POZVÁNKA / Až do února příštího roku máte jedinečnou možnost podívat se, jak se za minulého režimu žilo lidem, kteří se nesmířili s gulášovým socialismem, chtěli žít svobodně a většinou za to pykali. Přes 140 fotografií zachycuje osobnosti kolem takzvané „paralelní“ kultury a jejich život mimo dohled režimu v kulisách normalizačního Československa.

Fotoaparát tehdy držela v ruce Helena Wilsonová (1937–2019). K focení měla velice blízko, fotografovala už její matka, žačka Jaromíra Funkeho. Po seznámení se svým budoucím mužem Paulem Wilsonem se spřátelila s nonkonformními umělci z okruhu Křižovnické školy čistého humoru bez vtipu. Helena se stala fotografkou jejich akcí a dokumentovala díla jednotlivých členů tohoto společenství. Když byl v roce 1977 po Chartě 77 Paul Wilson vyhoštěn, Helena se za ním vystěhovala do Kanady. Fotografovala tam pro výtvarné časopisy a v první polovině osmdesátých let se stala dokumentátorkou umění původních obyvatel Severní Ameriky, zejména z oblasti Ontaria. Během pobytů a cest rezervacemi vytvořila také řadů portrétů. V devadesátých letech pak také navštívila Havanu, kde stejně jako již vícekrát uplatnila svůj sociální cit při fotografování obyvatel chudých čtvrtí.

„Helena Wilsonová, která byla v sedmdesátých letech nucena emigrovat do Kanady, patří k významným osobnostem české dokumentární fotografie. Příběh jejího života a díla tak byl v mnohém ovlivněn dějinnými událostmi a zvraty v tehdejším Československu a jeho proměnami. I to zachycují fotografie, které jsou na výstavě k vidění. Její tvorba je osobním svědectvím o životě svobodných lidí v nesvobodné zemi. Klíčovým tématem byla a je dodnes svoboda,“ říká o autorce kurátor výstavy Jan Mlčoch, který mnoho let buduje fotografickou sbírku UPM.

Výstava Helena Wilsonová: Fotografie se nachází ve dvou patrech Domu fotografie Galerie hlavního města Prahy. V úvodní části představuje mozaiku každodenních životů běžných lidí i osobností spojených s paralelní kulturou sedmdesátých let. Návštěvníci se tak mohou seznámit s tvářemi, které byly součástí tehdejší alternativní scény, jako byli Ivan M. Jirous, The Plastic People of Universe, Otakar Slavík, Karel Nepraš, Eugen Brikcius a další členové a členky Křižovnické školy čistého humoru bez vtipu. Fotografie zachycující jejich aktivity, zejména neformální hospodská setkání nebo dny strávené na venkově mimo dohled režimu, přinášejí živý kontrast oproti tehdejšímu uniformnímu veřejnému životu. Fotografka dokumentovala tyto chvíle jako tichý, ale důležitý projev odporu, který ukazuje, že život mimo režim si našel své cesty a prostory. Mimo to jsou zde k vidění snímky z významných historických událostí, jako je Palachův pohřeb.

„Fotografie i život Heleny Wilsonové v nás budí respekt a víru v překonání mnoha úskalí, kterým čelíme a jimž budeme muset vzdorovat v naší současné geopolitické realitě,“ řekla na vernisáži ředitelka GHMP Magdalena Juříková.

(Připraveno s využitím PR materiálu)