pravého středu zvykly předávat navzájem moc a dělat v podstatě stejnou politiku. Když se proti tomu ozvete, nejste považován za demokrata, ale označen za populistu, kterého je třeba umlčet, protože ohrožuje demokracii. Jak to funguje konkrétně, popisuji ve své zatím poslední knížce Hybridní politika, kterou vydal koncem roku Ivan David.“
Bývalý sociální demokrat a někdejší ministr zdravotnictví Ivan David je dnes členem Okamurovy SPD, kterou rovněž zastupuje v Evropském parlamentu. Že by právě strana Tomia Okamury byla reprezentantem oné příkladné demokracie, na kterou se Kojzar sociologa vyptává? To snad nemůže myslet vážně ani Keller.
