Na začátku letošního roku se autoritářský režim Alexandra Lukašenka rozhodl trochu otevřít Bělorusko cizincům. Původním plánem bylo dostat do země zahraniční investory, kteří by během pouhých 5 dní (po které do Běloruska nepotřebujete vízum přiletíte-li a odletíte z hlavního běloruského letiště v Minsku), uzavřeli smlouvy a jeli zase domů. Avšak možnosti se rozhodli využít i dobrodruzi, které doteď nejuzavřenější země Evropy lákala. Příležitost si nenechalo ujít ani FORUM 24, které se vydalo zjistit, stojí-li i vám vydat se na prodloužený víkend na opačnou stranu našeho kontinentu.

Minsk není jen o panelácích

Hlavní město Běloruska Minsk je velmi zvláštní místo. Mýtus o šedivém pochmurném socialistickém městě je opravdu mýtus. Aspoň v některých jeho částech. A pokud chytnete hezké počasí. Minsk byl prakticky kompletně zničen během Druhé světové války, proto se zachovalo jen poskrovnu starších budov. Takže kdo je fanoušek sovětského funkcionalismu, určitě si přijde na své. Ovšem v centru, které se nachází kolem hlavní ulice Prospektu nezávislosti, můžete najít zrekonstruované historické budovy nebo jak katolické, tak i protestantské či pravoslavné kostely, jelikož Bělorusko je historicky nábožensky pestré. Ještě do první poloviny 20. století zde žila i početná židovská menšina, jejíž zřejmě světově nejznámější příslušník Marc Chagall se proslavil pestrými avantgardními obrazy čerpajícími právě z běloruského venkova.

Dnes se Minsk co do služeb neliší od jiných evropských měst: ubytování se dá sehnat během pár minut na internetu od cenově příznivých hostelů po luxusní all inclusive hotely, nebo toužíte-li zažít opravdovou atmosféru života místních, zvolte Airbnb. Městská hromadná doprava funguje bez problémů, potraviny jsou na každém rohu a obzvlášť bych doporučila zkusit místní mléčné výrobky nebo čokoládu. Potom už Milku nebudete chtít vzít do pusy.

Běloruština vs. ruština

Turista zvláště ocení, že ulice nejsou přeplněné jinými turisty. Že se může v klidu zastavit a rozhlížet se, co hrdlo ráčí, aniž by mu hrozila srážka s nekonečnými kolonami asijských účastníků zájezdu. Že si v klidu může svojí lámanou ruštinou ze školních let přečíst nápis na zdi, který je napsaný nějakou divnou azbukou: co tam dělá „měkké i“ a hlavně „y s háčkem“? Tyto dva znaky odlišují běloruskou abecedu od ruské. Oba jazyky jsou dnes oficiálními řečmi státu a liší se od sebe zhruba jako čeština a polština.

Běloruština byla dlouhou dobu v podřadném postavení, krátký boom nastal v první polovině 90. let po vyhlášení nezávislosti, ale s nástupem Lukašenka se na výsluní opět dostala ruština. Vidět běloruštinu můžete na každém rohu: názvy státních institucí, ulic, stanic metra, nápisy na bankovkách, vjezdní razítko v pasu atd., ale budete mít opravdu štěstí, pokud ji uslyšíte. Velmi hrubý odhad je, že běloruštinu za svůj mateřský jazyk považuje 5 milionů lidí, přesné počty nejsou a oficiálním statistikám se moc nedá věřit. Příkladem budiž to, že v Bělorusku není ani jedna vysoká škola v běloruštině a v knihkupectví sice běloruské knihy jsou, ale jsou zhruba desetkrát dražší než ty ruské. Je to dáno tím, že běloruské knihy mají nízký (a tím pádem dražší) náklad a ruské jsou převážně dovážené z Ruska, kde požívají štědrých státních dotací.

