Celý svět sledoval napjatě, často s nechutí, volby amerického prezidenta. O čínských volbách do místních shromáždění lidových zástupců se oproti tomu příliš nemluví, i když rovněž skýtají řadu dramatických momentů. V úterý 15. listopadu proběhne poslední část voleb, jejichž proces odstartoval už v srpnu. Celý proces popisuje Washington Post:
„Od srpna do prosince pořádá Čína postupně místní volby po celé zemi jako mohutný experiment ‚demokracie na nejnižším stupni‘. Komunistická strana tvrdí, že ‚veškerá moc náleží lidu‘ a lid si to může vždycky jednou za pět let vyzkoušet u volebních uren.
Z čínských státem kontrolovaných médií ale sotva poznáte, že se nějaké volby vůbec odehrávají; informují jen stručně o datu voleb v různých okrscích a ujišťují čtenáře, že místní činovníci jsou na ně řádně připraveni. Zpravodajství je na hony vzdáleno cirkusu kolem amerických prezidentských voleb.
„Voliči nejsou z voleb nijak zvlášť nadšení, takže tomu ani média neposkytují moc prostoru,“ vysvětluje Fang Ning, expert na politické reformy z Čínské akademie politických věd v Pekingu.
Volí se nějakých dva a půl milionu zastupitelů do místních “Lidových shromáždění” na okresní, obvodní a vesnické úrovni. Téměř všichni kandidáti jsou členové komunistické strany, ale několik málo jedinců se postavilo ve volbách jako nezávislí kandidáti.
V Pekingu se letos přihlásil rekordní počet nezávislých kandidátů, kteří se rozhodli konkurovat prověřeným adeptům z řad komunistické strany – přes sedmdesát občanů. Svou motivaci vyjádřilo 14. října osmnáct z nich v prohlášení, v němž se mimo jiné praví:
“Jako zkušení občané velmi dobře víme, jak obtížné je pro obyčejné lidi komunikovat s naší vládou, s Všečínským shromážděním lidových zástupců, se soudy i s Nejvyšší lidovou prokuraturou. Často se pokoušíme nejrůznějšími způsoby vyhledat lidové zástupce a doufáme, že nám objasní otázky ohledně vlády a soudů. Nikdy jsme ale žádného z nich ani nezahlédli… Chceme se stát lidovými zástupci, chceme, aby nás mohl každý – sousedé, mladí i staří – kdykoliv vyhledat. Chceme mluvit za obyčejné lidi a jednat v jejich zájmu.”
K první osmnáctce se začali záhy přidávat další. V Šanghaji se v otevřeném dopise ke své kandidatuře vyjádřil také známý obhájce lidských práv Feng Čeng-chu – i on chce “bránit ústavu a práva občanů”.
Ke kandidatuře oficiálně stačí málo – nezávislý kandidát potřebuje doporučení od deseti voličů. Podle jednoho z nich, Che Te-pchu, to všem tak snadné není, protože vláda má interní pokyny co nejvíce omezit počet nestranických kandidátů. Odstrašujícím příkladem může sloužit paní Liou Pching, která byla v roce 2013 za svou veřejnou kandidaturu mučena a nakonec odsouzena k šesti a půl letům vězení.
I letos je kandidatura obtížná. Například Wang Siou-čen, dvaasedmdesátileté odhodlané kandidátce, sice úřady kandidaturu povolily, ale nevydaly jí formuláře, které potřebuje, aby ji mohlo nominovat požadovaných deset voličů. Nemá prý na sebe zbytečně přivolávat problémy. Podobně dopadl i Wang Čung-siang , který se pokouší kandidovat už od roku 2011. Byly mu odepřeny nominační formuláře a navíc dostal zákaz vycházet ze svého bytu. Do telefonu reportérům sdělil:
“Čekají na mě dole, nemohu vyjít ven.”
Volby s čínskými rysy rozhodně neznamenají, že si bude každý kandidovat, jak se mu zamane, nebo volit koho chce.
