Jak se mohlo stát, že byl Adolf Hitler nominován na Nobelovu cenu za mír? Bylo to sice ještě před vypuknutím druhé světové války, ale i tak to působí více než bizarně. Ta nominace má ale zápletku.
Někdo možná ví, že poté, co dostal v roce 1935 Nobelovu cenu za mír radikální německý pacifista Carl von Ossietzky (1889–1938), vydal Hitler dekret zakazující říšským občanům přijmout tuto cenu. Nicméně o tři roky později byl na cenu nominován sám Vůdce.
Carl von Ossietzky, který mimochodem nepatřil k žádné straně, označil ještě před nástupem nacistů k moci Hitlera za „strašlivou katastrofu a neštěstí pro Němce“. Byl jedním z prvních, kdo veřejně kritizoval Hitlerovu knihu Mein Kampf jako rasistickou. Odvážná prohlášení ho stála život. Rozzuřený Hitler vzkázal Norsku, že dokud udělení ceny Ossietzkymu nezruší, němečtí vědci nebudou na tuto cenu nominováni. Norské orgány zase poukazovaly na skutečnost, že Nobelův výbor nespadá do jejich pravomoci. Po nastolení diktatury se Carl von Ossietzky ocitl v koncentračním táboře. Těžká práce a drsné podmínky v táboře podlomily jeho zdraví a zemřel v květnu 1938 na tuberkulózu.
Přestože v lednu 1937 Adolf Hitler podepsal dekret zakazující občanům Říše přijmout Nobelovu cenu v kterémkoliv oboru, byl na ni o dva roky později sám nominován. Jak píše polský autor Janusz Leon Wiśniewski ve své knize Bikini (2009), Vůdcovu kandidaturu předložil k předběžné diskusi Nobelovu výboru švédský politik Erik Gottfrid Christian Brandt (†1955). Je příznačné, že Brandt označil Hitlera za „bojovníka za mír“ a naznačil, že diktátor „může přinést mír Evropě i zbytku lidstva“.
Brandtův návrh vzbudil velký rozruch. Od té doby někteří studenti dokonce odmítli navštěvovat jeho přednášky. Brandt byl ale ve skutečnosti antifašista a Hitlerovu nominaci na Nobelovu cenu považoval za „satirickou kritiku“ jiného kandidáta, totiž britského premiéra Nevilla Chamberlaina, známého svou „politikou appeasementu“. Ve 30. letech navíc ve skandinávských státech sílily profašistické nálady, na což chtěl Brandt svým výstředním činem také upozornit.
Podle některých historiků však v těch letech mnozí skutečně považovali Adolfa Hitlera za mírotvorce. Výbor diktátora opravdu zařadil na předběžné seznamy, ale 1. února 1939 bylo jeho jméno nakonec vyškrtnuto.
Na Nobelovu cenu míru za rok 1939 byl navržen také bývalý československý prezident Edvard Beneš, který získal hned deset nominací. Beneše v listopadu 1938, po podpisu mnichovské dohody a prezidentově abdikaci, nominovalo několik britských poslanců, mezi nimi i Winston Churchill. Cena za rok 1939 nebyla ale nakonec vůbec udělena, protože mezitím vypukla druhá světová válka.
Informace o tom, že navzdory absurdnosti této myšlenky byl Adolf Hitler skutečně nominován na Nobelovu cenu za mír, je však navždy uchována v historii. Faktem je, že bychom našli různé jiné postavy, které sice nebyly tak vykřičené jako Hitler, ale udělení Nobelovy ceny za mír u nich také vzbuzuje značné pochybnosti.
(Zdroj: Russian7.ru)