Nicméně v zapadlé uličce v centru se dá najít knihkupectví, které prodává jen knihy v běloruštině. Funguje zároveň jako kulturní centrum běloruštiny a jako výspa opozičních názorů, jelikož štěpení režim – opozice jde v Bělorusku také po jazykové linii ruština – běloruština. Mimo jiné tu prodávají i překlady českých spisovatelů do běloruštiny. Obzvláště spisy Václava Havla zde rezonují. Ale i když bělorusky neumíte, je fajn sem zajít a třeba anglicky si popovídat s místními mladými, co si myslí o budoucnosti své země.

Čeho si určitě všimnout

V Minsku za každým rohem čeká nějaké překvapení. Nemá smysl popisovat každou jednotlivou památku, jejichž seznam se dá najít v každém průvodci nebo na Wikipedii. Zajímavější jsou drobnosti, ze kterých se skládá kolorit Minsku: jednou je to billboard se státní reklamou hlásající, že každý má platit daně, protože „daně jsou naše přirozenost“, poté krásná útulná kavárna s milou obsluhou, která jako by z oka vypadla podnikům na pařížském Montmartru, nebo chodníky lemovaný truhlíky s petúniemi.

O angličtině už byla řeč, ale člověka, kterého ruština minula obloukem jistě potěší, že většina oficiálních nápisů je kromě běloruštiny i v tomto jazyce. Parky – menší či větší jsou skoro na každém rohu, Minsk je neuvěřitelně zelený a středem tečou dokonce dvě řeky. Anebo všudypřítomná bezplatná wifi, která funguje, ale jen po sms registraci, která platí jen na běloruskou simkartu. A to nezmiňuji, že stát je jediným poskytovatelem internetu, který kontroluje a některé weby blokuje. Sbohem digitální nomádství.

Stačí pobýt v Bělorusku pár hodin a už si člověk všimne toho, co doma nenajde: na ulicích je neuvěřitelně čisto, nikde se neválí žádné odpadky. Kromě toho, že Bělorusové mají smysl pro pořádek, podstatný fakt na celé věci je, že zaměstnanci státních podniků chodí uklízet ulice v rámci povinných brigád, když není práce. Po zjištění, že čistota je velkým dílem výsledek nucené práce, nadšení poněkud opadá.

Kam určitě zajít 

Ovšem moje nejoblíbenější část Minsku je jeho hipsterská část. V centru je místo, kde v pátek večer můžete potkat nejrůznější hudební či taneční představení pouličních umělců, koupit si craftové pivo v jednom z moderně zařízených barů, každý v jiném stylu. Extravagantní interiér střídá minimalistický modernismus, a kde i ve frontě u baru si člověk může pouvažovat nad smyslem bytí při pohledu na neuvěřitelně propletenou skulpturu z trubek.

Bělorusko není jen Minsk

Za pět dní i s cestou se tak akorát dá projít Minsk a stihnout jeden výlet mimo hlavní město. My jsme zvolili historické městečko Ňasviž, které leží 120 km jihozápadně od Minsku a kde se nachází krásný zámek se soustavou vodních kanálů. V horkém letním dni se dá pronajmout lodička nebo šlapadlo a za zvuku veselých vypalovaček, které se linou z amplionu si tu po prohlídce zámku můžete odpočinout. Určitě se ale vyplatí vyřídit si vízum a vyjet na delší dobu třeba do úchvatné přírodní rezervace Bělověžského pralesa, nebo navštívit historická města jako Vitebsk, Brest, Homel, Polock a další.

V Minsku nenajdete oslnivá muzea ani galerie nadité díly věhlasných světových umělců. Kvůli nim se vyplatí jet na prodloužený víkend do Londýna, Paříže nebo New Yorku. Bělorusko má ovšem svoje osobité kouzlo, svoji jinakost a stojí za to se jet podívat, že lidé v Evropě žijí i jinak než my. To, co uvidíte v Bělorusku, nikde jinde neuvidíte, a navíc to zatím ještě neviděla valná většina vašich známých. Buďte originální, jeďte do Běloruska