Lidé na Guamu nepodléhají panice. Vědí, že jaderné bombě se neubrání. Ale cítí se odstrčení a stěžují si, že na ně Spojené státy kašlou. Pokud zrovna nejde o severokorejské rakety.

Guam se dostal do středu světového zájmu poté, co Kim Čong-un vyhlásil, že do oceánu
jeho břehů vypálí balistické rakety, načež přišla hrozba Donalda Trumpa o ohnivé odvetě jako vystřižená ze seriálu Hra o trůny.

Napětí tento týden mírně opadlo. Kim se rozhodl počkat, co udělají „hloupí Yankees“, a ostrov zatím jaderné zkázy velkoryse ušetří.

Tento zdánlivě bezvýznamný ostrůvek v Tichém oceánu, o kterém donedávna pořádně nevěděla řada Američanů, je blíže filipínské metropoli Manile než Los Angeles. Nejbližší kousek amerického území, Hawai, je šest tisíc kilometrů na východ.

Je to turistický ráj, guamské pláže přitahují každoročně půl druhého milionu návštěvníků. Ostrov se stal součástí amerického území stejně jako třeba Portoriko – jde o kořist ze španělsko-americké války v roce 1898.

Guam je většinou na okraji zájmu veřejnosti. Když stanice Fox News vysílala reportáž o severokorejské hrozbě, popletla název americké letecké základny na ostrově. A vypočítala, že útok KLDR by zasáhl čtyři tisíce Američanů. Do výčtu tak zahrnula jen vojáky na základnách, nikoli 160 tisíc amerických občanů, kteří na Guamu žijí. I to o něčem vypovídá.

Trumpovo červené tlačítko

Kim Čong-un si nevybral Guam proto, že by se mu ostrov partikulárně nelíbil. Jde především o americké základny, ze kterých by startovaly strategické bombardéry, pokud by se KLDR někdy rozhodla zaútočit na Soul. Na západě ostrova se také nachází přísně střežená základna jaderných ponorek.

Guvernérem Guamu je Eddie Calvo, republikán a velký fanoušek Donalda Trumpa. Uvědomuje si význam ostrova pro armádu. „Je tady více munice než kdekoli jinde ve Spojených státech,“ říká s poukazem na obrovské muniční sklady.

Realita jaderné hrozby na obyvatele Guamu promlouvá skrze malé věci, jako jsou znepokojivé letáky, jak se chovat v případě jaderného útoku (nekoukat do záblesku a pozor na kondicionér, který na sebe váže radioaktivitu), či nedávný falešný poplach, kdy se krátce po půlnoci rozeznělo varování o hrozícím nebezpečí. Úřady pak lidem vzkázaly, že to byl neplánovaný test.

Obyvatelé si snaží zachovat zdravý rozum. Přesto mezi nimi vládne jistý neklid, a to i kvůli ohnivé rétorice amerického prezidenta. „Trump chrastí zbraněmi stejně jako Kim Čong-un. Spousta lidí cítí, že by mohl zmáčknou to červené tlačítko,“ popsal Chris Barnett obavy místních.

„Severní Korea vyhrožuje Guamu, co si pamatuju, ale tentokrát je to jiné i kvůli Trumpovi,“ uvedl třiadvacetiletý Matthew Hattori pro Pacific Daily News. Na Guamu strávil většinu života. „Rodina se jaderné hrozby příliš nebojí, protože nevěří, že Severní Korea vyplýtvá svou jedinou šanci zrovna na Guamu. A taky se nechtějí děsit kvůli něčemu, co stejně neovlivní,“ říká Hattori.

„Já osobně se nebojím, ale má rodina, která zažila japonskou okupaci za druhé světové války, se strachuje. Rád bych, aby politici zahrnuli do svého rozhodování také nás, své spoluobčany,“ řekl pro Washington Post Zachary Taimanglo, potomek Čamorů, původních obyvatel Guamu. Japonci ostrov okupovali mezi lety 1941 a 1944 a napáchali tam četná zvěrstva.

Nechceme vaše války!

Vztahy mezi původními obyvateli a Washingtonem nejsou idylické. Mnozí obyvatelé Guamu cítí izolovaní. Cítí se instrumentem amerických vojenských zájmů. Nemají reálný vliv na americkou politiku. Volí guvernéra, ale nemohou hlasovat v prezidentských volbách. Volí zástupce Kongresu, ale ten nehlasuje o žádných zákonech. Věří, že tato situace je neudržitelná, buď se ostrov stane právoplatným americkým státem, nebo se osamostatní.

„Ano, na Guamu jsou lidé, kteří chtějí nezávislost. Ale jsou tu i lidé, kteří slyší výhrůžky bombami a věří, že potřebujeme vaše mocné základny, protože potom by nás nikdo nebombardoval, že? Ale to vy jste zdrojem našich problémů,“ vzkázala Washingtonu aktivistka Lola Guerrerová.

Samostatnost si přeje značná část Čamorů, jejichž předkové přišli už před čtyřmi tisícovkami let. Zažili španělskou, americkou, japonskou a znovu americkou vládu. „Používali nás pro své války příliš dlouho. Je na čase přestat být kolonií,“ řekla BBC jedna z místních.

I minulý týden se lidé sešli v ulicích a protestovali proti válečné rétorice. „Žijeme tady už tisíce let. Už jsme se zamotali do cizích konfliktů a nechceme, aby se historie opakovala,“ jeden z Čamorů a lídr protestu. Vadí jim především masivní vojenská přítomnost USA, jejichž základny zabírají čtvrtinu území ostrova. Velká část této půdy patřila před válkou Čamorům.

Řada lidí ale přítomnost vojáků vítá. Americká armáda je hlavním zaměstnavatelem na Guamu. Skoro každá rodina má někoho, kdo v ní slouží. Její výdaje tvoří třetinu jinak chudé ostrovní ekonomiky (zbytek je turismus). Díky podpoře Washingtonu se někteří cítí přece jen trochu bezpečněji. Místní ale vědí, že jakmile hrozba pomine (a věřme, že pomine), o Guamu zase nikdo neuslyší.