Podle průzkumu agentury Median je prezident Zeman pro veřejnost nejdůvěryhodnějším politikem, pokud jde o to, jak ven z migrační krize. Důvěřuje mu (jako jedinému českému politikovi) nadpoloviční většina lidí. Je dobře vzít v úvahu, že Zeman se stal tradičním demokratickým stranám mocným a nebezpečným protivníkem: pokud bude nadále cestou precedentů rozšiřovat faktický okruh svých pravomocí, nemá se s veřejnou podporou v zádech až tak čeho bát.

Tedy žádný „Konec všemocného Zemana“, jak se před třemi roky radoval celý Respekt. Veřejné protesty proti Zemanovi jsou samozřejmě zcela legitimní a velmi zapotřebí, jen je třeba vědět taky tohle.

Při slavnostním večeru, na němž se udílely ceny „Andělů“, se o prezidentu Zemanovi kriticky vyslovila Lenka Dusilová jako jedna z účinkujících. Přidali se k ní pak ocenění zpěváci roku Klára Vytisková a David Koller, který přidal ještě Babiše a Klause (proč ne, jen upozorňuji na to, že Klaus je na rozdíl od Zemana a Babiše už pár let politickou mrtvolou). Protest měl živý ohlas zejména u „postižených“ a v babišovských médiích. Prý takové věci na hudební ceny nepatří. Jistě, nepatřily, totiž za totáče. V době rozkladu předminulého režimu se ovšem na pódium samovolně probíjely, takže se nakonec prosadily.

Teď, jak se zdá, se všechno vyvíjí v obráceném gardu. Na facebooku už vystoupil Babišův šéfredaktor Plesl, v tištěných novinách redaktoři Hnátek a Spáčilová (MfD). Čí chléb jíš, toho píseň zpívej.

Bobříka drzosti ulovil (jako už dosti často) Zemanův mluvčí Jiří Ovčáček, který udílení cen srovnal se shromážděním k Antichartě v Národním divadle v roce 1977. Pan Ovčáček předpokládá, že se všichni narodili nejméně dva roky poté (jako on) a nevědí, že shromáždění koryfejové se na zmíněné akci neoddávali zásadní kritice prezidenta Gustáva Husáka.

Je naprosto nehorázné, když někdo zpěvákům kritizujícím Zemana, Babiše či ještě další jen malounko skrytě a zároveň nejapně vytýká, že je za to hned nezavřou, nezastřelí, nebudou je mučit (a ženy před tím ještě neznásilní).

Je zjevné, že jejich vystoupení na stávající režim nebude mít bohužel velký vliv. Ale ve svobodné společnosti je i tak důležité, aby veřejně činní lidé veřejně řekli, co si o čelných politicích této země myslí, když to považují za naléhavé. Už třeba jen proto, že si zrovna v téhle věci myslí totéž co já. A slyšet to z televize mi dělá docela dobře.

Redaktor Babišových Lidových novin Martin Rychlík si stěžuje: „Lidé z vydavatelství Mafra (Babišova, nezapomínejme) jsou zvyklí na leccos. Už jsme si od konkurence vyslechli, že i takoví sporťáci a kulturníci, kteří nedělají politickou práci, jsou něco „jako dozorci v Osvětimi“ a moji kolegové investigativci bývají běžně dehonestováni coby „Babišovi pretoriáni“, „obrněné pěsti“ či „šmokové“ a podobně. Stal se z toho bič až kýč, když zavilí bojovníci nechtějí znát nečernobílý výklad… Stačí dojmy.“

Proboha, člověče, čemu se divíte? Aféra s „Anděly“ je jen další kamínek do mozaiky.

Poznámka vyšla v internetovém politickém zápisníku Bohumila Doležala Události.