Předsedu sociálních demokratů před jeho nástupem do funkce mnozí vnímali jako nevýrazného politika, který se prostě svezl a případné úspěchy své strany automaticky padaly i na jeho bedra. Na druhou stranu se ho nedotýkaly žádné problémy, které ČSSD za dob „panování“ Bohuslava Sobotky občas provázely. Nyní však bude Jan Hamáček srozumitelným už všem. Je to člověk, který vyměnil ministerské funkce za čest, morální hodnoty a důvěryhodnost.

Předseda Hamáček je jednoznačně nejslabším článkem současné sociální demokracie. Muž, který už tak moc potřeboval aspoň někomu dokázat, že se nejedná pouze o bezvýznamného člena ČSSD, který je dobrý tam maximálně na funkci ve vedení poslanecké sněmovny, že dokázal obětovat vše, co po něm Andrej Babiš a jeho bývalí soudruzi z komunistické strany požadovali. Jako návdavek přidal i doposud celkem slušnou pověst, kterou si nyní jako spolupachatel nové vlády řádně zamazal.

Nikdo od Hamáčka za celou dobu vyjednávání o koalici s hnutím ANO neslyšel jedinou podmínku, na níž by dokázal trvat déle než 24 hodin a kterou by ze svého seznamu požadavků nestáhl ihned, jak Babiš zamračil své obočí. Zkrátka jednání ve velké politice nezkušeného politika, který je nadšený, že konečně může „hrát“ s těmi velkými, ale absolutně neutuší, jak se v takové situaci chovat. Důsledkem toho předseda ČSSD, který měl stranu vrátit zpět na politické výsluní, začal pracovat na jejím konci a pozvolném převedení do Babišova holdingu.

Je pravda, že Hamáčkovi nikdo z jeho kolegů, na jejichž pomoc zřejmě spoléhal, nepodal pověstnou pomocnou ruku. Jiří Zimola čeká, jak celé vládní angažmá ČSSD dopadne, aby mohl případně přijít jako nový spasitel partaje, kterou z vládního kabinetu možná vypráská silnější koaliční partner. S taktikou „ani tak, ani tak, ale na má slova dojde“ funguje bývalý jihočeský hejtman jakožto statutární místopředseda socialistů. Překvapivě však takový, který podezřele nechce místo ve vládě ani třeba náměstkovskou funkci, jelikož jeho cílem je údajně obnova strany z Lidového domu.

O dalších členech vedení sociálních demokratů ani snad nemá cenu se zmiňovat, jelikož o jejich existenci se volič dozví pouze v momentě, kdy třeba chtějí inzultovat aktivisty, kterým se nelíbí, že po naší zemi jezdí Putinovi motorkářští gangsteři.

Jediný, kdo ovšem ve výsledku nese odpovědnost za současnou situaci ČSSD byl, je a bude Jan Hamáček. Právě on svou stranu vede do chomoutu s Babišem a bolševiky. Při tom občas brečí, že ho někdo podtrhl, když něco slíbil a nedodržel, jindy se zase sám zachová jako podrazák, jako v případě (ne)jmenování Miroslava Pocheho šéfem české diplomacie. Hamáček má před sebou pouze cíl s názvem ministerské křeslo a při cestě za ním se nedívá nalevo ani napravo. Když mu tedy Babiš v kombinaci se Zemanem zamávají před nosem cedulí – ministerstvo zahraničí, milerád zapomene, co sliboval svým 17 tisícům spolustraníků při vypisování referenda.

Tím ovšem Hamáček nepodvedl jen registrované členy ČSSD, ale zároveň i všechny její voliče. Ti asi taky nečekali, že se „jejich“ strana pohrne do politického komplotu s komunisty, kterým bez jediného slova odporu bude pomáhat zpět k moci, o níž přišli před téměř třiceti lety.

Bylo by slušné popřát Janu Hamáčkovi hodně štěstí při vládnutí, ale za své chování si to skutečně nezaslouží. Zklamal. I ty, kterých se sociálnědemokratická politika dotýká jen zcela nepatrně. Instalovat k moci oligarchu, kterému nejde o nic jiného než získat absolutní moc, a zástupce nedemokratického režimu, který desítky let devastoval naši zemi, si nezaslouží pochopení a Hamáčkovi nelze přát nic politicky dobrého.

Byla spousta času se zachovat jako chlap, který jako předseda demokratické strany bude bojovat. To by však musela být řeč o Kalouskovi, Fialovi nebo Farském, a ne o Janu Hamáčkovi. Ten už navždy zůstane zapsán jako uplakaná loutka Andreje Babiše, která se bojí třeba i zvýšeného hlasu.