Fraška kolem jmenování nového ministra kultury je nedůstojná slušných lidí. Problém je ovšem v tom, že o ně v tento moment už vůbec nejde. Teď už je vše jen o tom, kdo koho „vytrolí“ víc. Nový pojem ve slovníku mladých bychom mohli chápat jako takzvané převezení. Bude se nakonec smát Zeman, Babiš nebo sociální demokraté? Jedno je jisté, dále platí známé „show must go on“.

O tom, že je vlastně každému jedno, kdo a hlavně kdy se ministerstva kultury ujme, svědčí několik věcí. Zeman o Šmardově nejmenování jen tak prohodil pár slov se svým tiskovým mluvčím a ten to, s pocitem, že je důležitý, umístil na sociální sítě.

Taková informace má potom hodnotu okřídleného „jedna paní povídala“, ale to už je ve zdejším Kocourkově zvykem. Kdejaký extremista, komunista nebo jiný exot, si může napsat na internetu cokoliv, a pokud je to dostatečně prohradní, bere se to jako fakt, který potvrzuje samotná hlava státu.

S nějakým velkým zájmem se k Zemanově rozhodnutí nepostavil ani Jan Hamáček. Ten zase musí čekat, až mu grémium ČSSD řekne, co si on sám myslí. Do té doby platí jakési ultimátum, které předseda sociálních demokratů prezidentovi dal. Nikdo si už nepamatuje, proč a kdy mělo končit, ale zkrátka je stále v běhu.

No a předseda vlády, kterému v kabinetu chybí jeden člen? Toho neotravujte, musí se koupat v moři a nechávat se fotit na instagram své manželky. Až se vrátí, tak něco udělá. Přitom před první schůzkou u Zemana skoro přísahal, že prezidenta ukecá a Šmarda bude ministr.

Měsíc se s měsícem sešel a nestalo se nic. Vlastně ano. Od konce července už nemáme ministra kultury. A nikomu nechybí. Nemohl by to za něj ve výsledku vzít někdo z jiného rezortu. Že by měl „dvoják“ jako Hamáček, když suploval ministra zahraničí? Umět nemusí nic, jen by pro dobrý pocit Miloše Zemana měl být dosti kulturní.